Článek
Milan a Marcela Žižkovi jsou zemědělští inženýři a zahradníci. Zahradnická dvojice žije v Dolní Brusnici v nádherné roubence po rodičích. Na přilehlých pozemcích provozují zahradnictví. Jejich zákazníci jsou především lidé z kraje, kteří si tu vybírají kultivary vhodné pro Bělohradsko a Podkrkonoší.
„Jsme specializovaní na trvalky, zejména vřesy a kapradiny, ale i okrasné trávy a vodní a bažinné rostliny,“ vysvětluje nám při obhlídce zahrady paní Žižková a přitom odbíhá do školky, aby promluvila s příchozími a poradila jim, co by se nejlépe hodilo na jejich zahrádku.
Zakládáte vřesovou zahrádku?
Většinu rostlin Žižkovi nejprve testují ve své sbírkové zahradě, a to včetně osvědčených odrůd vřesů a vřesovců, jejichž bohaté porosty rostou a většinu roku i kvetou v těsném okolí chalupy. Právě pro ty se sem lidé sjíždějí a díky širokému sortimentu také mají z čeho vybírat. Na svažitém pozemku, protkaném cestičkami a vyšperkovaném četnými kultivary klasických jehličnanů, ale i exotických dřevin, které Milan Žižka od dob studií sbírá, roste vřes s takovou samozřejmostí jako v lese.
„Občas se setkávám s názorem, že když se na zahradě nic nedaří, je ideálním řešením vřesoviště, protože v přírodě roste na chudých půdách, nikdo se o něj nestará a vypadá krásně,“ vysvětluje ing. Žižka. „Tudy však cesta nevede. Ony 'chudé' půdy se totiž nacházejí v přírodně ideálních podmínkách kyselosti, vlhkosti a přirozené výživnosti.“
Podle jeho slov stavba vřesoviště není ve většině zahrad jednoduchá. Při zakládání sice nepotřebujeme nutně pomoc odborníka a v dalších letech je údržba poměrně snadná, ale začátky se potýkají s určitými problémy.
„Nejdůležitější je otázka kyselosti půdy, která musí být pro většinu vřesovištních rostlin optimálně kyselá – pod hranicí pH 6. Velice důležitá je též otázka sucha a vlhka. Mezi vřesovištními rostlinami jsou jak rostliny suchomilné, tak i vlhkomilné a s těmito znalostmi musíme uvážlivě pracovat.“
Vřesoviště s rámcem exotů
„Vřesoviště tu máme od roku 1997,“ vzpomíná paní Žižková. „Manžel si tu původně vybudoval sbírkovou zahradu, ale během let se nám to trochu promíchalo. Když jsme po škole začali podnikat, vybudovali jsme si na zahradě i skalku. Snažíme se totiž nabídnout ucelený sortiment jehličnanů, skalniček a vřesovištních rostlin.“ Z jejích slov vyplývá, že velký zájem je nejenom o ně, ale také o kapradiny a netřesky. „Kříží se tu dohromady prodej, sbírka a ukázková zahrada na poměrně malé ploše,“ ujímá se slova Milan Žižka.
A jak toto pozoruhodná zahrada vznikala? „Začalo to před dvaceti lety. Už na střední škole jsem provozoval zahradnictví,“ vzpomíná pan Žižka. „Tehdy jsem začal jezdit do známých školek v Litomyšli a chytlo mne sbírání dřevin. Když jsem začínal, měla máma u chalupy klasickou skalku. Já jsem svoji zahradnickou éru začal tím, že jsem jí všechno vykopal, trvalky vyházel a nasázel si 'jehličí', včetně vzácných a exotických dřevin. Až léty jsem se dopracoval k tomu, že jenom z jehličnanů zahrada udělat nejde, a začal jsem zase dosazovat trvalky a skalničky… A tak je nyní na našem pozemku padesát až šedesát odrůd vřesů, s vřesovištními rostlinami je to zhruba přes stovku druhů rostlin.“ Jehličnany už majitelé dávno nepočítají, ale odhadují, že sbírka čítá několik stovek kultivarů.
