Skalničky, které vzhledem potěší i v zimě

Se skalkou je to jako se záhony - také na ní se ukáže, jestli jsme ji dobře naplánovali tak, aby nabízela pěknou podívanou i v mrazivé roční době.

Obdobím vegetačního klidu nás mohou provázet skalničky z téměř všech světových hor a pohoří. Musíme však vybrat druhy, jejichž listy neztrácejí barvu ani pod vrstvou ledového příkrovu.

To se nedá říci o poněkud těžkopádném rozchodníku skalním (Sedum rupestre). Na prostor náročnější skalničku poznáme snadno podle dlouhých dužnatých výhonů s válcovitými zašpičatělými listy v módním zelenomodrém odstínu.

Řidčeji olistěné vzpřímené lodyhy nesou v létě zlatožlutá květenství, na něž s oblibou usedají motýli. Novou rostlinku získáme odlomením výhonu s několika kořínky.

Množení není pracné ani u blízce příbuzného netřesku (Sempervivum).

Známý sukulent k životu potřebuje jen hrstku substrátu, přežít však dokáže i v puklině s usazeným prachem. Když na růžice masitých, ostře špičatých listů usedne jíní, nezadají si v kráse s drahým šperkem.

Škoda, že je musíme po odkvětu odstranit.

Podobnými barvami květů, pro změnu však uspořádanými do hustých hlávek, se pyšní také trávnička přímořská (Armeria maritima).

Navzdory druhovému jménu u nás prospívá, jako by byla domácí. Miluje slunce a na živiny spíše chudší půdu.

Zeleného ježečka, kterého díky odstávajícím čárkovitým listům trávnička připomíná, nelze při zimní procházce přehlédnout.

Listy skalniček jsou sice drobné, ale mnohdy tak krásně tvarované, jako by je stvořily ruce mistra řezbáře.

Třeba lístky půvabného zvonku Poscharkova (Campanula poscharskyana) mají podobu zubatého srdíčka. Ačkoli je tento bujarý zvonek poloopadavý, udržuje si zelené pigmenty až do jara.

Vysadíme-li ho na vrch skalky, spustí se dolů jako závěs, pokud mu vybereme místo na úpatí, začne stoupat vzhůru jako zdatný horolezec.

Lomikámen Arendsův (Saxifraga x arendsii) by na žádné skalce prostě neměl chybět. Vytváří úhledně zaoblené bochánky podobné huňatému mechu a postupně vyplňuje neobsazené škvíry vzdálené až několik desítek centimetrů.

V květnu nad růžičkami vykrajovaných listů vyčnívají dlouhé, útlé stonky s bílými, růžovými nebo červenými pětičetnými kvítečky.

Totéž platí pro tařičku zahradní (Aubrieta x cultorum). Tato milá nizoučká rostlinka začala být pro svoji nenáročnou povahu, prostou krásu a časné kvetení vysazována jako jedna z prvních do velkých ploch.

Polštáře, které tvoří, na sebe plynule navazují a evokují mořský příboj, což ve spojení s kameny působí přímo pohádkově. Kvete přebohatě, sotva k zubatým lístkům proniká jarní sluníčko.