Vysazujeme vodní rostliny

S výsadbou vodních rostlin je ale třeba počítat již při zakládání vodní plochy. Pro jejich růst je totiž velmi důležité správně vytvarovat dno. Pokud jste vybudovali jezírko s terasovým dnem, můžete si dovolit pestrou paletu druhů. Terasovité uspořádání má ale i další kladný význam. V jezírku, kde se břehy postupně svažují, může dojít k sesouvání vrstvy štěrku. Dalším kladem tohoto uspořádání je čištění a údržba jezírka, stupně při vstupu do jezírka určitě oceníte.

Ilustrační foto

Pro zdravý vývoj rostlin je důležitá i správná hloubka vody. Ne vždy se hloubka po několika letech pěstování shoduje s hloubkou původní výsadby. Mladé sazenice proto vysazujeme do nově založeného jezírka do menší hloubky. Platí to zejména u těch druhů, které bohatě odnožují, jako je prustka obecná (Hippuris vulgaris), připomínající přesličku.

Velký pozor si musíte dát při výsadbě leknínů. V požadavcích na hloubku výsadby jsou mezi jednotlivými odrůdami opravdu velké rozdíly. Ty nejmenší odrůdy se spokojí s hloubkou pět centimetrů, přičemž optimum je od 15 do 25 cm. Pro většinu běžně pěstovaných odrůd je ale třeba počítat s výškou vodního sloupce 50 – 70 cm (měřeno od horního okraje výsadbové nádoby). Výjimečně silným rostlinám, jako je například známý hybridní odrůda ´Charles de Meurville´ nebo domácí botanický druh leknínu bílého vyhovuje ještě větší hloubka, a to nad 80 cm. Mladé sazenice ale nechejte zesílit první rok v menší hloubce.

V jezírku, kde odkalování vody má na starost silné čerpadlo a filtrační systém a nemusíte ho každou sezonu odkalovat a čistit, můžete vysadit rostliny společně. Nevýhodou ale je potlačování méně rostoucích druhů agresivnějšími sousedy.

Ilustrační foto

Nejčastěji se soliterní druhy rostoucí ve větších hloubkách vysazují do samostatných nádob. V mělkých partiích jezírka, kde rostliny vnímáme jako jeden celek, založte společný záhon, tedy v tomto „vodním“ případě společné lůžko. Pokud se rozhodnete využívat jako hnojivo speciální tablety pro vodní rostliny, vysazujte rostliny do propraného říčního štěrku. Další možností je vysazení do substrátu pro vodní rostliny a po vysazení povrch lůžka překrýt propraným štěrkem. Většinu rostlin můžeme nechat v plastových nádobách.

Bez štěrku se neobejdeme, zabraňuje totiž rozplavování substrátu. Jeho souvislou vrstvu může narušit proudění vody, bouřka či žáby v době páření. Pověstní jsou i kapři koi, kteří při hledání potravy dokáží dno doslova rozrýt. Chceme-li do jezírka vysadit větší ryby, měly by být kamínky a oblázky větší než čtyři centimetry.

Na nejvíc ohrožených místech můžeme mezi substrát a štěrkovou vrstvu položit i speciální rohož, která se jen pomalu rozkládá a je vhodným prostředím pro růst kořenů. Jejich hustá spleť je totiž tou nejlepší zábranou proti narušení podkladových vrstev.

Čerstvě založené jezírko je i po vysazení rostlin téměř holé a vydané napospas slunečnímu záření. Mladé rostliny se tak mohou spálit, navíc se v jezírku mohou přemnožit řasy a sinice. Abyste tomu zabránili, můžete i dočasně vysadit vodní mor kanadský (Elodea canadensis), růžkatec ponořený (Ceratophyllum demersum) nebo na hladině plovoucí vodní hyacint (Eichhornia crasipes). Až se ostatní druhy rozrostou, postupně je omezujte. Dobrou volbou pro nová jezírka jsou i lekníny, jejichž listy stíní hladinu a celá rostlina odčerpává z vody přebytky živin.

Na drenážní vrstvu nasypte substrát a zasaďte rostlinu.

Potom povrch substrátu pokryjte vrstvou propraného štěrku.

Před přenesením do jezírka důkladně zalijte, aby substrát nasákl vodou.

Nejdříve umístěte největší nádoby, pak ty menší, méně stabilní.