Článek
Když vidíte 55letého muže ve sportovním tričku a džínách, jak sedí na dřevěné lavičce v rohu své zahrady, skoro byste nečekali, že po chvíli vezme do ruky hrábě a pustí se do práce, s níž má Evropan tak nějak spíše propojenou vidinu zenového mnicha. Na ploše vysypané jemným kačírkem s tu a tam roztroušenými kameny začne krouživými pohyby vytvářet elegantní vzor. Jde o část zahrady, jíž se říká meditační nebo také zenová.
Tato část může v porovnání se zbytkem zahrady působit nebývale strohým, až nezajímavým dojmem. To proto, že její hlavní funkce není zdobná. Její prostředí má umožňovat člověku zbavit se všech rušivých myšlenek a v klidu rozjímat. K tomu může sloužit i jednoduchá manuální práce v podobě uhrabávání buď písku nebo kačírku. Samotné objekty na ní, často třeba jen obyčejné kameny, nemají být oslavou bohatství majitele, mají mít opět spíše citovou hodnotu nebo symbolický význam.
Kromě zenové části se však Martinova zahrada samozřejmě pyšní i spoustou nádherných bonsají a čajovým pavilonem vytvořeným přestavbou původně dětského zahradního domku. Samozřejmostí je jezírko s koi kapry. Na každém kroku lze pak spatřit nejrůznější dekorační prvky včetně kamenných luceren a dřevěných detailů nalakovaných červeně.
Martin má životní styl trochu naopak v porovnání s běžnými pracujícími. Svému koníčku se věnuje přes týden, zatímco o víkendech jezdí s cisternou. Protože v Japonsku nikdy nebyl, pečlivě si na cestu do země vycházejícího slunce střádá. Pokud vše dobře dopadne, navštíví ji v roce 2025.
Japonská zahrada promlouvá skrze kameny
„Kromě luceren jsem si na zahradě všechno udělal sám,“ pochlubil se Martin reportérům agentury SWNS. Když jeho práci spatřili návštěvníci z Japonska, prý nemohli uvěřit tomu, že je vše dílem jeho rukou. Když se po covidové pandemii zase otevřely hranice a do Brislingtonu zavítali návštěvníci z Asie, aby si prohlédli Martinovu zahradu, měli prý pocit, jako by byli u sebe doma.
Není moc divu. Martin se svému koníčku oddal s velkou důkladností. Svou zahradu začal budovat v roce 2009. Tehdy absolvoval kurz japonské zahradní kultury a od té doby si své znalosti dále rozšiřuje.
„Každý den po obědě se tady projdu a zametu pár spadaných lístků. Tohle není anglická zahrada, takže tu není žádné bláto,“ říká.
Tak jako mnoho jiných Angličanů, také Martin začal svou zahradu pravidelně ukazovat veřejnosti v rámci Národního dne zahrad, který je v Británii velmi populární. Část výtěžku (návštěvy soukromých zahrad bývají obvykle zpoplatněné) věnoval vždy na charitu a část využil jako investici, aby mohl své malé království dál zušlechťovat. A to mu vnuklo myšlenku, že by ji vlastně mohl provozovat jako podnik, aby se mu zaplatila. Za 14 let do ní totiž investoval zhruba 10 000 liber, tedy 272 tisíc korun.
O své zahradě natáčí videa a vytvořil pro ni i stránku na Facebooku. Díky tomu získal spoustu příznivců a fanoušků, kteří ho utvrzují v tom, že si vede dobře. Pro mnohé se stala jeho práce zdrojem inspirace. Když mu lidé píší, že se na základě jeho videí rozhodli vytvořit si doma něco podobného, těší ho to ze všeho nejvíce. „Také říkají, že po zhlédnutí mých příspěvků a videí se cítí klidní, šťastní a že to odvádí jejich mysl od problémů v jejich životě,“ říká Martin.
Anketa
Japonská zahrada na Děčínsku sklízí zasloužený obdiv a pozornost
Může se vám hodit na Firmy.cz: Návrhy a realizace zahrad