Článek
V zahradě, které se ještě nechce z peřin, působí bohatství květů jako pohádkové mámení. Je dílem keříčku jménem vřesovec pleťový (Erica carnea). Nepleťme si ho s vřesem. Ten se mu v lecčem podobá, chlubí se jednou a touž paletou barev, ovšem kvetení si odbyl už loni na podzim. Vřesovec nastupuje v lednu a růžoví se či bělá podle odrůdy do apríla. Ani k tomu nepotřebuje kyselý substrát, jak bývá u vřesovištních rostlin zvykem.
Květy místo holé půdy
V zahradě kurážně kvetou sněženky a čemeřice. Těm, co říkáme černé, mají květy bílé jako misky z porcelánu, v nichž hromadí sladkosti pro hmyzí mlsouny. Také vřesovec je idolem včelích srdíček. Samotářky i medonosky zabzučí radostí nad kvítky, ze kterých čouhá chumel hnědých prašníků a bělavý pestík. Trochu připomínají pastevní zvonečky pro krávy a ovečky. Keřík měřící víc do stran než na výšku předvádí hustá květenství už prvním rokem po výsadbě a v maskování holé půdy exceluje.
V nabídce odrůd převládají odstíny růžové. Některé jsou sytě fialové, jiné se postupně zbarvují do karmínova. Pro hezčí efekt vždy sesadíme aspoň tři kusy od jedné odrůdy. Bělokvěté využijeme pro kontrast či jako ozvěnu sněženek a čemeřic.
Něžné sněženky a další jarní otužilci si pro nás na konec zimy připravili překvapení plné romantiky
Jen vřesovec (ne)stačí
Kdo hledá další důvod k pěstování, najde ho na vystoupavých větvičkách dlouhých zhruba 20 až 45 cm. Celý rok se honosí lístečky s proporcemi jehličí. Krom smrkově zelených existují bronzové i žluté, které v chladnu přecházejí do pomerančové. Opadávají, aniž bychom to postřehli, proto s vřesovcem můžeme počítat všude tam, kde chceme stálezelený půdní kryt. Během kvetení zmizí olistění na dlouhé týdny z dohledu. Iluze rozkvetlé louky je dokonalá.
Komu pravidelnost plošné výsadby přijde jednotvárná, vztyčí nad ni sloupovité tisy, jalovce, zeravy. Také rozvrkočená břízka, kosodřevina, pestropruté vrby a svídy nebo něžná třešeň Kojo-no-mai kvetoucí už v březnu přispějí ke svérázu vřesovcového porostu, který zkultivuje nejen záhon, předzahrádku, svah či ostrůvek ve štěrkovišti, ale třeba i nahradí nekvalitní trávník. K doladění se hodí kamenný solitér, náladové osvětlení, nádržka s vodou.
Co s ním po odkvětu?
Zlé jazyky tvrdí, že rychle stárne a bere na sebe podobu vypelichaného košťátka. To se stane, budeme-li ignorovat dvě základní potřeby: zálivku a zpětný řez. Našetřit vodu do zásoby vřesovec neumí, proto jedním očkem neustále pošilhává po zahradní hadici. Začne-li půda vysychat, vydatně ho zkropíme.
V předjaří se ovlaží tajícím sněhem. Na sníh i na mráz je zvyklý z horské domoviny. Po odkvětu zkrátíme keříčky zhruba o čtvrtinu ostrými nůžkami na živý plot. Musíme to zvládnout do konce dubna, později bychom zlikvidovali čerstvé květonosné výhonky.
Jak je to s pH
Při pěstování vřesovce pleťového nepotřebujeme speciální zeminu s kyselou reakcí. Na rozdíl od příbuzného vřesu dokonce toleruje zvýšený obsah vápna. Nic se ale nemá přehánět. V silně zavápněném prostředí může žloutnout. Půda by měla být propustná a obsahovat dostatek humusu. Ideální je expozice k jihu. Ani v polostínu ho chuť kvést nepřejde.
Nejsnáze se množí metodou hřížení. Nové rostlinky vzniknou během devíti měsíců a další čtvrtstoletí, což je zhruba délka života vřesovcových keříků, se postarají o snovou podívanou v době, kdy to nejméně čekáme.
Zkrocená divočina Johna Ruskina
