Článek
Pronikavé tóny zčeřené hladiny by v mrazivém tichu čekal málokdo. „Není v tom žádné kouzlo,“ prozrazuje Oldřich, „prostě nechávám běžet čerpadla.“ Efektní trik oživuje celou zahradu a svádí k procházkám za každého počasí. O to šlo majitelům především.
„Chceme s ní být ve spojení celý rok, nejen v létě, když je teplo,“ shodují se.
Černé perly
Přesně takový dojem budí dvojice koupacích rybníčků, když se do nich neopírá modré letní nebe a v okolí září bělostná sněhová pokrývka. Na ploše 3300 m2 vytvářejí nepřehlédnutelnou dominantu, na kterou je parádní výhled jak z terasy, tak z ploché střechy rodinného domu zapuštěného do svahu.
Zčeřená hladina. Rybníčky díky běžícím čerpadlům nezamrzají a jejich bublání příjemně oživuje posmutnělé zimní ticho.
S jejich budováním začali majitelé dřív, než se vůbec rozhodli, že v Hradčanech u Tišnova zakotví natrvalo.
„Nejdřív jsme se sem jezdili jen koupat. Tu a tam jsem něco vysadil. Teprve po pár letech přišel na řadu dům a stěhování,“ vypráví Oldřich, který proměnil nudlovitý útržek zoraného pole v plnohodnotnou zahradu, z níž se raduje celá rodina.
Přitažlivé rozdíly. Temná hlubina ostře kontrastuje se sněhem i blonďatými zbytky rostlin.
Vzrušující mládí
Zahrada neoslavila ještě ani deset roků, přesto už všechno má jasné rysy a díky promyšlenému plánování si lze snadno představit podobu, k jaké dospěje. Zatím si však Iva s Oldřichem užívají vzrušující podívanou na vývoj mladých stromů a keřů, které každým rokem mohutní takřka před očima. Bez přidané zálivky by to ovšem nešlo, dešťů totiž každým rokem ubývá.
Zima není jen bílá. Škumpa pyšně předvádí hojnost rudých plodenství. Pod ní se zelená sbírka neopadavých skalníků (Cotoneaster).
Odkvetlá plodenství trvalek se pod sněhovým závojem nerýsují, protože tu v sezóně prakticky žádné nekvetou. Zato dřevin je po všech koutech naseto přebohatě a rostou přehledně, jako by je rozmístil šachový mistr.
V roli králů se představují smrky, za dámy jsou tu vznešené jedle a borovice, k pěšcům patří modříny, habry a duby. Tato sympatická sestava krášlí také zdejší lesy, kam Oldřich chodí rád nejen na hříbky, ale i pro inspiraci.
Samotáři i pestré skupinky
V sólovém postavení vynikají kuželovité smrky, rozsochaté škumpy (Rhus typhina) probarvené červenými plodenstvími nebo třeba dub se sloupovitou siluetou.
Pohledově výrazný je žlutě panašovaný stálezelený brslen (Euonymus fortunei) s kulatou korunou zapěstovanou na kmínku či trojice štíhlých tisů (Taxus baccata). V rohu pozemku tvoří tříčlennou skupinu také vrby, v jejichž korunách jsou k radosti vnoučat zavěšené nejrůznější prolézačky.
Nevšední ozdoba. Panašovaná odrůda brslenu (Euonymus fortunei), nezvykle zapěstovaná na kmínku, obohacuje záhon u domovních dveří.
Jak na záhonech, tak na valech podél hranic pozemku, vymodelovaných z vytěžené zeminy, se v přátelském spolku setkávají zakrslé borovice, tužkovitě i poléhavě rostoucí jalovce (Juniperus), hlohyně (Pyracantha), pěnišníky, tavolníky (Spiraea) a Iviny oblíbené levandule, které se volně přesévají a rozrůstají do hustých chumlů.
Vyvážená kombinace. Na zahradě rostou především ušlechtilé dřeviny. Šanci ovšem dostaly také břízky či olše z náletů.
„Moc ráda mám i převislé formy vrb a bříz. Vyzařují zvláštní melancholickou a zároveň příjemně uvolňující náladu,“ vysvětluje Iva.
Půdu mezi rostlinami na záhonech pokrývá kačírek, pomalu se však utápí v zelených šlahounech barvínku (Vinca), břečťanu (Hedera) a skalníku (Cotoneaster). Ten se svérázně spouští dokonce i ze zídek a z částečně ozeleněné střechy domu.
Živo nejen na krmítku
Před zasklenou terasou stojí krmítko, v zimě téměř nepřetržitě obklopené sýkorkami a vrabčáky. Semínka, co utrousí, hbitě odnáší myš, kterou ve sněhu prozrazují miniaturní stopy. Červené jeřabiny, malebně ladící s vínovými pruty svíd (Cornus alba), zase lákají k obědu hladové kosy.
Šťavnaté jeřabiny. Září z holých větví jako rubíny. Aspoň do doby, než je spolykají kosi a kvíčaly.
„Po nastěhování jsme nezahlédli živáčka, teď se do vzrostlých stromů stěhují ptáci v celých hejnech,“ raduje se Oldřich. Od jara je prý nejvíc rušno u rybníčků. Nalétávají sem vzácní ledňáčci, kačeny, do toho kuňkají žáby a v létě mezi trávami na březích šramotí užovky a ježci.
Vysoké travní porosty Oldřich seče již před zimou, aby je nemusel svazovat a jejich polámané listy ve vodě nezahnívaly.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
„Z vlastní zkušenosti vím, že i když do obnažených stébel naprší a voda v nich zmrzne, na jaře vždycky spolehlivě obrazí.“