Článek
Základními rostlinami pro vřesoviště jsou vřesy (Calluna) a vřesovce (Erica). Tyto okrasné keříky dorůstají podle kultivarů do výšky 20 až 40 cm a kvetou bíle nebo v různých odstínech růžové, červené a fialové barvy. Lze z nich sestavit efektní barevné koberce.
Na jaře kvetou hlavně četné kultivary vřesovce pleťového (E. carnea), v létě a na podzim vřesu obecného (Calluna vulgaris) a letní vřesovce – popelavý (E. cinerea), čtyřřadý (E. tetralix) a těkavý (E. vagans).
Zvýraznění členitosti
Do základního koberce tvořeného vřesy a vřesovci se pro větší horizontální a vertikální členitost vřesoviště vysazují jednotlivě nebo v menších skupinkách stálezelené a opadavé pěnišníky (Rhododendron) a další vřesovcovité dřeviny, jako např. mamota (Kalmia), rojovník (Ledum), kyhanka (Andromeda), kasiope (Cassiope) nebo libavka (Gaultheria).
.: Pěnišníky a jiné rostliny jsou ozdobou předzahrádky koncem jara. foto: Právo/Radoslav Šrot
Z dalších rostlin jsou pro vřesoviště vhodné takové druhy, kterým vyhovuje kyselá humózní a spíše vlhčí půda.
Jsou to především zakrslé nebo úzce sloupovité jehličnany, zvláště jalovce, smrky, borovice a cypřišky. Z listnáčů jsou vhodné především mízné japonské javory, čilimníky, janovce, kručinky, vrby, dřišťály a skalníky.
Z trvalek se hodí nízce trsnaté a kobercovité druhy, nízké až středně vysoké trávy, z cibulnatých a hlíznatých rostlin spíše botanické druhy s méně výraznými květy, pro stinnou část vřesoviště kapradiny.
Jaká půda rostlinám vyhovuje
Vřesovištní rostliny potřebují humózní, přiměřeně vlhkou a silně kyselou půdu (pH 4 až 5). Je-li méně kyselá (pH 5 až 6), upravíme ji tak, že do hloubky 30 cm zapravíme na každý čtvereční metr 50 až 100 litrů kyselé vrchovištní rašeliny.
Slatinná rašelina a zahradnický rašelinný substrát nejsou pro svou více méně neutrální reakci vhodné.
.: Ve vřesovišti lze pěstovat i ovocné druhy vyžadující kyselou půdu, jako jsou např. velkoplodé (kanadské) borůvky a brusinky. foto: Právo/Radoslav Šrot
Do málo úrodné půdy přidáme dobře rozleželý hnůj (hovězí, ne drůbeží!) nebo kvalitní nevápněný kompost (2 až 4 kg/m2). Na podzim půdu do hloubky zryjeme a přitom z ní vybereme kameny, kořeny dřevin a vytrvalých plevelů.
Má-li půda pH vyšší než 6, je nutné ji na celé ploše, kde chceme vřesoviště založit, odstranit a nahradit směsí polozetlelé borové hrabanky, vrchovištní rašeliny, drcené borové kůry, listovky a písku.
Pro základní koberec mělčeji kořenících rostlin (vřesy, vřesovce aj.) to bude do hloubky 25 cm, pro solitérně nebo ve skupinkách vysazené hlouběji kořenící pěnišníky a jiné rostliny do 50 cm. Uvedenou směs vždy po několika letech na jaře doplňujeme na povrch vřesoviště.
Velikost a umístění vřesoviště
S přihlédnutím k velikosti zahrady, jejímu terénu, orientaci ke světovým stranám a náročnosti na úpravu půdy vzhledem k požadovanému pH se rozhodneme pro velikost a umístění vřesoviště.
Za méně příznivých okolností se spokojíme se založením minivřesoviště o několika málo metrech. Založíme je v návaznosti na skalku nebo samostatně ve vhodném koutu zahrady nebo v předzahrádce.
Za příznivých okolností věnujeme vřesovišti větší plochu, která bude v zahradě působit výrazněji.
- Vřesoviště může být v rovině i na mírném svahu. V rovině lze dosáhnout určitého zvlnění vřesoviště terénními úpravami a střídáním různě vysokých rostlin.
- Pro založení vřesoviště je zvláště vhodná plocha u rekreační chaty nebo chalupy, navazující na okolní přírodní partie.
- Hlavní část vřesoviště má být z hlediska nároků pěstovaných rostlin, zvláště vřesů a vřesovců a dalších slunomilných druhů, na celodenně osluněném místě.
