Článek
Aby vazba působila bohatě, byly do ní poskládány nejen květiny, ale i větvičky z keřů. Stonky jsou střižené v několika délkách a přehledně paprsčitě uspořádané.
Sedm druhů rostlin kromě stejné barvy spojují také nápadné tvary květů. Všechny se na zahrádce snadno pěstují a ve váze s vodou dlouho vydrží. Jaké to jsou?
Hvozdík zahradní (Dianthus caryophyllus)
V kytici je hned při okraji, protože má nejkratší stonky. Pohádkově voní po hřebíčku. Hvozdíky citlivě reagují na etylen, který se při zrání uvolňuje z ovoce a zeleniny. V jejich blízkosti odkvétá dřív než po deseti dnech. Venku dáme pozor na přemokření, jinak je skromný.
TIP: Květy hvozdíku jsou jedlé, samozřejmě za předpokladu, že nebyly ošetřeny chemickými prostředky. Pěkně probarví ovocné saláty a dorty s cukrovou polevou.
Kohoutek věncový (Lychnis coronaria)
Upoutá kontrastem mezi karmínově růžovými květy a lodyhami s listy pokrytými vrstvičkou bílých chloupků. Ty rostlinu chrání před okusem slimáky. Na záhonu vydrží dlouho bez vody. K nektaru ukrytému hluboko v květu se dostanou jen motýli a čmeláci.
TIP: Dvouletka se hojně vysemeňuje, takže jí do vázy bude vždycky dostatek. Semínka bez problémů vyklíčí i na půdě skryté pod vrstvou štěrku.
Čechrava (Astilbe)
Vděčná a nenáročná trvalka oblíbená do míst s vlhkou půdou, kde se sluníčko zdržuje jen krátce. Ze středu kytice trčí jako rakety připravené ke startu. Ač výrazná, sousední rostliny nijak nezastiňuje.
TIP: K řezu vybereme už nakvetlé chocholy. Z pevně uzavřených poupat se kvítky většinou nevyvinou.
Mavuň červená (Centranthus ruber)
Mavuň patří k nejlepším výplňovým záhonovým květinám. Po okolí se ráda šíří bez našeho přičinění. I když semínko s padáčkem uvízne ve spáře na zdi, vyroste z něj plnohodnotná rostlina. Kvete bohatě až do zámrazu. Miluje slunce, toleruje suchou, mělkou půdu.
TIP: Mavuněmi zamaskujeme všechna hluchá místa. Kytice díky nim získá na objemu.
Tavolník japonský (Spiraea japonica)
Vodorovná deštníkovitá květenství tohoto keříku vnášejí do vazeb vítanou změnu. Na zahradě najdou uplatnění prakticky kdekoli kromě hlubokého stínu. Aby spolehlivě kvetl každý rok, potřebuje pravidelný řez. V této kytici září sytě růžová odrůda Anthony Waterer.
TIP: Ve váze vydrží velmi dlouho. Po odkvětu ho můžeme usušit a použít do suché aranže.
Vajgélie (Weigela)
Sice nepatří ke klasickému floristickému materiálu, ale sem se pro své půvabné nachově růžové květy dobře hodí. Hlavní období květu má tento opadavý keř již za sebou, ovšem druhé květy v létě nejsou vzácností. Na zahradě zapůsobí jak v solitérním postavení, tak v živém plotu.
TIP: Do kytice použijeme i kultivary s panašovanými listy. Hezky ji prosvětlí.
Dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii)
Hustě větvený opadavý keř svými listy vzbuzuje pozornost. Ani ne tak obyčejně zelenými jako spíš těmi purpurovými, někdy jakoby potřísněnými od krémové barvy. Na pěstování je naprosto nenáročný, vydrží dlouhá léta. Nejlepšího vybarvení dosahuje na slunečném místě.
TIP: Ještě než kytici uvážeme, odstřihneme z větviček ostré trny, abychom se o ně neporanili.
Aby vydržela dlouho svěží
Na sběr se vydáme ráno, kdy v sobě mají stonky nejvíc vláhy a květy nejsou povadlé od horkého vzduchu. Ustřižené rostliny okamžitě postavíme do kbelíku s vlažnou vodou. Z rostlin odstraníme listy a boční stonky, které by ve vodě zahnívaly.
Stonky seřízneme našikmo. Vodu doplňujeme každý den, nejpozději po třech dnech ji vyměníme. Kytici nevystavujeme prudkému slunci. Horko urychluje hnilobné procesy ve vodě i uvadání květů.
Tipy pro úpravu
Už ve kbelíku s vodou si můžeme květiny cvičně poskládat. Lépe tak odhadneme množství a zjistíme, jak jim to sluší pohromadě. Nezapomeneme na různou délku stonků, nejlépe v rozsahu od 20 do 50 cm.
Více pater propůjčuje kytici přitažlivou strukturu a podobu náruče lučního kvítí. Začneme s největšími kousky. Nejkratší patří vždy k okraji. Kytici několikrát otočíme a vyplníme hluchá místa.
Ze všech stran by měla působit stejnoměrně. Nakonec ji svážeme provázkem nebo lýkem.