Článek
Během své dlouze vyměřené doby života se košatý strůjce kyslíku stává nejviditelnějším prvkem celého prostoru. Při volbě vhodného druhu si vždy předem zjistěte, jak bude vysoký a kolik zabere místa, aby se dožil penzijního věku bez jizev po pile.
Strom, doslova kluk jako buk
Kdo si buk (Fagus sylvatica) dosud nezamiloval, má k tomu teď nejlepší příležitost, poněvadž v celé své hanbaté kráse ukazuje dokonale hladké, svalnaté tělo s popelavou borkou a vysoko nasazenou korunou, která díky jemným koncovým větvičkám vypadá jako opředená závojem. Buk raší pozdě a neuchvátaně, takže se pod ním tmí až v létě. Dobře snáší stín, vichřice ho zřídka poláme, úspěšně vzdoruje i času. Na podzim dozrávají v ježatých slupkách hnědé nažky – bukvice, jimiž zahánějí hlad ptáci, myši a veverky.
Listy jsou zprvu rosničkově, později lahvově zelené. Kdo chce výraznější barvu, sáhne po řepově červené odrůdě Purpurea či růžově žíhané Tricolor.
| Líbí se vám zajímavé zahrady? Podívejte se třeba na tyto: |
|---|
| Na návštěvě v zahradě s hrnečkovým stromem |
| Žirečská zahrada probudí všechny smysly |
| Příběh stromů v zahradě na Okoři |
| Inspirativní příběh lesní zahrady |
Štíhlý a ztepilý cypřišek
Nejčastěji poskytuje cypřišek Lawsonův (Chamaecyparis lawsoniana) pohledovou ochranu v živých plotech, které při pravidelném sestřihu získávají hladkou geometrickou fazónu. Zůstane-li řezu ušetřen, vyžene špici do výšky až 10 m a postranní větve rozpaží do 2 m. Koruna se kuželovitě zužuje a špičky koncových větévek se šupinovitými listy jsou malebně převislé, což mu dává nedbale elegantní vzhled. Problém je v tom, že do odstávajících větví rád usedá sníh, který je může zmrzačit, pokud ho z nich včas nesetřesete koštětem.
Cypřišek vytváří pěknou kulisu pro pestré trvalky. Potřebuje místo chráněné před výsušnými větry a hlubokou vlhčí půdu s dobrou propustností.
Cypřišek Lawsonův nepotřebuje moc místa, aby oslnil štíhlou kuželovitou korunou. Efektně působí dohladka vystříhané spodní partie.
Postupujte strategicky
- Kmen při výsadbě zajistěte tak, aby rostl rovně a nenakláněl se směrem k domu. Půda nesmí být mělká a zhutněná, jinak strom dostatečně nezakoření a prohraje boj s větrem.
- Jelikož se koruna může ve vichřici vychýlit o víc než metr, měla by být minimální vzdálenost od domu vždy větší než její maximální předpokládaná šířka.
- Kořenová soustava bývá dvakrát až čtyřikrát rozkladitější než koruna.
- Narazí-li kořeny na (nepoškozené) základy domu, najdou si obvykle jinou cestu a neporuší je. Za problém s prasklinami na zdech častěji může jílovitá půda, kterou žíznivé stromy typu vrba, cypřišek, dub, topol, jasan, olše mohou při delším období bez deště vysušit tak, že se scvrkne, a spolu s ní nesouměrně poklesne i zdivo.
- Řešením je výsadba v dostatečné vzdálenosti od domu nebo výběr druhu nenáročného na vodu: smrk s borovicí, modřín, jinan, jeřáb, bříza, šácholan, jerlín.
Veselá smuteční vrba
Nejběžnější převislou vrbou mírného podnebí je Salix x pendulina nothof. tristis, houževnatý kříženec vrby křehké (Salix x fragilis f. vitellina) a babylonské (S. babylonica). Je to už její osud, že se kvůli splývavým větvím stala symbolem smutku a často osaměle tlumočí žal na hřbitovech, ale také nostalgicky lemuje říční břehy. Přitom je stromem jedním z nejveselejších. Stačí, aby jí do kštice zafoukal vítr, a rozdovádí se jako rocková hvězda. A ty barvy! Jakmile leskle zelené listy tvaru kajaku opadají, odhalí naplno zlatou záři mladého dřeva a letorostů.
Vrba a trávy typu ozdobnice, dochan a kavyl tvoří bezva tým. Mají tutéž poklidnou náturu, ale když se do nich opře vítr, rozjedou pořádný mejdan.
Vrba a záhon inspirovaný travnatou prérií se perfektně doplňují a přirozenou vláčností zajímavě kontrastují s domem z režných cihel.
Královská výsost ořešák
Za šťastného se může považovat každý, komu se ořešák královský (Juglans regia) u domu už košatí. A štěstí má ten, kdo ho tam může zasadit. Pohupování na houpačce zavěšené v jeho obrovité koruně plné listí, které po rozmělnění voní a přes které na zem dopadají rozptýlené sluneční paprsky se máloco vyrovná.
A ta chuť sotva dozrálých, ještě bílých vlašských jader! Úrodu občas zhatí pozdní mráz. Majestátný, asi 20 m vysoký dárce zdravých plodů a luxusního dřeva má rád teplo, ba i horko, ale ani v zastíněné partii nebude mrzutý.
Listí ořešáku pomalu tlí. Než ho přidáte do kompostu či listovky, přejeďte po něm sekačkou. Použijete-li sběrný koš, nemusíte ani vytahovat hrábě.
Vznešený ořešák vtiskuje obydlí laskavou atmosféru. Kdo jí jeho plody, bývá veselý a čilý jako veverka, pro kterou jsou ořechy nejoblíbenější laskominou.
Voňavý borový mrak
Borovice černá (Pinus nigra) je robustní, rychle rostoucí milovnicí slunce. Jakmile rozpálí její zprvu kuželovitou, v seniorském věku doširoka rozvolněnou korunu, vypustí oblaka pryskyřičné silice tak omamné vůně, že hned zavede nos i mysl do říše snů. Až kolem 25 m vysoká nositelka veverčích hnízd nemá velké nároky na vlhkost ani úrodnost půdy. Letní sucha bravurně zvládá, jelikož tenké jehličí vypařuje vodu pomaloučku. Borovice ho obnovuje potajmu, takže zůstává hustě zelená i v době, kdy všecko kolem přikryl sníh.
Strom se bude zdát mohutnější, když poroste vedle přízemní budovy a nad úrovní okolního terénu.
Voňavá borovice každým rokem roste do krásy a spolu s ní i její okolí, ať už je laděné ve venkovském, nebo střízlivě moderním stylu.
Krása, která jen tak neskončí
Může se vám hodit na Firmy.cz: Návrhy a realizace zahrad