Článek
Naučíme-li se správně využít místa, která nám zahrada poskytuje, ušetříme si spoustu práce a zklamání. Mikroklima odráží místní variaci celkového klimatu. Zahrnujeme do něj půdní typ, četnost srážek a větrů, délku trvání slunečního svitu a druh stínu.
Každý, kdo se pustí do zahradničení, záhy zjistí, jaké množství rostlin existuje. Ne všechny jsou však našimi domácími druhy, a proto je důležité se seznámit s tím, zda jim budou vyhovovat naše klimatické podmínky mírného podnebného pásu, ale také mikroklimata přímo v naší zahradě.
Růže mohou u jižně situovaných zdí vykvést díky teplejším podmínkám o něco dříve.
Průzkumem pozemku přijdeme na to, že ne všude je stejný - každý koutek, existující výsadba či stavba nám dávají příležitost k pěstování rozmanitých druhů rostlin i přesto, že každá potřebuje něco jiného. Čím více takových míst najdeme nebo dokonce vytvoříme, tím více možností se před námi otevírá. A zdaleka to nemusí znamenat rozlehlou zahradu.
Půdní typ
I na malé ploše se může typ půdy měnit - od jílovité po písčitou, vysychavou či podmáčenou s pH méně než 5,5 (což odpovídá velmi kyselé půdě) nebo s pH 7 a více (půda zásaditá).
Vzorky k testování zeminy proto neodebíráme pouze z jednoho místa, nýbrž z různých koutů. Stinné plochy u severních zdí mohou být vlhké, pod jehličnatými dřevinami s největší pravděpodobností objevíme půdu suchou a kyselejší a někde třeba narazíme na starou stavební suť, která skvěle poslouží k založení skalky (dobře totiž odvádí vodu).
Štěrbiny mezi kameny - ideální mikroklima pro četné skalničky, např. tařice (Aurinia) a floxy (Phlox).
Hladina spodní vody
Jde o přirozenou úroveň vodní hladiny pod zemí. Určení její výšky prozradí, zda má půda sklon k podmáčení po dešti nebo ne.
Tento zdánlivý problém lze vyřešit nákladným drenážním systémem nebo jej lze obejít výstavbou vyvýšených záhonů, okrasného rybníčku či navýšením a modelací terénu. Máme i možnost vytvořit si rašeliništní jezírko s masožravými rosnatkami (Drosera) a voňavým rojovníkem (Ledum palustre). Anebo takové místo, za předpokladu stálého zamokření, využijeme k pěstování vlhkomilných a mokřadních rostlin, třeba blatouchu bahenního (Caltha palustris) či kosatce žlutého (Iris pseudacorus).
Slunce a stín
Určitě se vyplatí vypozorovat, kdy a jak dlouho se v konkrétních částech zahrady zdržuje sluníčko, a to jak přes den, tak i v průběhu roku.
Zatímco sporýše (Verbena), máky (Papaver) a okrasné česneky (Allium) vyžadují celodenně osluněnou plochu, trojčetu (Trillium), skimii (Skimmia) a čemeřici (Helleborus) by se nedařilo bez stínu. Existuje několik typů stínu: lehký stín, suchý polostín, vlhký hluboký stín.
Slunná, výhřevná a propustná místa jsou optimální k pěstování dužnatých rostlin, např. rozchodníků, letniček a prérijních trav.
Zdi
Mikroklima může být také odlišné u každé zdi. Záleží na tom, jakým směrem jsou orientovány.
- Při severních zdech, na něž dopadá jen málo slunečních paprsků a světla, je půda většinou vlhčí a studenější. V zimě se tu může tvořit tzv. mrazový stín, kdy se za bariérou hromadí těžký chladný vzduch.
- Zdi obrácené k jihu absorbují teplo, které pak postupně uvolňují, a tak poskytují růstovou příležitost méně otužilým rostlinám. Díky většímu teplu zde mohou dříve kvést růže a stromy (např. meruňky a broskve).
Živé ploty
Listnaté nebo jehličnaté, opadavé či stálezelené. Živé ploty z bambusu, zeravu nebo buku jsou skvělým doplňkem zahrady, ale hlavně perfektním nástrojem k utlumení silných větrů, které se skrze ně, na rozdíl od nepropustných zábran, filtrují a zpomalují. Stejnou službu prokážou i laťkové ploty a stěny s otvory. Díky tomu můžeme pěstovat např. velkolisté slunečnice, tužebník (Filipendula palmata ‘Rubra’), ostrožky (Delphinium) či reveň dlanitou (Rheum palmatum), které by prudký vítr mohl poničit nebo je vysušovat. Na druhou stranu musíme brát v úvahu i to, že dřeviny spotřebovávají velké množství vody a živin, a proto do jejich blízkosti vybereme takové druhy, kterým to nevadí, např. mahonii (Mahonia), kontryhel (Alchemilla), třezalku (Hypericum) či škornici (Epimedium).
Zábrany z živého plotu účinně regulují prudký vítr a tím rostliny chrání před vysoušením, pocucháním a případným poničením.
Svahy
Svažitá zahrada a nejrůznější kopečky oživují zahradní kompozice, ale nabízejí i rozdílná mikroklimata. Vrcholy a strany jsou sušší než níže položené části. Bude se tu dařit např. rostlinám, které nemohou stát dlouho v mokru. Naopak vlhkomilné druhy vysadíme na úpatí, kde budou mít dostatek vláhy. Nízko položená místa mohou být více postižena mrazy, protože se stejně jako voda valí dolů i studený vzduch. Spojení mrazivých teplot s vlhkem není nejšťastnější a jen zcela zimovzdorné a odolné rostliny tyto podmínky přežijí.
Jezírka a rybníčky
Vodní plochy a jejich blízké okolí vytvářejí unikátní mikrosvět. Pulzují životem už pár dní po jejich zakomponování do zahrady. Mezi nejkrásnější rostliny patří stulík žlutý (Nuphar lutea), velkokvěté lekníny či modráska srdčitá (Pontederia cordata). Při okrajích bahnitých břehů pak uplatníme nádherné kypreje (Lythrum salicaria), kejklířky (Mimulus luteus) a vachtu trojlistou (Menyanthes trifoliata). Díky vlhčímu mikroklimatu můžeme do okolí vodní plochy umístit i rostliny, které vyžadují vyšší vzdušnou vlhkost.
Díky vzácnému mikroklimatu, které vytváří jezírko, můžeme pěstovat široké spektrum vodních, bažinných a vlhkomilných rostlin.
Skuliny a štěrbiny
Nejrůznější prolákniny, škvíry, mezery a spáry na skalce, v kamenné zídce, mezi schody či dlažbou lze skvěle využít k osázení rostlinami, které vyžadují dobrou drenáž a vystačí si jen s mělkou vrstvou půdy. Přesně to jsou ideální podmínky vyhovující většině skalniček. Na plném slunci dobře prospívají např. kakosty dalmatské (Geranium dalmaticum), tařice (Aurinia), písečnice (Arenaria) a mnoho druhů půvabných zvonků (Campanula).
Pod jehličnany je většinou půda kyselejší. Dobře se zde daří pěnišníkům, vřesům a vřesovcům i některým trvalkám.
