Článek
Představíme vám jednu, která dokázala z malého prostoru vytěžit maximum, opticky ho zvětšit a přitom se úspěšně vyhnout zaběhanému klišé. Ale pěkně popořádku. Zeď bohatě obrostlou přísavníkem trojlaločným je vidět už z ulice. O zahradě se však dozvíme víc, když do ní vstoupíme. Majitel se při jejím vytváření obrátil na zahradního architekta. Ten dostal nesnadný úkol. Z relativně malého prostoru vytvořit prostornou zahradu, do které se musí vejít skleník na pěstování zeleniny i krb na příjemné společenské podvečery. Úlohu ztěžoval i samotný pozemek. Ne, není ve svahu, ani zamokřený či jinak znevýhodněný. Jen prostě nebyl ničím zajímavý.
Stejný jako každý jiný
A navíc malý. Jedna polovina pozemku je celá zastavěná, na zahradu zbyla pouze druhá půlka vedle domu. Žádný zadní prostor neexistuje. Předzahrádka se se zahradou prolíná. A navzdory tomu se zahradnímu architektovi podařilo vytvořit to, co vidíte na obrázcích. Pokud tedy vlastníte podobný pozemek se zahradou u domu, můžete se inspirovat několika dobrými tipy. Ty samozřejmě zaberou i v případě, že máte pozemek větší, ale zahradu nemáte situovanou za domem. Pojďme se tedy společně podívat, co se dá v takovém případě dělat.
Jak se to povedlo?
Plynulé linie trávníku a záhonů podél domu. Prostě samé linie, které obrušují hrany a zároveň zjemňují rohy. To však není všechno. Kromě toho autor v přední části přiznal propojení předzahrádky a zahrady. Žádné mohutné ani náznakové optické bariéry. Už od vstupní branky obsáhnete zahradu jediným pohledem. Druhy, které rostou na záhonech u branky jsou většinou trvalky - skalničky, jako jsou tařice, tařička, netřesky a zvonky. Ve zbytku zahrady zase převažují na záhonech nízké stálezelené keře. Nebrání rozhledu a díky své zelené barvě nebo jejím odstínům nepůsobí ani rušivě. To je totiž další předpoklad na optické zvětšení zahrady - stálezelené druhy, které svou monotónní „barevností“ pozorovatele oklamou a prostor opticky rozšíří.
Trávník, štěrk a rostliny
Velmi dobrým řešením je i travnatá plocha. Ta má tvar střevíčku, ale vůbec nenavazuje na zpevněnou plochu kolem domu. Dělí ho totiž od ní záhon, který je totiž celý vysypaný nahrubo nasekanou borovou kůrou. Najdeme v něm nízkou kosodřevinu, poléhavý skalní či trpasličí odrůdu miniaturní jedličky. Místo tu však mají také cibuloviny, které brzy na jaře zářivými květy vytvoří obrubu chodníku u domu.
Dobrým nápadem se ukázalo i použití jemného říčního štěrku. Pokrývá totiž většinu záhonů a přináší do zahrady drobnou texturu. Světlou barvou sice ochlazuje, ale zároveň prosvětluje a zvětšuje záhony.
Kostru výsadby tvoří kompaktní cypřišky, které mají přirozený kónický tvar. Jejich volné skupiny působí nenuceně a majestátně. Strukturu doplňují dřeviny, které mají také geometrické tvary - zlatožlutá odrůda kulovité túje či žlutá odrůda habru. Svým zbarvením navíc nenápadně vnášejí do kompozice život. Celé zahradě dodává punc ozdobná třešeň, která jako solitér trůní v polovině řešeného prostoru v trávníku.
Tajemství nakonec
Ačkoliv zahrada mnoho možností nedává, podařilo se autorovi ukrýt před zvědavým pohledem návštěvníka krb a dokonce i skleník. Okrasnou kompozici totiž opticky ukončil tak, aby vzadu zůstal volný prostor. Do záhonu, který uzavírá trávník, zakomponoval také ovocné stromy a plynule tak přešel do užitkové části. V ní najdeme kromě malého skleníku dokonce i kompost, který je ve vzdálenějším koutě. V rohu u domu je zase situované sezení s krbem poskytující dostatečnou intimitu pro ničím nerušená rodinná setkání.