Zahradu členíme na kontinenty
Nabízí se otázka, nakolik je zahrada v Podkrkonoší pro takto koncipovanou výsadbu vhodná. „Můj názor je takový, že klasika s exotikou jde docela dobře dohromady,“ míní pan Žižka. „Ale musí se vhodně členit. Já mám třeba výsadbu rozdělenou na jednotlivé kontinenty.“ A tak na obvodu a u plotu zahrady je Asie a hned vedle Himálaj. V této části najdete například čínskou borovici, korejskou borovici a korejskou jedli, ale i japonský modřín odrůdy Diana, který je tvarovaný. Pan Žižka vysvětluje: „Pokud chcete nastřádat do malé zahrady více dřevin, nutně je musíte tvarovat. My tu máme dokonce i okrasné buky, což jsou normálně vzrůstné stromy, ale tvarováním si je držíme v podobě relativně malých keříků.“
Pod „Asií“ ve svahu je západ a východ severní Ameriky a v rohu zahrady evropské dřeviny. Procházíme pozemkem a zastavujeme se u americké borovice pokroucené s velmi vzdušným habitem. Hned vedle roste její převislá odrůda. Oba stromy jsou vysoké a štíhlé kultivary, a proto ostatním dřevinám nepřekáží v růstu. „Tenhle typ dřevin je nyní vysoce aktuální záležitostí,“ vysvětluje zahradník.
„Většina nově zakládaných zahrad je spíše malá, a tak si při návrhu výsadby pomáhám volbou štíhlých, vzdušných nebo tvarovatelných dřevin. Jehličnany beru jako kostru, u nich se musí počítat s prostorem do budoucna. Pak přijdou na řadu listnaté keře a trvalky, které jsou stále modernějším a modernějším doplňkem. U trvalek je však nutné počítat s patřičnou údržbou.“
Jak se stříhá vřesoviště
Obdivujeme vřesoviště u roubenky a zjišťujeme, proč tu a tam zeje mezi keříky vřesu díra. „Obnova sortimentu, přerostlá rostlina,“ vysvětluje nám paní Žižková a dodává: „Vřesoviště je při rozumné údržbě tak na deset, patnáct let. Pak přijde čas, kdy je nutné je celé obměnit, aby bylo zase krásné… Samozřejmě, že klasický vřes nikdo nestříhá, ale u kulturních odrůd, které bohatě kvetou a nové výhony jsou mohutně obalené květy, je zásah nutný. Pokud nestříháte, vřes obráží jen svrchu a odkvetlá část je příští rok holá. Takže z bohatě kvetoucích odrůd je bez úpravy za dva roky jen koště. Na kultivované zahradě proto doporučuji každý keřík kolem dokola zhruba na polovinu ostříhat. Vřesoviště se stříhá, když kvetou jarní vřesovce. Po ostříhání totiž nevypadá nejlépe a než začnou vřesy obrážet, trvá to asi měsíc,“ komentuje majitelka procházku zahradou a upřesňuje koloběh vykvétání vřesů. „Ty kvetou už od června a podle jednotlivých odrůd nakvétají až do zámrazu.“
Vřesoviště podle Žižků
“V zahradě můžete mít vřesoviště záhonové, mini vřesoviště, anebo jím pokrýt celou plochu. Základ vytvoříte podle přírodních vzorů, okrajové části doplňte přídavnými rostlinami,“ radí majitelé. „Terén rozčleňte muldami, proláklinami, čímž vzniknou úbočí – od suchých přes vlhká až po mokrá místa, která přímo vyzývají k vybudování potůčku či tůňky. Pokud máte velký pozemek v blízkosti lesa, založte 'přírodní vřesoviště' jako kopii díla vytvořeného přírodou. Při jeho zakládání byste měli respektovat přirozené složení rostlin a výškové členění terénu.“