Záhony vytvořené pro labužníky

Zeleninová zahrada nemusí mít vyhraněný styl, zato by v ní měla vládnout harmonie a pořádek. Praktické členění, zdobné prvky a plody lepých tvarů podpořené květy letniček a bylinek vykouzlí pestrou mozaiku krásy a užitku.

Samozásobovací partii od té okrasné nemusíme za každou cenu oddělovat. Naopak se trefíme do současného trendu, když hranice mezi nimi vyzmizíkujeme. Většina zeleniny nikterak nezaostává za dekorativními rostlinami ani jim není podřazená. Jakpak by Romanesco, nóbl varieta květáku v limetkově zeleném odstínu, ohnivě kvetoucí fazol nebo třeba salát Lollo Rosso s purpurovými kadeřemi mohly hrát druhé housle?

Hlávky červeného zelí vypadají luxusně vedle růžových krásenek (Cosmos). K nazlátlému fenyklu, slunečnicím, modrým chrpám a brutnáku, na kterém si pošmáknou i včelky, se bezvadně hodí kadeřávek či pestrý mangold. Měsíčky s aksamitníky svou sytou oranžovou rozveselí řádky bramborové natě.

Členění do menších záhonových ploch oddělených od sebe cestičkami je praktické, snáze se tak obhospodařují. Zároveň se v nich každý druh dostane pořádně ke slovu.

Zeleninu vyséváme nebo sázíme přehledně do skupin či klasicky do řádků. Ty můžeme vést do oblouku, cikcak i úhlopříčně. Stejně jako jednotlivé skupiny nástrojů v orchestru má i zelenina v záhonu svou hierarchii.

Dodržíme-li správné rozestupy a pravidlo nejnižší dopředu, čahouni na pozadí, bude požitek z rozličných tvarů a struktur dokonalý. Přidáme-li k tradičním druhům speciální odrůdy nebo plodiny, na které se téměř zapomnělo, třeba čistec hlíznatý (Stachys affinis), lebedu či tuřín, vznikne nenapodobitelná symfonie vůní a chutí.

Plazivé polní okurky a dýně si lebedí v pozici ležmo, kdežto tyčkové fazole, které vyséváme ven od půlky května, aktivně šplhají po vertikální opoře až do výšky tří metrů.

Nejen fazole, ale i tykve a lichořeřišnice (Tropaeolum majus) s jedlými květy, listy a plody à la kapary rostou v teple jako z vody, takže se bezvadně hodí k ozelenění loubí nad pěšinou, které do zahrady vnese trochu romantiky a taky stínu. To se hodí hlavně salátům a špenátu, jelikož v horku na přímém slunci rychleji vadnou a vyhánějí do květu.

Ke zpestření na výšku přispějí vyvýšené záhony ze dřeva, cihel nebo módního cortenu. Okraje ve výšce aspoň 75 cm nad zemí šetří páteř a od oběda zdarma odrazují většinu slimáků. Plodiny pravidelně střídáme, podobně jako při tradičním pěstování, jinak hrozí jednostranné vyčerpání půdy a hromadění škodlivých organismů.

Barevnou i tvarovou pestrost salátových hlávek využijeme v boji proti nudě. S tou zatočí i promyšlený design záhonů. Záhonové okraje můžeme prohnout do oblin nebo zkosit do kosočtverců. Kulatý ostrůvek obkroužený pěšinou a trojúhelníky dá pěstební ploše hravý tvar sluníčka, což si obzvlášť užijeme při výhledu z okna. Dokonalost tvarů akcentuje krásné orámování. Záhonům v trávníku stačí hladce oříznout okraje.

Pevné ohraničení z cihel, kamene či prken je žádoucí tam, kde záhony sousedí s cestičkami zpevněnými sypkým materiálem. Smyslový zážitek zprostředkují obruby z aromatické šanty, šalvěje, oregana. Kakosty, aksamitníky, levandule a tařičky zase vábí opylovače, bez kterých bychom se v produktivní zahradě neobešli.