Škornice vyšperkují místa pod stromy

Ušlechtilé sestřenky dřišťálů si nás získají barevnou proměnlivostí, rekordní výdrží a odolností proti rozmarům počasí.

Zahradu zpestřují sytými odstíny i v době, kdy řádí mrazíky, a půdě pod dřevinami brání v tom, aby nahotou pohoršovala okolí. Oblékají ji do nádherných srdíčkovaných šatů, vyšperkovaných na jaře brožemi delikátních květů.

Sazenice, které jsou k dostání za cenu okolo padesáti až osmdesáti korun, připomínají hrst něžných srdíček.

Nápadně tvarované listy mají osténkaté okraje, jimiž se škornice dost možná brání proti slimáčím útokům, ale pichlavé jako větvičky příbuzných dřišťálů nejsou.

Mnohé z nepřeberného množství druhů a odrůd se vybarvují jak při podzimním usínání, tak při jarní obnově. Epimedium x perralchicum Fröhnleiten stojí za to pěstovat kvůli měděně červenému olistění. E. x versicolor Sulphureum uchvacuje purpurovou mozaikou.

Kvítky obou kříženců září petrklíčovou žlutí, kdežto E. pubigerum s lupením limetkově nažloutlým se nestydí za květy bílé jako stěna. Široce trsnaté E. x rubrum oslňuje sytostí rubínů, E. grandiflorum má zase v oblibě růžovou, o čemž svědčí odrůdy Circe či Rose Queen.

Hybridní kultivar Pink Champagne je koktejlem umixovaným ze šampaňského a jahod. K nakousnutí láká také E. x warleyense oranžové po broskvích.

Když v dubnu škornice vykvetou, vypadá to, jako by se nad nimi vyrojily hvězdokupy.

Křehké cípaté kvítky s oblibou vyhledává hmyz kvůli nektaru uloženému v mednících na ostruhách korunních lístků. Jsou výtečným doprovodem pro srdcovky s kandíky a trojčety, plicníky, dymnivky, sasanky i jiné křehké žínky z lesního podrostu. Jsou také báječným důvodem k založení atraktivní sbírky.

Nemíří vysoko, spíš se rozrůstají do stran, nezřídka přímo kobercově, a svým listovím dokážou poměrně brzy načechrat větší kus země. To je řadí mezi půdopokryvné rostliny. Co jim pomáhá v rozšiřování?

Odpověď najdeme v podzemí, kde schovávají oddenkaté kořeny. Ty se prodlužují rovnoběžně s povrchem půdy a za přispění vláhy a živin vyhánějí nové výhony s listy a květy. Ještě jinak si mazané škornice pojišťují existenci. Jsou totiž mravencomilné.

Neznamená to, že si dávají mravence ke svačině. Naopak samy pasáčkům mšic nabízejí laskominu v podobě masíčka, což je dužnatý přívěsek na povrchu semene.

Mravenci semínka odvlečou od mateřské rostliny, okoušou a tam, kde je odloží, mají šanci vyrůst v další rostlinky.

Chceme-li se do množení pustit sami, uděláme to v bezmrazém období nejlépe pomocí oddělků.

Čím starší, tím půvabnější, pomyslíte si, když je spatříte v hustém zápoji u pat stromů či pod keři. Zvlášť pak na jaře a časně v létě, kdy působí svěže a mladistvě, byť jim ve skutečnosti může být stejně jako našim babičkám.

Dbají totiž na očistu. Záhy po zimě se zbavují starých listů a nahrazují je novými. Pokud se obnova úplně nevyvede, což se může stát při velkém suchu nebo po drsné zimě, přispěcháme s nůžkami či sekačkou na trávu a celý porost seřízneme na ježka a pokropíme vodou. Oddenky brzy znovu vyraší a čerstvými výhony zachumlají půdu do stínu.

Tím jsou škornice do stejné míry užitečné i ekologické. Zpomalují vypařování vody z půdy a potlačují růst plevelů. Že je i jim samotným ve stínu hej, není nic divného. Vždyť jejich původním bydlištěm jsou lesy. Elegantní záplaty vytvářejí dokonce pod jehličnany, kam se většina trvalek neodvažuje strčit nos.