Štípače dřeva nahradí sekeru

Nejvydatněji a nejčistěji v kamnech i krbech hoří dobře vysušená buková, dubová nebo březová polínka. Movití lidé si je vozí suché a naštípané z hypermarketů, od benzínových pump nebo z obchodů se dřevem, zažívajících nebývalý boom.

Chalupáři a lidé z venkova mají k přírodě blíž, a proto se raději zahřejí dvakrát: jednou když si zakoupenou kulatinu nařežou okružní nebo elektrickou či řetězovou pilou na špalky, které pak vlastnoručně rozštípou a uloží na hranici, a podruhé, když příští sezonu z nich začnou čerpat „věčně se obnovující přírodní energii“. Štípání polen i polínek do kamen a krbů může být dokonce zábavou, pokud si pořídíte menší elektrohydraulický štípač. Kdo do něj nehodlá investovat 5 až 15 tisíc korun, může si ho vypůjčit z půjčoven zahradní a průmyslové techniky. S takovým pomocníkem, který byl donedávna doménou dodavatelů palivového dřeva, si za půl dne naštípete dřevo na celou sezónu!

Štípače jsou buď horizontální, nebo vertikální. Ke štípání menších špalků s průměrem a délkou do 40 cm vystačí lehké přenosné nebo pojízdní horizontální štípače, „šité“ na míru přípravy takto dlouhých polínek do kamen i do krbů. Stroj s příkonem srovnatelným s příkonem podlahových vysavačů nebo elektrických sekaček trávy obvykle neváží víc než 35 kg, a abychom se k němu nemuseli shýbat, dá se postavit i na robustnější stůl v dřevníku. Špalek z kulatiny položený na jeho ložnou plochu rozštípnou během několika vteřin zatlačováním pístového posuvníku proti pevnému klínu hydraulickou silou 4 až 5 tun. S normálním klínem na polovinu, s křížovým klínem na čtyři díly, které spadnou k nohám uživatele. Malé ale výkonné horizontální štípače se na našem trhu dají koupit ve specializovaných prodejnách zahradní techniky. Příkon elektromotorů nepřesahuje 2000 W, takže se dají připojit na běžně jištěnou domácí zásuvku 240 V. Proti přetížení jsou chráněny vlastním motorovým jističem.

Ilustrační foto horizontáoní štípačky dřevafoto: Mountfield

Pojezdová kola se musí před zahájením štípání demontovat, aby stroj „neujížděl“. Bezpečnost uživatele zaručuje dvoupákové ovládání – posuvník zatlačí špalek proti klínu, jen když uchopíte ovládací páčky oběma rukama! Uvolněním i jediné rukojeti se po-sun okamžitě zastaví. Údržbu štípače prakticky nevyžadují – jen občas je nutné zkontrolovat a případně doplnit náplň oleje, kterým vysokotlaké čerpadlo štípače vyvíjí obrovský tlak na posuvník.

Pro štípání dlouhých kusů – lidově známých „metrů“ – slouží dražší typy vertikálních štípačů, které štípou na výšku postavený kus pohyblivým klínem. Deska, na kterou se štípaný kus postaví, se dá výškově seřídit na délku zpracovávaných kusů. Většinou lze přestavit tak, aby dokázala na dva nebo čtyři kusy (podle toho jaký klín použijeme) roztrhnout polena s délkou 52, 78 nebo až 104 cm. Průměr štípaného polena či špalku může být až 32 cm.

Vertikální štípač dřevafoto: Mountfield

Při štípání se deska s polenem proti klínu zdvíhá rychlostí kolem 50 mm/s, dolů pak klesá obvykle dvojnásobnou rychlostí. Bezpečnost práce zaručuje obouruční obsluha vidlicových kleštin, do kterých se poleno zafixuje, aby se zabránilo odlétnutí rozštípnutých kusů do stran. Štípací klín vjede do dřeva shora, jen když oběma rukama sevřené kleštiny lehce zatlačíme směrem dolů. Při uvolnění i jen jedné ovládací páčky se štípací klín místo štípání začne vracet do horní výchozí polohy. Silnější štípače s tlakem 6 až 7 tun a příkonem 3000 W si poradí i s tvrdými, houževnatými a sukovitými kusy dřeva. Stroj je poměrně robustní (hmotnost se pohybuje od 90 do 140 kg), a proto se doporučuje jeho trvalá instalace v dřevníku. Pozor! Je třeba dbát na to, že stroje s příkonem nad 2400 W používají elektromotory na trojfázový proud 400 W, takže k napojení vyžadují trojfázovou zásuvku s krytím IP54, bezpečnou proti vlhkosti. Tam, kde mezi chataři či chalupáři existuje důvěra a přátelská spolupráce, se vzhledem k cenám od 15 do 25 tisíc Kč vyplatí, když se k jeho pořízení finančně spojí několik sousedů. Žádný z nich by ho vzhledem k výkonu nevyužil během roku víc než několik hodin.

Práce se štípačem je snadná a zvládne ji i starší člověk nebo žena. Je bez jakékoliv námahy. Jediná práce spočívá v položení špalku do štípacího korýtka nebo na pracovní plochu. Pak už jenom na chvíli podržíme spínače – a ostatní za nás udělá hydraulika.

Na malé špalky postačí štípač horizontální s výkonem od 4 tun výše. Stojanové štípače jsou určeny spíše pro velké špalky. Mají výkon až 20 tun. Tedy sílu, kterou se sekerou nevyvineme. Rozštípnou polena i metr dlouhá a silná 35 cm v průměru.

Některé štípače mají i výměnný štípací klín za čtyřhranný, ten vám z polínka vyrobí čtyři čtvrtky a není potřeba štípat půlky zvlášť.

Ilustrační fotofoto: Mountfield

I když jsou ovládací prvky štípačů velmi jednoduché a jsou řešeny tak, aby omezovaly rizika úrazu na minimum, je pro bezpečnou práci důležitá i správná pracovní výška štípače. U stojanových je to dáno samostojnou konstrukcí, u horizontálních je nutné štípač pevně a stabilně podložit ve vhodné výšce, nebo si vyrobit podstavec. Nejlépe je, máme-li dřevník, udělat štípači vlastní, dostatečně velký prostor. Nemáme-li takové zázemí, postačí štípač vyvézt na práci před dům, kde je více pracovního místa. Oba typy štípaček bývají pomocí koleček snadno mobilní.

Cenová hladina štípačů se pohybuje od tří tisíc do patnácti tisíc korun podle výkonu a velikosti stroje a štípaného materiálu. Zjistili jsme, že i malý a levnější štípač, který jsme měli možnost vyzkoušet, je velice výkonným a užitečným pomocníkem.