Článek
Pozemek, na němž vznikla zahrada manželů Vackových, leží na vyvýšeném terénu na samém kraji lokality a ze dvou stran hraničí s polem. To může být sice výhoda, ale na druhé straně sousedství s otevřenou planinou nepříznivě ovlivňuje mikroklima v zahradě. Navíc pohled na kukuřičné lány není nijak zvlášť hezký, byť je určitě vítanější než výhled na nepěkný dům souseda, který by stínil vyhlídku. Při koupi pozemku na holém kopci proto dělala majitelům největší starost intimita.
Ze všech stran bylo na dům i zahradu vidět a oni toužili po soukromí. Majitelka vypráví: „Do domu jsme se stěhovali v roce 2002, zahradu jsme začali budovat už předtím. Na pozemku o výměře přes tisíc metrů jsme chtěli třetinu před domem věnovat vodě a trávníku. Založit jej nebylo těžké, ale co pak?“ Rozhodili se proto požádat o pomoc architektku.
Svah mezi dvěma úrovněmi terénu ovládly trvalky, které vykvétají postupně během sezony.
Voda na pozemku
„Podle mých zkušeností je snem většiny majitelů rodinných domů mít na pozemku jezírko, potůček anebo alespoň tůňku sloužící jako ptačí napajedlo. Konečně, tekoucí i stojatá voda je od nepaměti součástí sadovnických úprav zahrad a parků. Ale i v dnešní době voda svým zvukem, zrcadlením a pohybem oživuje a zpříjemňuje pobyt na rodinné zahradě, kde poutá stejnou pozornost jako například oheň v krbu,“ vysvětluje architektka vyznávající vodní živel.
„Vedle estetického účinku voda ovlivňuje mikroklima zahrady a vytváří prostředí pro vodní nebo vlhkomilné rostliny a živočichy. Cílem je vybudování biotopu, který je nejen ozdobou zahrady, ale který příznivě působí i na psychiku.“ Vytvoření vodní zahrady uprostřed polí tak přijala architektka jako zajímavou výzvu.
Nasucho skládané zídky nadělají parádu a časem mohou porůst rostlinami
Jak se staví kaskáda
„Vždy se snažím spolu s majiteli najít takové kompoziční řešení, které by umožnilo na pozemek vodní prvek situovat,“ vysvětluje architektka. I v těch nejmenších může být ptačí napajedlo, vodní zahrádka, menší vodní nádrž s tryskající vodou nebo dokonce pravidelné jezírko s rostlinami a rybkami. Volba typu vodního prvku, jeho tvaru a velikosti záleží na rozloze pozemku a finančních možnostech investora. „V pravidelných zahradách, jako je zahrada Vackových, preferuji umístění pravidelných vodních nádrží.“
Tomu ovšem předcházejí velké zemní práce, protože je nutné vyzvednout terén tak, aby součástí obruby jezírka mohla být i lavička. Z tvarů jsou nejběžnější obdélníkové a čtvercové nádrže, případně i vodní plocha do tvaru písmene L. Poměrně málo je v našich zemích používán klasický kruh. Z materiálů se doporučuje ke stavbě použít beton a okraje nádrže dotvořit dlaždicemi z pálené hlíny, kameny nebo i impregnovanými trámy.
Okraj pozemku přistíněný plotem je vhodný pro azalky a další dřeviny.
Modelací terénu lze docílit i na rovině mírné převýšení a vytvořit tak potok s kaskádami padající vody. Dům Vackových byl postavený ve svahu s převýšením asi tři metry. Proto bylo nutné odtěžit zeminu v zadní části zahrady a z ní pak vytvořit terasu před domem. Stavba se tak přestala tyčit na kopci a usadila se do terénu.
Vodní prvek je vytvořený systémem dvou vodních ploch a pramene v blízkosti zahradního posezení. Vznikla kaskáda nepravidelných obdélníkových nádrží, přetékajících jedna do druhé, každá s jinou výsadbou a jinou hloubkou. Dolní jezírko, které je největší, slouží i jako koupací. Přes štěrkové vrstvy kačírku a výsadbu vodních rostlin je voda nasávána, filtrována pomocí čerpadla umístěného mimo jezírko a vytlačována zpět do pramene. Majitel si za pomoci časového cyklovače může naplánovat, jak dlouho a kdy bude voda téct.
Jako nezbytnost se ukázalo nasadit do vody okrasné karasy. „Úplně nás zbavili komárů, kteří na nás zpočátku pořádali nepříjemné nájezdy,“ vysvětluje majitel. Jezírko na mělčině hlídají keramické víly Amálka a Emilka z ateliéru Aťky Švestkové.
Keramika zahradu zpestří, ale samozřejmě se to s ní nesmí přehánět.
Kámen a keramika
Zahradu oživuje velké množství kamene – uplatnil se na stavbu opěrných zídek, na šlapáky a lávky, ve výsadbě potkáte i osamělé balvany. Zídky byly postaveny nasucho, bez základů. Levý horní roh zahrady si prý přímo říkal o altán na půdorysu pětiúhelníku, který si navrhl majitel. Jeden z jeho úhlů využil pro umístění krbu.
Výsadba zahrady, formované několika terénními valy, staví především na koniferách, svoje místo tu však mají i letničky. Všudypřítomné jsou také robustní keramické květináče s výpěstky majitelky. Ty oživují dřevěná plata u vody, niky a v hojné míře i terasu domu. Tu a tam jsou kontejnery s květinami zakomponované i do terénu. Barevnost výsadby zahrnující azalky, rododendrony, nízké borovice, jedle a zlaté cypřiše vyvažuje poměrně velká plocha trávníku, který obklopuje dům.
Aby byla zahrada chráněna před studeným větrem, je obklopena kamennou zídkou, v níž jsou vytvořeny niky a několik proluk pro lavičky. Zeď vrhá příjemný odpolední stín, takže posezení na sklonku dne na stíněné lavičce s výhledem na vodní hladinu se stalo jedním v oblíbených míst paní domu.
