Veselé slunečnice - symbol letního bohatství

Ač je rod po latinsku zvaný Helianthus rozmanitý a nechybí v něm druhy dlouhověké, k nejhojněji pěstovaným patří všude po světě známá jednoletka slunečnice roční (H. annuus), kterou už od dětství poznáte na první pohled.

To ona je tou veselou panenkou z pole, otáčející se zvědavě za sluncem, od něhož dostala jméno.

Za rozbřesku hledí k východu a usíná s hlavou stočenou k západu. Téhle zvláštní schopnosti rostlin sledovat dráhu slunce po obloze dali vědci název heliotropismus a krom slunečnic ji ovládá i spousta dalších kytek včetně kopretin nebo oblíbené balkonovky jménem otočník (Heliotropium).

To je to, po čem tahle letnička, která do Evropy přicestovala z Ameriky v 16. století, touží nejvíc. Neroste divoce v přírodě, ale kultivovaně tam, kam ji v polovině května vysejete. Pozor, slunečnice pokvete jen tomu, kdo jí neodepře světlo a teplo slunečních paprsků.

Půdu má ráda kyprou, klidně lehce jílovitou. V čím úrodnější hlíně zakoření, tím silnější a mohutnější bude, ledaže byste si vybrali některou z trpasličích odrůd, jako je třeba Pacino Cola, vhodnou do truhlíků a malých květináčů.

Běžně dostupné záhonové kultivary měří zpravidla 70 cm až 200 cm. Avšak podle Guinnessovy knihy rekordů dosud nejvyšší slunečnice dosáhla v roce 2014 neuvěřitelných 917 cm! Spolykala prý přitom na patnáct pytlů vyzrálého hnoje. Skvěle funguje i hnojivo pro rajčata.

V mládí rostlina potřebuje pravidelnou zálivku, později se s přísušky vyrovnává lépe. O vodu si říká svěšením listů. Když hned nezaprší nebo ji neosvěžíte aspoň kbelíkem vody, začne předčasně odkvétat.

Ty trubkovité tvoří vnitřní terč a jazykovité mají za úkol navnadit svou výraznou barvou opylující hmyz. Paprsek, jak se věnečku jazykovitých květů odborně říká, už dávno není jen žlutý.

Sortiment slunečnic obohacují barvy od skoro bílé přes oranžovou a měděně žíhanou po vínovou až k téměř černé.

Úbory bývají jednoduché, mohou ale být i plné. Roztomilým plnokvětým kultivarem je např. oranžově žlutý Teddy Bear.

Na stonku, který má na omak stejně drsný povrch jako listy, trůní buď jedno, nebo několik květenství, jak je tomu u rozvětvených odrůd. Jedna taková se v roce 2001 stala s počtem 837 úborů světovou rekordmankou!

V záhonech slunečnice nepřehlédnete. O výběru vhodných partnerů nemusíte dlouho přemýšlet. K blízce příbuzným pampelišky, bodláku, jiřinky či zápleváku z čeledi hvězdnicovitých Asteraceae se hodí prakticky všecko, co kvete ve stejnou dobu, tedy od července do září, a má rádo slunce.

Při pravidelné zálivce nezklamou ani ve větších nádobách. Jsou to také nádherné květiny k řezu do vázy. Když je nařežete hned, jak se úbory rozevřou, vydrží ve vodě dvanáct dní. Sterilní hybridy (např. Jade či Frilly) netvoří pylová zrnka, proto zůstane ubrus čistý.

Semenáčky vzcházejí do dvanácti dnů po výsevu. Když je jim teplo a netrpí žízní, nabírají rychle na síle. Právě rychlost jejich růstu zajímá děti.

Nechte je, ať o rostlinky samy pečují. Jediné, co dokáže radost z pěstování pokazit, jsou nenasytní slimáci, kteří se po mladých výpěstcích mohou utlouct.

Mimochodem křupavé lístečky semenáčků přimíchané do salátu zachutnají i vám. Jakmile slunečnice vykvete, zašumí nad ní křídla včel, čmeláků a dalšího hmyzu, který přilétá k drobným trubkovitým kvítkům pro nektar a pyl.

Po opylení uzrávají v terčích jedlá, chutná semena plná oleje a dobrého zdraví. Dodávají potřebnou energii nám i ptáčkům, kteří se spoléhají na to, že jim osvícený zahrádkář v zimě nasype výživnou dobrotu do krmítka.

Kolika zvonkům, stehlíkům, sýkorkám, vrabečkům, hrdličkám, brhlíkům, kosům či strakapoudům už asi slunečnice zachránila život? A kolik slunečnic už v zahradách poblíž krmítek díky opeřencům asi rozkvetlo?

Může se Vám hodit na Seznamu: