Vypěstujte si na zahradě lízátko, pudla nebo mráčky

Čouhají-li ze stromku či keře přerostlé výhony, větvičky jsou ulámané, listy roztřepené a koruna se podobá spíš vrabčímu hnízdu, je čas projevit nadvládu nad přírodou a vzít věci do vlastních rukou vybavených pořádně nabroušenými nůžkami.

Nebojte se přešmiků. Střih do kulata na rozdíl od zelených soch ve tvaru plyšových medvídků, labutí, vývrtek a jiných figurálních motivů nevyžaduje nic než trochu vycvičené oko.

Oblé trojrozměrné koruny vyzvednuté do vzduchu pomocí kmínku vyčnívající nad ostatní zeleň působí daleko čitelněji než koule přitisknuté k zemi. Snáze vyniká jejich čistota a dokonalost, jakou se chlubí bublina, duhová skleněnka i naše planeta, a jakou se oko jen tak neunaví.

Podle asijských zahradníků v sobě shromažďují energii. Navíc zklidňují mysl, podobně jako když v dlani žmouláte kamínek ohlazený vodou.

Dřeviny s účesem z přesně vykroužených oblin mají nezastupitelné místo ve formálně uspořádaných zahradách, ať už moderních, nebo tradičních, známých z francouzského venkova či Dálného východu.

Snadno se zapojují i do míst inspirovaných divokou přírodou, kde vytvářejí působivý kontrast k nezkrocené vegetaci.

Úplně nejjednodušší je vymodelovat kulatou korunu na holém kmínku sestřihem trefně pojmenovaným lízátko. U mladé rostliny vyberte hlavní výhon a nechte ho dorůst do požadované výšky. Teprve pak seřízněte vrchol.

Jakmile se vrchol začne rozvětvovat, odstraňte všechny boční výhony pod ním, aby kmen zesílil a korunka zhoustla.

Dřeviny vytvarované na pudla mají několik kulatých korunek vyskládaných na kmeni nad sebou. Označení tohoto řezu je inspirováno stejnojmenným psíkem, jenž na výstavách bývá samá bambule, vystříhaná ze srsti na hlavě, nohách, ocasu i uších.

Aby se pudl vyvedl, musí mít dřevina jeden silný stabilní kmen a být rozvětvená v tolika patrech, kolik chcete mít koulí.

V každém patře vyberte proti sobě rostoucí větve a zkraťte je, čímž povzbudíte rašení nového obrostu. Totéž udělejte s dalšími patry a kmínek mezi nimi udržujte hladký.

Keře a stromy bohatě větvené i vícekmenné jsou ideální k tvorbě tzv. stromových bonsají, přičemž na špici každého výhonu trůní vždy jeden kulaťounký pompon či plošší mráček. Nejdřív rozhodněte, jaké větve ponecháte a jaké odstraníte, aby vznikl tvarově zajímavý skelet. Pak z nich odstraňte všechny boční výhony a listy.

Zaštipováním vrcholků probudíte spící očka, ze kterých vyraší nové výhonky vhodné k modelování.

Už antičtí zahradníci si v touze po dokonalosti brousili ostří na myrty, cypřiše a vavříny. Od 17. století, kdy Angličané povýšili tvarování dřevin na uměleckou disciplínu zvanou topiary, se tvarem zdokonaluje celá plejáda rostlin.

Ošmikat a zkrotit tak přirozený temperament můžete u stromků i keřů jehličnatých i listnatých, stálezelených i opadavých.

Jehličnatce a věčně zelené listnáče, jako jsou tis (Taxus) s jalovcem (Juniperus), zeravem (Thuja) a cypřiškem (Chamaecyparis lawsoniana), borovice, skalník vrbolistý (Cotoneaster salicifolius) s brslenem (Euonymus fortunei), cesmína (Ilex aquifolium), kalina Burkwoodova (Viburnum x burkwoodii) a bobkovišeň (Prunus laurocerasus), budete mít na očích celý rok. Jejich kontury dotvářejí pohádkovou zimní scenérii - tím se revanšují za vyšší pořizovací cenu.

Nad sněhem se blýskne také šustivá měď listů rychle rostoucího buku lesního (Fagus sylvatica), který s výměnou starého kabátu za čerstvě zelený otálí dlouho do jara.

K opadavým druhům, ze kterých vznikají nádherné sezonní doplňky, nestojí majlant a opakovaný řez snášejí bez námitek, patří pestrolistá vrba (Salix integra) Hakuro Nishiki, zlatavý jilm (Ulmus x hollandica) Wredei, kvetoucí kdoulovec (Chaenomeles japonica) s talovínem (Spiraea), neběžný žanovec měchýřník (Colutea arborescens) i zdánlivě tuctový hloh (Crataegus) se šeříkem (Syringa), dřínem obecným (Cornus mas) a ptačím zobem (Ligustrum vulgare).