- Pro rostliny, kterým lépe prospívá polostín (rododendrony) až stín (kapradiny), vybereme stanoviště pod korunami vyšších stromů (zvláště vhodné jsou borovice) nebo ve stínu budovy.
- Jako pozadí vřesoviště je vhodná zeď nebo stříhaný živý plot, nejlépe z tmavozelených jehličnanů nebo stálezelených listnáčů. V popředí by mělo vřesoviště přecházet v udržovaný trávník nebo cestu.
.: Vřesovec pleťový kvete časně zjara. foto: Právo/Radoslav Šrot
Jak postupovat při zakládání
Plochu pro založení vřesoviště připravíme zrytím půdy a úpravou jejího pH již na podzim. Rostliny vysazujeme zpravidla v dubnu. Tam, kde nebývají silné zimní holomrazy, to může být i počátkem září.
- Nejprve sázíme vřesy, vřesovce a ostatní poléhavé a nízké rostliny, abychom vytvořili základní koberec. Od každého kultivaru vysadíme několik sazenic (nejvhodnější jsou hrnkované), aby se vytvořily větší plošky stejného vzrůstu, olistění a květu.
- Jednotlivé sazenice sázíme podle vzrůstnosti 25 až 50 cm od sebe.
- V malém vřesovišti vytvoříme základní koberec z menšího počtu kultivarů kvetoucích jen na jaře nebo od léta do podzimu. Ve větším vřesovišti můžeme koberec sestavit z rostlin kvetoucích na jaře, ale i v letním až podzimním období.
- Do základního koberce následně vysázíme pěnišníky a jiné vyšší rostliny. Do malého vřesoviště jako solitéry, do většího i ve skupinkách.
- Vysazené rostliny dobře zavlažíme. Za slunečného počasí založené vřesoviště přistíníme netkanou textilií.
.: Zakrslý javor dlanitoklaný Corallinum je mimořádnou ozdobou vřesoviště. foto: Právo/Radoslav Šrot
Ošetřování
Základní péče o vřesoviště během vegetace spočívá v pletí, zálivce (nejlépe měkkou vodou) a v přihnojování kyselými hnojivy.Buď jednosložkovými (síran amonný, superfosfát, síran draselný) nebo vícesložkovými, určenými hlavně pro rododendrony.
Hnojiva nesmějí obsahovat vápník ani chlór, zato železo a měď v nich obsažené rostlinám prospívají. Přihnojování ukončíme do konce června.
Vzhledem k tomu, že vřesovištní rostliny mělce koření, vyvarujeme se kolem nich okopávání a rytí! Na podzim vřesoviště vydatně zavlažíme (20 až 40 litrů/m2) a před začátkem mrazů je přikryjeme chvojím nebo netkanou textilií. Ke kořenům rododendronů nasypeme kopeček vlhké rašeliny a nadzemní část přistíníme chvojím. V předjaří přikrývku z vřesoviště odstraníme.
.: Raný bíle kvetoucí rododendron Cunningham’s White patří mezi nenáročné a hlavně otužilé kultivary. foto: Právo/Radoslav Šrot
Péče v dalších letech
V dalších letech života vřesoviště musíme odstraňovat odkvetlé květy. U vřesovců kvetoucích na jaře je odstřiháváme ihned po odkvětu, u vřesů a letních vřesovců až počátkem příštího jara před rašením. Příliš rozrostlé trsy upravujeme řezem, který nemá být šablonovitý, aby se pokud možno zachoval přirozený tvar (tzv. habitus) rostlin. Vyvarujeme se silného řezu do spodní neolistěné části rostlin, protože by neobrašily a uhynuly.
U rododendronů koncem června vylamujeme odkvetlé semeníky. Děláme to opatrně, abychom nepoškodili nově rašící výhonky. Řez u mladších rododendronů se omezuje většinou jen na odstraňování poškozených větví. V pozdějším věku, když keře zestárnou a příliš zhoustnou, je můžeme zmlazením prosvětlit.
Postupujeme tak, že uvnitř keře, kde se větve rozdvojují, delší z nich zkrátíme až na 5 cm dlouhý čípek, zatímco kratší větev ponecháme bez zásahu. Takto můžeme v keři odstranit až třetinu větví.
.: Mamota širokolistá patří k pěkným doplňkům vřesoviště. foto: Právo/Radoslav Šrot
Jestliže některé rostliny žloutnou pro nedostatek železa v půdě, zalijeme je opakovaně roztokem síranu železnatého (1 gram/4 l vody).
Když se hustěji vysazené rododendrony v pozdějších letech příliš tísní, lze je bez obav z újmy s velkým balem přesadit na volné místo, nejlépe v dubnu (nebo i v září) za deštivého počasí.
