Článek
Denní stacionář Integračního centra Zahrada inspiruje nejen svým posláním propojit zábavou, sportem i uměním malé děti a dospělé s handicapovanými, ale také výtvarným pojetím zahrady, které podporuje překonání bariér mezi dvěma světy. Činí tak postavičkami legendární pohádky Jiřího Trnky Zahrada.
Potomci tohoto proslulého českého výtvarníka dali centru svolení, že může motivy příběhu využít podle vlastní fantazie. Nakonec – té je plno i v pohádce o pěti klucích, kteří chodí do jiné školy, jakou ani nikdo nezná…
Účel světí příběh
Vytvoření zeleného parčíku, v němž estetično provází konkrétní účel, může být příkladem pro všechny milovníky originálních zahrad.
Hned u vstupu do parku klukovskou pětici potkáváme, jak se právě snaží nakouknout dovnitř, přičemž je překvapí kocour a létající sloni. K pohledu přes plot svádějí i na něm připevněné velké malované oči.
Za výtvarnými návrhy a provedením motivů zahrady i interiéru stacionáře jsou manželé Jaromír a Zuzana Slehovi, výtvarníci z Roztok u Prahy.
Velrybu i trpaslíky potkáme ještě jednou na schodišti v budově, kde jsou i vtipně pomalované dveře a stěny.
Zahrada se má ještě rozrůst o kavárnu pro veřejnost v plánované jurtě, jen co integrační centrum sežene potřebných asi 300 000 Kč.
Velryba a trpaslíci
První části zahrady dominuje velká velryba, jejíž tělo a ocas tvoří mozaika z barevných dlaždic zbavených v míchačce ostrých hran. Obrovská hlava velryby je sestavena z barevných prken, jako oko slouží pneumatika.
Nechybí ani vodotrysk z vysoké trávy. Po velrybím boku stojí trpaslík, který v knížce vypráví, jak velryba vyrostla z akvarijní rybky a jak se do zahrady dostala.
Prostor jezírka s velrybou zčásti vymezuje vyvýšená zídka, která z jedné strany chrání lavičky obrostlé skalníky a trávami v blízkosti velryby, z druhé tvoří amfiteátr určený k performanci každého, kdo se odváží veřejně vystoupit.
V další části zahrady potkáme tři trpaslíky, kteří zosobňují zakladatele Zahrady psychologa Jaroslava Šturmu, dále psychologa Rudolfa Součka. Ležící trpaslík, který se drží za hlavu, představuje toho, kdo má nyní s centrem nejvíce práce – současného ředitele Jiřího Drahotu.
Dřevěné lavičky a prolézačky jsou dílem firmy Tomovy parky, za volejbalovým sportovištěm potkáme malý zoopark s kamerunskými kozami. Budova Centra je tak, jak pohádka káže, pokryta zelení, z větší části psím vínem (loubincem) a také vistáriemi.