Článek
Pronikavé tóny zčeřené hladiny by v mrazivém tichu čekal málokdo. „Není v tom žádné kouzlo,“ prozrazuje Oldřich, „prostě nechávám běžet čerpadla.“ Efektní trik oživuje celou zahradu a svádí k procházkám za každého počasí. O to šlo majitelům především.
„Chceme s ní být ve spojení celý rok, nejen v létě, když je teplo,“ shodují se.
Černé perly
Přesně takový dojem budí dvojice koupacích rybníčků, když se do nich neopírá modré letní nebe a v okolí září bělostná sněhová pokrývka. Na ploše 3300 m2 vytvářejí nepřehlédnutelnou dominantu, na kterou je parádní výhled jak z terasy, tak z ploché střechy rodinného domu zapuštěného do svahu.
S jejich budováním začali majitelé dřív, než se vůbec rozhodli, že v Hradčanech u Tišnova zakotví natrvalo.
„Nejdřív jsme se sem jezdili jen koupat. Tu a tam jsem něco vysadil. Teprve po pár letech přišel na řadu dům a stěhování,“ vypráví Oldřich, který proměnil nudlovitý útržek zoraného pole v plnohodnotnou zahradu, z níž se raduje celá rodina.
Vzrušující mládí
Zahrada neoslavila ještě ani deset roků, přesto už všechno má jasné rysy a díky promyšlenému plánování si lze snadno představit podobu, k jaké dospěje. Zatím si však Iva s Oldřichem užívají vzrušující podívanou na vývoj mladých stromů a keřů, které každým rokem mohutní takřka před očima. Bez přidané zálivky by to ovšem nešlo, dešťů totiž každým rokem ubývá.
Odkvetlá plodenství trvalek se pod sněhovým závojem nerýsují, protože tu v sezóně prakticky žádné nekvetou. Zato dřevin je po všech koutech naseto přebohatě a rostou přehledně, jako by je rozmístil šachový mistr.
V roli králů se představují smrky, za dámy jsou tu vznešené jedle a borovice, k pěšcům patří modříny, habry a duby. Tato sympatická sestava krášlí také zdejší lesy, kam Oldřich chodí rád nejen na hříbky, ale i pro inspiraci.
Samotáři i pestré skupinky
V sólovém postavení vynikají kuželovité smrky, rozsochaté škumpy (Rhus typhina) probarvené červenými plodenstvími nebo třeba dub se sloupovitou siluetou.
Pohledově výrazný je žlutě panašovaný stálezelený brslen (Euonymus fortunei) s kulatou korunou zapěstovanou na kmínku či trojice štíhlých tisů (Taxus baccata). V rohu pozemku tvoří tříčlennou skupinu také vrby, v jejichž korunách jsou k radosti vnoučat zavěšené nejrůznější prolézačky.
Jak na záhonech, tak na valech podél hranic pozemku, vymodelovaných z vytěžené zeminy, se v přátelském spolku setkávají zakrslé borovice, tužkovitě i poléhavě rostoucí jalovce (Juniperus), hlohyně (Pyracantha), pěnišníky, tavolníky (Spiraea) a Iviny oblíbené levandule, které se volně přesévají a rozrůstají do hustých chumlů.
„Moc ráda mám i převislé formy vrb a bříz. Vyzařují zvláštní melancholickou a zároveň příjemně uvolňující náladu,“ vysvětluje Iva.
Půdu mezi rostlinami na záhonech pokrývá kačírek, pomalu se však utápí v zelených šlahounech barvínku (Vinca), břečťanu (Hedera) a skalníku (Cotoneaster). Ten se svérázně spouští dokonce i ze zídek a z částečně ozeleněné střechy domu.
Živo nejen na krmítku
Před zasklenou terasou stojí krmítko, v zimě téměř nepřetržitě obklopené sýkorkami a vrabčáky. Semínka, co utrousí, hbitě odnáší myš, kterou ve sněhu prozrazují miniaturní stopy. Červené jeřabiny, malebně ladící s vínovými pruty svíd (Cornus alba), zase lákají k obědu hladové kosy.
„Po nastěhování jsme nezahlédli živáčka, teď se do vzrostlých stromů stěhují ptáci v celých hejnech,“ raduje se Oldřich. Od jara je prý nejvíc rušno u rybníčků. Nalétávají sem vzácní ledňáčci, kačeny, do toho kuňkají žáby a v létě mezi trávami na březích šramotí užovky a ježci.
Vysoké travní porosty Oldřich seče již před zimou, aby je nemusel svazovat a jejich polámané listy ve vodě nezahnívaly.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
„Z vlastní zkušenosti vím, že i když do obnažených stébel naprší a voda v nich zmrzne, na jaře vždycky spolehlivě obrazí.“