Trvalkou letošní sezóny je šanta

Všechny tyto rostliny patří do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Pro letošní rok byla šanta vybrána Českým spolkem perenářů (tak se odborně nazývají pěstitelé, specializující se na trvalky) trvalkou sezóny.

Rod šanta (Nepeta) je velmi bohatý. Je do něho řazeno na dvě stě padesát druhů. Jde převážně o trvalky, výjimečně o letničky, velmi často však o rostliny aromatické. Pocházejí z oblastí kolem Středozemního moře a z jihozápadní Asie.

U nás je původní jediný druh, a to šanta panonská neboli lesostepní (Nepeta pannonica, syn. N. nuda). S některými šantami se však můžeme setkat na rumištích a dalších okrajových místech, kam zplaňují. O původu názvu rostliny existují dvě teorie. Jedna praví, že šanty byly popsány poprvé u toskánského města Nepi. Druhá tvrdí, že název pochází od štíra - nepa. Měla totiž chránit před účinky jeho jedu.

Všechny šanty vyžadují slunné místo a propustnou půdu. Půda nemusí být nijak bohatá na živiny, a když ji zapomeneme zalít, šanta se zlobit nebude. Ze své domoviny je na sucho a chudou půdu zvyklá.

Mnohé šanty mají listy sivozeleného odstínu pokryté chloupky. Určitě by se jim však nelíbila půda těžká a vlhká. Jestliže je půda příliš bohatá na živiny a pravidelně zaléváme, šanty sice dobře rostou, ale trsy se pak rozvalují a jsou méně kompaktní.

Pokud trs šanty po odkvětu seříznete, vyrazí opět nové výhony a v pozdním létě nebo na podzim opět vykvetou. Šanty lze množit dělením trsů v létě po seříznutí nebo řízkováním brzy na jaře.

Vzhledem k odolnosti a nenáročnosti se nabízejí široké možnosti využití. K tomu se přidává i dlouhé období kvetení. Šanty můžeme kombinovat s ostatními hluchavkovitými (šalvějí a levandulí), s nimiž mají podobné nároky, ale hodí se i do sousedství růží, pivoněk, kopretin, třapatek a dalších trvalek. Také vyniknou ve společnosti nižších druhů okrasných trav.

Asi nejznámější je šanta kočičí (Nepeta cataria). Ovšem ta se tak často nepěstuje. Přesto se stala symbolem tohoto rodu. Název jí dala vlastnost stejná pro celý rod - vůně těchto květin totiž láká kočky. Šanty jsou pro kočky něco jako afrodisiakum a droga v jednom.

Až najdete polámaný a rozválený trs šanty na své zahrádce, vězte, že za tím byl nějaký kocour. Kočky dokážou tyto rostliny okusovat a válet se v nich celé hodiny. Chcete-li, aby nějaká hračka pro vašeho chlupatého kočičího miláčka byla atraktivní, navoňte ji šantou. Také od polštářku naplněného sušenou šantou se vaše kočka dlouho nehne a bude na něm spát.

Šanta kočičí patří rovněž mezi léčivé byliny. Obsahuje nepetalakton, dále pak kafr, thymol a další látky. Dříve se doporučovala šanta proti horečce, jako uklidňující prostředek a na trávení. Dnes ji častěji nahrazujeme meduňkou a šanta se v léčitelství již téměř nepoužívá.

K atraktivním šantám patří např. šanta hroznovitá (N. racemosa). Původní je na horských loukách Kavkazu a Malé Asie. Pěstuje se v mnoha kultivarech. Vytváří trsy s vystoupavými lodyhami. Trsy jsou vysoké podle kultivaru 30-70 cm. Kvete od konce května hrozny modrých květů. Po seříznutí ochotně remontuje (tzn. znovu vykvete) a pak kvete až do pozdního podzimu. Podobá se trochu levanduli. Ozdobí zahradu i na místech, kde by se levanduli již nedařilo.

K drobným druhům patří středomořská Nepeta nepetella. Je vysoká jen asi 20-30 cm. Květy má bílé s růžovou kresbou. Na zahradách se pěstuje také šanta N. nervosa s výraznými květy v klasovitých květenstvích modrých, bílých nebo růžových květů - podle kultivaru.

Šanta modrá (N. x faassenii) je trsnatá trvalka se stříbřitě šedozelenými listy a levandulově modrými květy asi 1,2 cm dlouhými. Vznikla zkřížením N. nepetella a N. racemosa.

Šanta N. prattii tvoří trsy asi 40 cm vysoké, listy jsou šedozelené, květenství řidší, květy modré.