Článek
Kniphofie, knifófie, knifolie, ale také hezky česky mnohokvět nebo liliová pochodeň. Docela vžitá je u nás přezdívka Kleopatřina jehla, která je však v zahraničí používána pro liliochvostec (Eremurus). Kdysi se botanici mylně domnívali, že se jedná o druh aloe, později tuto nepřehlédnutelnou trvalku pojmenovali Tritoma. Nyní rod s přibližně 70 druhy nese botanický název Kniphofia na počest německého profesora J. H. Kniphofa, který žil v letech 1704 – 1763.
Exotika za českým plotem
Kniphofie pocházejí až z daleké Afriky. Většina původních druhů roste v její jižní části. V Evropě se zprvu pěstovala jako vzácná exotická rostlina v temperovaných sklenících. Až časem se přišlo na to, že mnohé druhy vydrží i venkovní klimatické podmínky, což odstartovalo kariéru kniphofií v roli zahradních trvalek. První popsanou rostlinou byl druh se současným označením.
Kniphofia uvaria s poměrně malými vejčitými hrozny žlutých květů vznikajících z červených poupat a výškou 110 cm. Šarlatovými květy a trávovitými listy vyniká 80 cm vysoká K. triangularis. Robustní K. rooperi prozrazují široká, hustá, zakulacená květenství přecházející z oranžovočervené na oranžovožlutou. Naopak velmi řídké hrozny prohnutých oranžových trubiček nabízí K. thomsonii var. thomsonii. Značnou variabilitu v šířce ojíněných listů a době květu korálově červených a žlutých květenství
najdeme u K. caulescens. K původním druhům se díky snadnému křížení rychle připojují další desítky nových, odolnějších, trvanlivějších a déle kvetoucích kultivarů.
Kuriózní květy
To je radosti, když se objeví první hrozny pevně uzavřených poupat! Dalo by se očekávat, že rozkvétat začnou odshora, ale ne, první tyčinky vykukují z řady úplně dole. Pak další o něco výš. Tak, jak spodní květy uvadají, otevírají se pomalu nové, postupně až k vrcholu. Zajímavé je, že se při tom květenství prodlužuje.
Barevný ohňostroj
Rozkvetlé kniphofie si najdou své obdivovatele i mezi těmi, kteří dávají přednost zahrádkám u hospody. Na záhonech se prosazují hlavně díky rozmanitým květenstvím – hustým, někdy řídkým, dlouhým a úzkým, jindy zase krátkým a baculatým – složeným z pravidelně uspořádaných trubičkovitých květů. A ty barvy! Člověk žasne nad tím, jakou intenzitu ze sebe dokáže oranžová, červená a žlutá vydat.
K oblíbeným kultivarům patří třeba šarlatový ‘Prince Igor’, nazlátlý ‘Bees’ Sunset’ s meruňkovým přelivem, červený ‘Wol’s Red Seedling’ a pomerančově oranžový ‘Fiery Fred’. Přejete si víc? Pak vysaďte „měňavé“ kniphofie s dvou až tříbarevným efektem. Mají totiž hrozny, jejichž květy se od poupat barevně liší a v průběhu kvetení různě mění odstíny.
Ze šarlatově červené na zářivě žlutou přechází ‘Royal Standard’, překrásná je kombinace jahodově červených poupat a smetanově bílých květů u ‘Strawberries and Cream’ a jako semafor se tváří ‘Traffic Lights’ v barvách od červené přes jantarovou k zelené. Zkrátka nepřijdou ani konzervativní zahrádkáři, jimž pronikavé barvy připadají vulgární. Existují totiž variety v decentních žlutých, oranžových a krémových odstínech, například ‘Ice Queen’, ‘Little Maid’ či ‘Moonstone’. A pokud máte chuť pěstovat něco opravdu netradičního, sáhněte po odrůdách ‘Green Jade’, ‘Percy’s Pride’, ‘Buttercup’ nebo ‘Bees’ Lemon’, které vykvétají z jablkově zelených poupat.
Potlesk pro listy
Navzdory tomu, že nejnápadnějším znakem kniphofií jsou květy, stojí za pozornost také jejich listy. Jednou dlouhé a vzpřímené jako meče, podruhé elegantně svěšené do oblouku, široké nebo tenké jako tráva. V závislosti na druhu a odrůdě jsou buď zelené, nebo modrozelené. Až na jedinou výjimku mají hladký povrch. Kniphofia hirsuta své temně zelené listy pokrývá krátkými chloupky. Listy kniphofií se sdružují do trsů, nad které vystřelují statné holé nevětvené zelené stonky. Stvoly kultivarů, jakými jsou malinové červený ‘Timothy’ či bronzově žlutý ‘Tawny King’ upoutají výrazným měděným vybarvením.