Vsaďte na vitamíny z pozdní sklizně, na podzim i v zimě přijdou vhod

Sezona rajčat, okurek i paprik sice už skončila, ale existuje spousta dalších plodin, které se záporných hodnot na teploměru jen tak nezaleknou. V některých případech dokonce po přemrznutí chutnají ještě lépe a jsou snáze stravitelnější.

Jestli pokles teplot přežijí, záleží hlavně na správné volbě odrůdy. U většiny druhů rozlišujeme odrůdy pro ranou, polopozdní a pozdní sklizeň neboli letní, podzimní a zimní, chcete-li. A právě poslední dvě jmenované nás zvou ke sklizni od září až hluboko do zimy.

Bráška cibule a pažitky obsahuje povzbuzovače energie v podobě minerálů, jako jsou hořčík se železem, draslík, zinek, fosfor.

Okouzluje lehce namodralým odstínem listů, které se sklánějí do elegantních obloučků v několika patrech nad sebou a tváří se přitom skoro tak exoticky jako palma.

Ač jsou listy jedlé, nedostává se jim takového ocenění v kuchyni jako části skryté pod zemí, po oprání zářivě bílé a šťavnaté.

Zapečená v sýru nebo zasyrova nasekaná na chlebu, žervé neurazí žádného labužníka.

Chceme-li opravdu dlouhé vybělené pórky, vysadíme předpěstované sazeničky v červnu hluboko do kypré, vlahé půdy a každý měsíc k nim ze všech stran, až po okraj listové báze, přihrneme zeminu.

Falešná humrová pomazánka se bez něj neobejde. Spolu s mrkví ho najemno nastrouháme, přidáme domácí majonézu, pepř se solí a naneseme na chleba opečený nejlépe nad ohýnkem při podzimním táboráku.

Mluvíme o celeru bulvovém, nikoli řapíkatém či naťovém. Masité, zelenkavě béžové bulvy poznáme i se zavřenýma očima podle intenzivní, zemité, anýzem lehce šmrncnuté vůně. Prý odpuzuje běláska zelného.

Není tedy od věci šoupnout celer do záhonu k růžičkové kapustě a vůbec k brukvím všeho druhu, na nichž housenky bělásků škodí nejvíce. Bulvám náročným na živiny a rovnoměrnou vláhu svědčí pravidelné kypření půdy.

Sklízíme je po zežloutnutí okrajových listů od října do prvního vážnějšího mrazu.

Komu nechutná špenát, ten sáhne po mangoldu.

Připravuje se obdobně podušením, můžeme ho však konzumovat syrový třeba v salátu s jablky a vlašskými ořechy. Není-li děrovaný od slimáků ani zašedlý padlím, které ho trápí zejména v suchu a ve stínu, překoná svojí zdobností lecjakou okrasnou kytku.

Ostatně mezi floxy, měsíčky a kopretinami se cítí jako ryba ve vodě. Bláznivou duhu poměrně rychle vykouzlí i na samostatném záhonu v kuchyňské zahradě, když do něj mezi dubnem a červencem vysejeme směs s červenými, růžovými, žlutými, oranžovými a bílými řapíky a ještě přidáme pár červenolistých odrůd. Listy bohaté na vitamíny a vlákninu sklízíme postupným odlamováním z vnější strany.

Saláty rostou za vlídného podzimního počasí jako z vody.

Ze srpnového až zářijového výsevu nevytvářejí celou hlávku, to nám ale vadit nemusí. I menší listy jsou bohatým zdrojem cenné kyseliny listové.

Kromě klasického hlávkového stojí za vyzkoušení salát římský. Oba si libují ve vlhčí půdě na slunci a bytostně nesnášejí mráz. Pokud přes ně ale včas přiklopíme skleněný zvon, rám pařeniště nebo bílou netkanou textilii, prodloužíme období sběru o několik týdnů.

Co si z teplot pod nulou velkou hlavu nedělá, to jsou náhradníci tradičního salátu v čele s kozlíčkem polníčkem, endivií a zelenou listovou čekankou. Vyséváme je od července do srpna přímo do záhonu s kyprou zemí na plném slunci.

Pokušení chladných dní – to je teplá, vydatná polévka.

Krom dýně Hokkaido, zelí či brambor a hub se k její přípravě hodí kulovité růžičky, které v paždí listových řapíků nosí růžičková kapusta. Nedozrávají všechny ve stejnou dobu, sklízíme je průběžně podle potřeby po několik měsíců.

Chuťové pohárky zajásají znovu, když tuhle lahodnou, ale pozor, také nadýmavou zeleninu zapečeme se slaninou a modrým sýrem.

Ač v dospělosti dobře odolává minusovým teplotám, sazeničky můžeme pustit ven až po posledních květnových mrazících. Aby z nich vyrostly zdravé, až 1 m vysoké, bohatě plodící rostliny, měli bychom jim dopřát slunné stanoviště s propustnou nevysychavou půdou vykrmenou kvalitním kompostem.

Na chladnou část roku připadají dva kulinářské svátky.

V listopadu jsou to svatomartinské hody a ty se neobejdou bez pečené husy a knedlíků. Tradiční přílohou je červené zelí, ovšem takový lehce podušený kadeřávek se nenechá co do chuti a množství vitaminu C zahanbit.

V prosinci zase báječně odlehčí štědrovečerní večeři, když jím nahradíme polovinu bramborového salátu.

Kadeřávek se pyšní velkými, tuhými listy s pomačkanou texturou, jakou odkoukal od příbuzné kapusty. Na rozdíl od ní však netvoří baculaté hlávky, nýbrž listy vystavuje podél stonku vysokého až jeden metr. Zvlášť zdobný je kultivar Nero di Toscana či purpurový Redbor. Jsou to jedlíci a krom místa potřebují hodně slunce.