Článek
Příběh na tomto místě pod Nuselským mostem a vedle tratě pro pana inženýra (a nejen pro něj) začal, když se v devadesátých letech jako majitel pražské stavební firmy vybrané pro rekonstrukci Divadla Na Fidlovačce seznámil s celou problematikou budoucího provozu obnovovaného divadla.
Společně s Nadací pro obnovu divadla, která tento náročný úkol režírovala, v čele s Tomášem Töpferem, se nabízela možnost vyřešit jeden z mnoha očekávaných problémů.
„Potřebovali jsme místo pro technické zázemí a já jsem si všiml tohoto pozemku, který po výstavbě Nuselského mostu zůstal zdevastovaný, a mě navíc napadlo vybudovat tu následně parkoviště pro autobusy přivážející návštěvníky divadla. Přímo se to tenkrát na první pohled nabízelo.“
Pamětníci a pokračovatelé
Náhoda tomu chtěla, že restituenti – potomci slavného sochaře – pozemek prodávali. A ještě do začátku příběhu stačil vstoupit už nežijící docent Otakar Kuča, vysokoškolský pedagog ze zahradnické školy v Lednici, který i ve zpustošeném místě viděl skrytý potenciál a zašlé, magické kouzlo místa.
„Na rozdíl ode mě. On mě přesvědčil k obnově. Na základě jeho velice kvalitního projektu se začalo s postupnou obnovou zcela zdevastovaného pozemku bývalého sochařského závodu Karla Nováka.
| Líbí se vám zajímavé zahrady? Podívejte se třeba na tyto: |
|---|
| Na návštěvě v zahradě s hrnečkovým stromem |
| Žirečská zahrada probudí všechny smysly |
| Příběh stromů v zahradě na Okoři |
| Inspirativní příběh lesní zahrady |
Postupně tu pracovalo pár dělníků, kteří mohli být uvolněni z práce na stavebních zakázkách v tuzemsku i v zahraničí. Skvělý projekt byl vodítkem, ale obnovit to původní, už neexistující by nebylo možné bez přímých pamětníků. A sochařova dcera Ludmila Nováková, které tehdy bylo kolem pětasedmdesáti let, mi začala nosit staré fotografie se slovy: ,Tady to vypadalo jinak, tatíček to tu měl takto… ‘
Spřátelili jsme se, a i díky dalším lidem mě obnova zahrady úplně pohltila, zamiloval jsem si to tu. I proto, že druhým takovým šťastným setkáním bylo seznámení se synem sochaře Kudrny, který tu v ateliéru s Mistrem Novákem spolupracoval. Tenkrát byl čtrnáctiletý chlapec a už tehdy pořizoval fotografie všech soch, které tu vznikaly. Poskytl nám vzácný archiv, který tu opatrujeme. I ve svých osmdesáti letech nám ukazoval místa, co si pamatoval, že je jako mladý fotografoval,“ konstatuje inženýr Haluza.
Historie, plány a pozvání
Prvorepublikový ateliér Karla Nováka spolupracoval na realizaci uměleckých děl význačných historických staveb nejen v Praze a potkávali se tady slavní sochaři, architekti té doby (Ladislav Šaloun, Otakar Španiel, Bohumil Stehlík, Karel Opatrný, architekti Jan Fanta, Antonín Balšánek, Otto Rothmayer, Jože Plečnik).
Největší slávu zažil ve třicátých letech, kdy začínající čeští sochaři i architekti užívali podporu státu i mecenášů. Sochy si zde objednávali i uznávaní továrníci – např. pánové Kolben a Daněk nebo majitel SIGMY továrník Kunz.
Stavitel Vojtěch Haluza a jeho zahrada.
Častými objednavateli byli vážení zástupci státních orgánů či církve. Vznikaly tu modely a součásti pro Husův pomník na Staroměstském náměstí, pro jezdeckou sochu Žižky na Vítkově nebo i Radegasta z Radhoště, jehož originál, dnes zdařile restaurovaný, stojí stále v pražské zoo.
Jinou, ale také výraznou kapitolou byly poválečné roky, kdy se ateliér proměnil ve studia Krátkého filmu Jiřího Trnky. Vznikaly tady i slavné snímky Břetislava Pojara, seriál O Mikešovi Josefa Klugeho, kouzelná Zahrada podle Jiřího Trnky.
Snová zahrada, v níž prázdniny nekončí
V dosluhujícím objektu jsou dnes projekční kanceláře. „Máme tu další plány, ale to hlavní, obnovu výstavní zahrady, jsme dokončili, a to téměř po pětadvaceti letech, minulý rok. Devastace tu byla opravdu ohromná.
Budeme rádi, když sem budou chodit lidi na vycházky za uměním, relaxovat a odpočívat. Je to samozřejmě nekomerční projekt a podporuje mě i můj syn, který pracuje ve vedení nadnárodní firmy. Naším cílem je tu jednou postavit i novou galerii – ateliér – se zázemím pro umělce a bytový dům na konci zahrady, navazující na linii stávajících bytových domů.“
Vykopávky a modrý závoj
Během výstavby Nuselského mostu zahrada posloužila jako stavební dvůr státním podnikům. V rámci nové přístupové cesty z ulice Čiklové se sem z náklaďáků po svahu sypala suť ze zbouraných domů, a co nebylo zničeno, bylo zasypáno.
Ukázkové zahrady v Lednici vzdělávají a inspirují
„Pracovali jsme tu jako archeologové a vykopávali zasypaná torza soch. Každé ráno jsem si tu kreslil plánky na práci pro dělníky a kolikrát si nevěděl rady, jak navázat na to, co jsme tu už poznali. Jednou přišel náš grafik, který s námi také dlouho spolupracuje, a připomněl mi scény z filmu s Karlem Högrem Modrý závoj, které se zde natáčely. Záběry nám dopomohly k rekonstrukci horní balustrády s chodníčkem,“ vzpomíná Vojtěch Haluza na další kapitolku ze strhujícího a pro mnohé osobního příběhu.
Místo pro moderní objekty
Na to staré do budoucna bude harmonicky navazovat práce současných sochařů. Například otec a syn Stoklasovi, Václav Fiala, sochařka Dominika Švecová, restaurátor Tomáš Rafl…
„Teď přemýšlíme nad další etapou, do které chceme přenést pozitivní energii, kterou toto místo dává, přestože vedle archivu a šanonů s historickými fotografiemi a dokumenty máme i desky se stížnostmi takříkajíc od sousedů, kteří se obávají, že přijdou o svůj navyklý život,“ dodává inženýr Haluza, který sem ze svého domu na druhé straně Prahy přijíždí téměř každý den.
Horská zahrada září v barvách lentilek
„Budou tady studijní koutky pro studenty, žáky, lavičky pro seniory a maminky s kočárky. Zřídíme i malé občerstvení – kávička, sklenička moravského vína a krajíček voňavého chleba,“ stylem jemu vlastním glosuje budoucí plány činorodý inženýr, který v sedmasedmdesáti letech svými plány zaměstnává i řadu mladších kolegů.
Ale už teď můžeš, pražský chodče, vejít, odpočívat, meditovat a třeba (po)soudit dějiny, přítomnost i budoucnost.
