Článek
Jestliže chcete ty, které kromě své neokoukané krásy vynikají ještě něčím navíc, máme tu pro vás několik horkých tipů.
ŠANTA: dlouhá doba květu
Zatímco některé trvalky odkvetou během týdne, květy šanty (Nepeta) nás budou provázet po několik měsíců (zpravidla od května do září). Délku květu ovlivníme správnou péčí.
Když první vlna květů odkvete, zastřihneme ji téměř u země a přihnojíme. Hned na to šanta obrazí novými výhony s květy.
Šanta je nejčastěji k vidění v odrůdách levandulově modré barvy ‘Six Hills Giant’, ale atraktivní jsou rovněž tmavě modrá ‘Pool Bank’, něžně růžová ‘Down to Dusk’ nebo bílá ‘Snowflake’. Jednotlivé odrůdy se liší i výškou (od 20 cm až do 100 cm).
Tato trsnatá trvalka miluje plně osluněné záhony, klidně i na exponovaných stanovištích. Půda musí být dobře propustná, suchá (zálivku téměř nevyžaduje), přemokření v zimě nemusí přežít. Snadno si ji namnožíme bylinnými řízky v létě nebo dělením na jaře.
ŘEBŘÍČEK: do vázy i na sušení
Kromě toho, že řebříček (Achillea) nadělá parádu v sluncem zalitých záhonech, hodí se i pro výzdobu domu, ať už v čerstvém, nebo sušeném stavu. Využít k tomu lze jak řebříček obecný (A. millefolium), tak řebříček tužebníkovitý (A. filipendulina).
Prvnímu, s výškou 50 až 80 cm se daří na slunných, chudých, suchých půdách a značně se rozšiřuje. Druhý se nerozrůstá, ční do výšky až do 120 cm a upřednostňuje živné, mírně vlhké, také osluněné půdy.
Řebříčky jsou oblíbené pro svou trvanlivost (na záhoně i ve váze). Jejich deštníkovitá květenství v barvách od bílé, krémově a svítivě žluté, přes růžovou, terakotu až po plamenně červenou odolávají rozmarům počasí. Dělíme je na jaře, ale i po odkvětu na podzim.
HVOZDÍK: minimum pylových alergenů
Květy, do nichž se musí hmyz pracně dostávat, jsou k alergikům šetrnější než ty, jejichž pylová zrna roznáší vítr. Žádnou z trvalek nepovažujeme za hypoalergenní, existují ale takové, které vyvolávají reakci jen vzácně. Patří mezi ně např. hvozdík (Dianthus). Hvozdíky a jim podobné karafiáty patří do obsáhlého rodu s desítkami tisíc kultivarů lišících se velikostí, složením, barvou a dobou květu.
Všem se daří nejlépe na slunci, v teple a půdě dobře propustné, spíše sušší. Dělíme je na podzim nebo zjara.
SÁPA: zimní okrasa
V zahradě by měly mít své místo i trvalky, které jsou krásné i mimo sezónu. Nadání přitáhnout k sobě pozornost za mrazivých dnů má sápa (Phlomis russeliana). Je to velmi atraktivní trvalka, jejíž husté přesleny přilbovitých, jasně žlutých květů vykvétají v několika patrech od června do srpna. V zimě je vystřídají čokoládově hnědé semeníky, které vynikají na neolistěných, až 1 m vysokých lodyhách.
Sápu pěstujeme u teplé jižní zdi v běžné zahradní půdě s řádným odvodněním. Vytváří velké trsy, které lze na jaře dělit.
RODGERSIE: výrazné listy
Rodgersie (Rodgersia pinnata) u nás ještě nezdomácněla a to je škoda, protože je to bujná, trsovitá trvalka, která svým vzhledem upoutá na první pohled díky svým nápadným, dlanitě členěným, tuhým, žilnatým listům (podobným kaštanu) zbarveným na jaře a na podzim dočervena. Nadýchané chocholy bílých, žlutobílých, narůžovělých nebo sytě růžových květů se objevují v létě.
Dorůstá do výšky 1, 2 m, potřebuje dostatek místa a vláhy v polostínu i stínu. Dělíme na jaře.
CHRASTAVEC: lákadlo pro užitečný hmyz a ptáky
Chrastavec makedonský (Knautia macedonica) je trvalka vytvářející trsy drátovitě větvených až 1 m dlouhých stonků zakončených rudě fialovými strbouly, které jsou během léta hojně navštěvovány včelami, motýly a pestřenkami.
Skvěle zapadá do divočejších a venkovských zahrad, kde to chrastavci sluší ve spojení jemných trav, slézů, růží a zvonků. Odkvetlé květy neodstraňujeme, protože vypadají dobře a jejich semeny se živí ptáci.
Prosperuje na slunečných pozicích s humózní, dobře propustnou zeminou. Písčité půdy obohatíme listovkou, která pomůže zachovat vláhu. Množíme dělením a na jaře semeny.