Článek
Bývala to zahrada zarůstající jen plevelem a trávou s několika jehličnany, když se současní majitelé přistěhovali a rozhodli se ji proměnit v magickou.
Část pozemku, jenž je před zraky z ulice skryt za domem z roku 1930, je dlouhá 36,5 metru. Tu manželé Baileyovi rozdělili do několika sekcí, které jsou uspořádané a oddělené od sebe tak, aby člověk neměl možnost celou zahradu přehlédnout jediným pohledem. Místo toho si ji musí projít pěkně postupně, krok za korkem a ona mu odhaluje každou chvíli trochu jinou tvář.
A tak zatímco v blízkosti domu se na něj z listoví dívá replika tradičního čínského draka se zvlněným hadovitým tělem, o chvíli později, když překoná obloukovitý dřevěný můstek a projde zeleným loubím, zahlédne před sebou napodobeninu staré ruiny.
Z bývalého protileteckého krytu pak vznikla tajemná jeskyně. Její stěny zdobí mozaiky seskládané ze stovek mušliček, lastur a oblázků do abstraktních (a možná pro někoho až kýčovitých) obrazců.
Pár na zahradě vysázel stovky květin, keřů a stromů a na místech, kde bylo zřejmé, že nic neporoste, vybudoval různé objekty pro odpočinek a relaxaci.
„Když jsme se sem v roce 1990 přistěhovali, oba jsme ještě pracovali. Takže jsme na úpravu zahrady neměli moc času. Ale po celou dobu jsme si vymýšleli, co všechno bychom tu chtěli mít. Spousta plochy byla suchá a stíněná, takže jsme se museli naučit, jak s takovými podmínkami pracovat. Jedním z řešení se ukázalo instalovat na těch nejhorších místech, kde by stejně nic nerostlo, zajímavé zahradní stavby,“ řekla redaktorům agentury AP Anne.
Koníčkem jejího manžela je práce se dřevem. Proto jeho prvním dílem byla malá japonská čajovna. Ta pak určila charakter dané části zahrady, která dostala orientální styl. Stíní ji vzrostlé kmínky bambusů.
„Věci se daly hodně do pohybu, když jsme před osmi devíti lety nastoupili do důchodu. Samozřejmě že jsme se dopustili spousty přešlapů a omylů a museli jsme zkoušet nová řešení. Ať se už jednalo o vzhled zahradyn nebo o volbu rostlin. Učili jsme se prostě za pochodu a věci, které nefungovaly, jsme změnili,“ dodává Anne.
Jedním z nápadů, který manželům šetří spoustu času, je chytrý způsob zavlažování zahrady. Na zahradě je ukryto několik zásobníků na dešťovou vodu, z nichž je po celém pozemku rozváděna perforovanými hadicemi. Voda tak zavlažuje každé potřebné místo.
I bez toho zahrada denně vyžaduje několik hodin péče, zejména v podobě zastřihávání a okopávání. „My jsme takoví kytkoholici, že máme na záhoncích tolik květin, že se tam k nim žádný plevel už ani nevejde. Místo jeho odstraňování tak musíme spíše dělat rozhodčí a chránit ty křehčí a slabší druhy před těmi dravějšími,“ popisuje Anne. A stejně jako mnozí jiní zahrádkáři také manželé Baileyovi vedou po celé jaro a léto nekončící bitvu se slimáky a hlemýždi.
Jeden z návštěvníků prý zahradu přirovnal k Tardisu (stroj času a vesmírné plavidlo z britského sci-fi seriálu Doctor Who – pozn. red.), protože se zevnitř zdá také mnohem větší než zvenčí. „Chtěli jsme vytvořit zahradu, která má na každém rohu něco nečekaného, a zdá se, že se nám to i povedlo,“ uzavírá spokojeně Anne.
