Článek
U rodinného domku na okraji Rychnova nad Kněžnou bývala užitková zahrada. Měnit se začala zhruba před čtyřiceti lety, kdy majitel pan Podaný založil svou první skalku. Dnes se před domem mezi nižšími dřevinami rozkládají skalky hned tři. Za domem čeká další překvapení: nevšední sbírka rododendronů a azalek vytvářející spletité houští. Když na jaře houština vykvete, je to veliká nádhera a úžasné barevné představení trvá minimálně čtrnáct dní.
Majitel přiznává, že tato krása však vznikla tak trochu nedopatřením – z nouze o místo, kdy rostliny sázel poměrně blízko u sebe. Později přišel na to, že právě tohle se většině azalek líbí, neboť si v horkém létě navzájem stíní kořeny a rašelina s pískem, ve které potřebují růst, nevysychá tak rychle jako při solitérní výsadbě. Podle majitele zahrady jsou rododendrony a azalky úžasné v tom, že pod ně lze zasadit téměř cokoli. Tady už od jara vykvétají tulipány, bramboříky a krevnice, postupně se přidávají lilie a tak dále, až po podzimní krokusy.
Okrasné javory i konifery v této zahradě jsou dovedně tvarované a každá vyšší dřevina má svůj charakteristický podrost.
V lese miniatur
Jaro však není jen ve znamení květů azalek. Součástí zahrady je i rozsáhlá sbírka přibližně tří stovek dřevin, včetně miničarověníků, která zaujímá poměrně velkou plochu v dolních partiích zahrady. V čarověníkovém lese roste hodně vzácností, včetně unikátní sbírky šedesáti javorů. Aby různobarevně olistěné javory vynikly, mají za sousedy jehličnany z rodiny čarověníků.
Tyto i další dřeviny majitel každoročně upravuje jako bonsaje. Součástí arboreta je i kultivar cypřišku Chamaecyparis columnaris ‘Glauca’.
Ze skauta skalničkářem
Majitel začínal se skalničkami na konci šedesátých let. Jelikož hodně cestoval, navštívil Kavkaz i Himálaj a dělal horského průvodce v Tatrách, měl spoustu příležitostí vidět, jak tyto květiny rostou a co doopravdy potřebují. „Vysokohorské druhy mne zaujaly tím, že mnohé mají miniaturní rozměry, a proto se jich vejde na skalku hodně. A já jsem tehdy chtěl mít všechny.“
Důležitým zjištěním bylo, že horské druhy se v přírodě musejí obejít prakticky bez zeminy. Rostou mezi samým kamením, s minimem živin. U dovezených druhů je proto nutná aklimatizace. Podle svých poznatků z hor majitel během času skalky opravoval a předělával. Dnes bezplatně poskytuje zájemcům rady, aby se vyvarovali těch chyb, kterými si ze začátku prošel on sám.
Během řeči nás zarazilo, že majitel občas něco prohodí o rybníčcích. Vše se vysvětlilo – jde o skalky. „Dospodu položím fólii, zasypu kopečkem písku a na povrch nakladu kameny. Taková skalka ve svém nitru uchovává vodu potřebnou k napájení i ochlazování kořenů.“
Přední část zahrady je při pohledu od branky pestrá a hravě rozevlátá – najdeme tu jehličnany, javory, traviny i skalky.
Skalničky a rododendrony
Pozemek se skalkami má jižní expozici a zpočátku byl celý odkrytý, což mnoha skalničkám prospívalo. Postupně ale došlo i na rostliny, které se bez stínu neobejdou. „Vysadil jsem tedy pár stromů, ale jak jsem se ještě ve dřevinách tolik nevyznal, sázel jsem i špatně – stromky se na slunci rychle vytahovaly a rozšiřovaly, takže pak už nešly tvarováním umírnit. Něco jsem musel vykopat, ale protože mi těch dřevin bylo líto, zasázel jsem je do květináčů a snažil jsem se je udržet v nádobách v přiměřené velikosti,“ vzpomíná majitel. „Tak vznikla moje sbírka bonsají.“ Kdo navštívil asijské hory, nemohl se nezamilovat do rododendronů a azalek.
„Musel jsem je ale vysazovat za domem, kde je severní expozice, a tak okrasná zóna postupně ovládla i poslední část užitkové zahrady. Sháněl jsem spoustu druhů a sbíral zkušenosti, až jsem se díky těmto dřevinám proslavil. V 80. letech si sem hodně lidí jezdilo pro rady, natáčela tu i polská televize. Dá se říci, že u mě tehdy sbírali zkušenosti zahrádkáři a skalničkáři, kteří už jsou nyní mnohem lepší než já.“
Zelené i jinak barevné perly
Sedíme v zadní části zahrady a obdivujeme kvetoucí rododendrony, himálajské primule, pivoňky a střevíčníky, až v rohu objevíme vysokou rostlinu opírající se o sloupek plotu. „To je obří snědek, který jsem před pětadvaceti lety dovezl z Kavkazu. Tady dorůstá zhruba metr a půl, ale ve své domovině byl mnohem vyšší. Jenomže tam už nejspíše vyhynul.“ Podobný osud zřejmě potkal i jednu kavkazskou pivoňku, kterou majitel na své zahradě množí.
Klasický smrk ‘Conica’ získal po úpravě netypickou kulovitou korunu a stíní sbírku netřesků.
„Nabízím semenáčky ostatním pěstitelům, aby se tenhle druh udržel alespoň ve výsadbách.“ U boku domu nám majitel předvádí, že jeden rododendron už je tak vysoký, že se dá pod jeho větvemi projít. A hned nás upozorňuje na zvláštnost: „Na tenhle exemplář jsem narouboval rovných dvacet odrůd!“ Na zahradě lze také objevit nejmenší druh koulenky, rozsáhlý porost španělské písečnice (Arenaria nevadensis), lýkovec vonný vyrůstající v rozporu s literaturou z polštáře mechu, smrk formy ‘Conica’ přetvarovaný do kulovitého tvaru.
A takhle bychom mohli vyjmenovávat ještě hodně dlouho, perlu za perlou. V přední části zahrady objevujeme kuriózní javor dovezený z Anglie, který má listy dvou barev. Do stejného odstínu je srovná až přebarvení na podzim. U plotu se zelená nejstarší ze zdejších dřevin – tis vysazený v roce 1972. Je to ovšem pouhý pařez, jehož výmladky majitel seřezává do husté čepice. A zvláštní tvar vedlejšího tisového keře? „Kolem chodí děti ze školky, tak jsem jej vytvaroval do podoby želvy, aby měly na co koukat.“
