Článek
O mnohokvětech neboli knifofiích, jak zní počeštěný název latinského jména Kniphofia, se botanici kdysi mylně domnívali, že jde o druh aloe. Rostliny s exotickým zjevem pěstovali ve sklenících a teprve časem přišli na to, že až na pár výjimek vydrží celoročně pod širou oblohou.
Tím odstartovala kariéra mnohokvětů jako zahradních trvalek. K původním druhům, jako jsou K. caulescens, K. uvaria, K. triangularis, K. rooperi či K. thomsonii, se díky snadnému křížení připojují desítky nových odolnějších, déle kvetoucích kultivarů.
Zářivý ohňostroj barev
K nejnovějším kultivarům patří sytě červený Redhot Popsicle, nazlátlý Mango Popsicle s meruňkovým přelivem a oblíbený Alcazar v odstínu zralého pomeranče.
Existují rovněž mnohokvěty s dvou až tříbarevným efektem. Nosí totiž hrozny, jejichž květy se od poupat barevně liší a v průběhu kvetení mění odstíny.
Ze šarlatové na žlutou přechází Royal Standard, jako semafor v barvách od červené přes jantarovou k zelené září Traffic Lights. Konzervativnější zahrádkáři ocení krémově bílé až sírově žluté odstíny Ice Queen a Little Maid.
Kdo má chuť pěstovat méně tradiční odrůdy, sáhne po Green Jade nebo úchvatné Bees’ Lemon, jež nakvétají žlutě z jablkově zelených poupat. Podaří-li se nám správně navolit směs druhů a odrůd, nespustíme ze záhonu oči od konce června až do zámrazu.
Kuriózní květy
Už z dálky záhon s mnohokvěty připomíná otevřenou zemi chrlící lávu a každý, kdo projde kolem, nad tím zamrká úžasem.
Nejdřív se na lysých stvolech, které jsou dost pevné, aby unesly barevnou nádheru, objevují hrozny napěchované pevně sevřenými poupaty. Ta se nikdy neotevírají naráz, ale postupně odspodu, když je jim od sluníčka pěkně teplo.
Pravidelně uspořádané trubičkovité květy s přečnívajícími tyčinkami tvoří květenství, která se během kvetení prodlužují. Podle druhu a odrůdy jsou buď mimořádně zahuštěná, či prořídlá, krátká a macatá nebo podlouhle útlá. A ty barvy! Jako by se zářivou žlutí, červení a oranží snažily trumfnout jihoafrické slunce visící nad hlavami původních druhů.
Hlavně nestát v mokru
Pro větruvzdorné, neinvazivní, odolné vůči škůdcům a chorobám, vytrvalé, včelami a čmeláky obletované mnohokvěty vybereme celodenně slunné místo.
Ve stínu sice narostou trsy stálezelených či na zimu zatahujících širokých až trávovitě štíhlých listů, jež jsou buď vztyčené jako kopí nebo fontánově ohnuté k zemi, květů si ale moc neužijeme.
Poměrně robustně stavěné rostliny s výškou 50 až 150 cm nesmějí v době růstu trpět přísušky. Raději je zaléváme méně často a vydatně než každý den po troškách.
Jinak je tomu v zimě. Voda z dešťů a tajícího sněhu, pokud od kořenů rychle neodteče, způsobuje nevratné škody. Mnohdy za úhynem stojí právě zimní přemokření, nikoli mráz.
Listy stálezelených druhů před zimou svážeme podobně jako trávy a v drsnějších podmínkách je ochráníme stříškou z chvojí.
Rostlinám prospívá mulč z vyzrálého kompostu.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Pokud ztratí chuť ke kvetení, musíme je na jaře vyzvednout a zmladit rozdělením trsu na menší díly. Když se o ně budeme svědomitě starat, vydrží nám na zahradě celé roky.