Žáby v zahradě jsou poklad

Rozkvetlé záhony, chutné plody z vlastní sklizně… To je polovina úspěchu. Skutečnou hodnotu zahrádka získává až tehdy, když se v ní zabydlí užiteční živočichové. Třeba žáby, často opomíjená stvoření, která patří k nejlepším přátelům každého zahrádkáře.

Žáby jsou velké cestovatelky. Při hledání místa k rozmnožování k nám mohou zavítat, i když zahrada neleží v blízkosti řeky nebo rybníka. Ovšem vodu ke svému vývoji žáby potřebují, protože patří mezi obojživelníky. Kladou do ní svá vajíčka, z nichž se během několika dnů až týdnů líhnou čilí pulci. Těm postupně narůstají končetiny a mizí ocásek, ve vodě zůstávají do doby, než se promění v mladé žabky.

Zatímco ve volné přírodě žáby nepohrdnou ani větší louží, na zahradách se jim líbí u zarostlého rybníčka, jezírka, klidně i miniaturního v nádobě nebo v klidné zátočině potůčku.

Voda nesmí být nijak chemicky upravená, tedy ani z vodovodu ne. Filtrační zařízení musí zůstat vypnuté, jinak nasaje a zlikviduje vajíčka i pulce. V jezírku nemají být ryby, které se vajíčky i pulci živí. Ideální je hladina vody výškově odstupňovaná, aby si každá žába našla to, co jí vyhovuje.

Vítané jsou vodní rostliny – lekníny, modráska (Pontederia cordata) či ostřice nedošáchor (Carex pseudocyperus), které žábám a jejich pulcům poskytují útočiště a ochranu před sluncem. Důležité jsou rovněž ponořené rostliny produkující potřebný kyslík, např. lakušník vodní (Batrachium aquatile) či růžkatec ponořený (Ceratophyllum demersum).

Břehy by se měly postupně do vody svažovat, aby umožnily bezpečnou cestu ven. Do přenosných nádobových jezírek položíme kámen nebo kus dřeva. Bez únikového žebříčku totiž zvířata ve vodě zahynou!

Břeh má být alespoň zčásti zarostlý vegetací, nikoli jen vydlážděný. Žabky se totiž mohou při odpočinku k rozpálené dlažbě přilepit a následkem dehydratace uhynout.

Jakmile z našeho jezírka vzejde první generace žab, můžeme si gratulovat. Mají totiž výbornou paměť, která jim dovoluje vracet se na místo, kde se narodily.

Po proměně se žabky stěhují na souš. Tady ke spokojenému životu kromě klidu potřebují stín a vlhko. Perfektní je pro ně chráněný kout a spousta zeleně, nejlépe rostliny s listy jako slunečníky, které zabraňují vysychání půdy. Dobře poslouží bohyšky, rodgersie (Rodgersia), dlužichy, stálezelený půdopokryvný tlustonitník (Pachysandra terminalis) nebo kontryhel (Alchemilla mollis), na jehož listech dlouho ulpívají vodní kapičky.

Zimu žáby tráví v útlumu. Většina z nich zalézá pod zahradní domky, do pařeniště a do skulin mezi kameny na skalce. Vděčné jsou také za hromadu polen a větví z prořezaných stromů, které necháme ležet na hromádce v rohu zahrady. Zahrabávají se dokonce i do haldy kompostu a do půdy, kde obsazují opuštěné myší díry. Proto pozor při jarním rytí!

Proč zahrádku zatěžovat nebezpečnými pesticidy, když si na pomoc v boji proti škůdcům můžeme přizvat žáby? Denně snědí ohromné množství nevítaného hmyzu, červů a housenek, dospělci spořádají dokonce i slimáky a šneky. Pulci žab zase fungují jako přirozená čistička vodní nádrže, jelikož požírají řasy, nepohrdnou ani larvami komárů.

Na zahradě se nejčastěji setkáme se skokanem hnědým (Rana temporaria), ropuchou obecnou (Bufo bufo), krátkonohou (Bufo calamita) a zelenou (Bufo viridis). K vzácným hostům patří skokan štíhlý a zelený, kuňky a nádherné rosničky, které většinu času tráví ve větvích dřevin.

Všechny žáby mají svůj charakteristický hlasový repertoár, jejž používají ke společenským setkáním, k přilákání partnera, k vyznačení teritoria či k zastrašení nepřítele.