Článek
Nejstarším materiálem, vhodným pro dláždění, je přírodní kámen, který dříve bylo možné bez problémů získat v blízkém lomu. Podobu mnohých zahrad současnosti určují pálené cihly. Jsou sice dražší nežli levná betonová dlažba, ale zato velmi trvanlivé a stálobarevné.
Volba dlažby
Při volbě dlažby vycházejte z typu architektury a materiálu charakteristického pro danou oblast. Barevnost, velikost i způsob skládání dlažby by měla podtrhnout stavbu a opticky obohatit kompozici zahrady. Dlažba pravidelných tvarů vnáší do zahrady přísnost, naopak nepravidelné tvary zvýrazňují přírodní charakter prostoru.
Efektní je i použití několika různých druhů dlažeb, přičemž zajímavě působí třeba kombinace betonu s přírodními materiály či mix různých druhů a tvarů kamene, ale i spojení keramiky a dřeva.
Betonová dlažba
Betonové dlaždice vznikly jako levnější náhrada kamenných dlažebních kostek. Vyrábějí se ve tvaru kostek, desek, profilovaných nebo odlehčených tvárnic a palisádových prvků. Povrch betonové dlažby se upravuje lisováním, barvením nebo vymýváním. Technologie povrchové úpravy litého betonu dovoluje imitovat i přírodní kámen.
Nejznámější je betonová zámková dlažba, která se vyrábí v nejrůznějších tvarech a barevných odstínech. Pohodlné a zajímavé jsou i velké betonové dlaždice s lisovaným reliéfem nebo s vymývaným povrchem. Základ terasových dlaždic tvoří kvalitní beton, nášlapná vrstva je ze směsi mramorové nebo kamenné drtě, cementu a barevně stálých pigmentů.
Zámková dlažba
Kostky, obdélníky nebo vlnky či kosočtverce prvků z betonu se spojují tak, aby do sebe vzájemně zapadaly a po usazení vytvořily celistvou zpevněnou plochu. Poněkud náročnějším typem je dlažba skládaná – keramická či z pálených cihel – sestavená zpravidla z čtverců či obdélníků různých velikostí.
Keramická dlažba
Pro venkovní prostory vybírejte výhradně keramickou dlažbu mrazuvzdornou a otěruvzdornou. Důležitou vlastností je i protiskluzový povrch – za deště nebo námrazy může být chůze po nesprávně upravené dlažbě nebezpečná. Otěruvzdornost dělí keramické materiály do skupin PEI 1 až PEI 5. Čím je stupeň PEI vyšší, tím je dlažba odolnější.
Výchozí surovinou pro výrobu keramické dlažby jsou přírodní kaolíny, jíly nebo jiné živičné materiály. Jejich slisováním a vypálením při teplotě až 1 300 °C vzniká porézní až nepropustný keramický střep. Výsledkem je odolná, trvanlivá a snadno omyvatelná dlažba.
Cihlová dlažba: klinkery
Je oblíbená zejména ve Středomoří, kde jsou z cihel vydlážděny celé dvorky i náměstí. U nás byly cihly vnímány jako materiál s nižší odolností a životností. To se však týká pouze běžných cihel, které se pro zahradu nehodí. Pro dlažbu musí být cihelný střep zušlechtěn tak, aby odolal bez poškození celoročnímu venkovnímu provozu. Tyto zušlechtěné cihly se nazývají klinkery.
Jsou to cihly ze speciální hlíny ostře pálené při teplotě kolem 1 100 °C až ke slinutí materiálu. Díky tomu mají vysokou odolnost proti mechanické i chemické zátěži i extrémním výkyvům počasí. Mají také vysokou životnost a prakticky nepotřebují žádnou údržbu. Můžete si vybrat jak z celé řady variant s hladkou, drsnou či soft povrchovou úpravou, tak i z mnoha barevných odstínů - od červenohnědého přes okrový až po žlutý.
Cestičky a nášlapné kameny
Tvarem cest, tedy jejich geometrickou přímostí či klikatostí, určujete výtvarné vyznění zahrady. Mimochodem, klikaté cesty mají zajímavý vedlejší účinek: křivky vzbuzují zvědavost a lákají k prozkoumání vzdálených partií, které jsou na první pohled skryty. Na zahradních cestičkách se dobře vyjímá nepravidelně skládaná kamenná dlažba z menších a větších desek – půvabné jsou i nášlapné kameny, typické pro styl tzv. japonských zahrad, dláždící cestu k brance, pergole či k oblíbenému zákoutí. Pokud je však cesta hodně využívaná, je nejlepším řešením pevná dlažba.
Kámen
Mezi nejčastěji používané patří žula, rula, porfyr, pískovec, křemen, vápenec, břidlice a čedič. Oblíbený je i křemičitý porfyr. Zásadní pro vzhled dlažby bude rozhodnutí, zda použít kámen pravidelně tvarovaný nebo volně lámaný.
Dřevo
Na vydláždění lze použít i dřevo. Prkenné podlahy působí velmi příjemně zejména na terasách či u vodních ploch, také z dřevěných špalků či kulatiny lze zhotovit velmi pevnou pochozí plochu.
Údržba dlažby
Na vlhkých stinných místech je občas nutno z dlažby odstranit povlaky řas či mechu, a to buď ručně čisticím prostředkem na dlažby, nebo vysokotlakým čističem. Trávu a plevel ve spárách mezi dlaždicemi můžete sežehnout nebo odstranit škrabkou.
Dláždění zvládnete sami
Při pokládce, kterou provádí firma, dohlédněte na technologii. Důležitá je zejména příprava podloží pod dlažbou – nepodceňujte výběr hydroizolace, lepidla a spárovací hmoty.
I když je vydláždění větší plochy práce pro profesionály, na malé úpravy si můžete troufnout sami. Například pokud je vaše terasa příliš monotónní, na vytipovaných místech vyjměte několik dlaždic a zaměňte je za desky z přírodního kamene. Pokud chcete, můžete si pohrát a do dlažby vsadit mozaiku z různobarevných křemenných oblázků. Ty vložte do podloží z betonu, aby měly dostatečnou stabilitu.