Sám se nerad bojí, svůj dům ale proměnil v Zámek hrůzy

Ken Carraher z Killiney na předměstí Dublinu se živí jako elektrikář. Ve svém okolí je ale známý především proměnami svého domu v Zámek hrůzy o každém Halloweenu. Jak sám říká, právě lidé ze sousedství jsou pro jeho práci naprosto nepostradatelní. Rádi se totiž každý rok nechají nápaditostí Kenových výtvorů překvapit a tak trochu postrašit, jak to o Halloweenu bývá.

Sám Ken ale příznivcem strašení není. „Tohle dělám rád, ale strašidelné filmy nebo cokoli jiného, to ne. Nikdy se nedívám na strašidelné filmy, děsí mě. Jednou jsem jeden viděl a to mi stačilo. Tma mě děsí, to není nic pro mě. Kdybych měl jít na procházku, řekněme v noci poblíž pozemku, měl bych s sebou minimálně dvě baterky. Minimálně. A nešel bych tam sám,“ přiznal bez okolků pro deník Independent.

Ostatně zcela bez napětí se někdy neobejde ani jeho vlastní strašidelná výzdoba. Vzpomíná, jak ho jednou uprostřed noci vzbudily podivné zvuky přicházející z přízemí. Po chvíli si ale uvědomil, že zvuky vyluzují pohyblivé podpěry rukou a nohou kostlivců, které zapomněl vypnout. „To se může stát,“ dodal elektrikář.

Mnoho lidí objevilo kouzlo výzdoby svých domovů u příležitosti nejrůznějších svátků v posledních letech během pandemie covidu. Jednak proto, že na podobné akce měli čas, a také jim chyběl kontakt s ostatními lidmi. To ale není případ Kena Carrahera, jenž je v tomto směru zasloužilý veterán. Svůj dům poprvé dekoroval v halloweenském stylu už před 22 lety.

Tehdy měl jen dva modely a jedno světlo, dnes se jeho arzenál rozrostl na „několik tisíc rekvizit“, z nichž každý rok vybírá to, co by mohl aktuálně využít, a vymýšlí, jaký obraz vytvořit. „Takže to, co lidé vidí, je asi 20–30 % toho, co máme,“ upřesňuje a dodává: „Začínáme vždy poslední víkend v září, takže letos v pátek 22. září jsme začali. Trvá mi čtyři až pět týdnů každý rok, abych to sestavil, instaloval a pak zase sundal a rozložil. Kamarád John si vyhradil dva týdny, aby mi pomohl.“

Veškerá snaha a čas, které Ken do halloweenské výzdoby svého domu investuje, však nejsou jen tak samoúčelnou kratochvílí. Vše má jasný cíl – přispět co možná nejvíce na charitativní účely.

„Většina lidí z okolí stojí za námi, jsou skvělí. Speciálně kvůli sladkostem a vůbec, vyhlásili jsme požadavek na sladkosti a sousedé vážně přicházejí s taškami a taškami sladkostí, což je skvělé,“ je nadšený Ken. „Přicházejí nám pomáhat dospělí i děti, je to věc celé komunity, to byste sami nezvládli, potřebujete podporu komunity,“ vysvětluje s tím, že děti pak především návštěvníkům za dobročinné příspěvky rozdávají sladkosti a straší je v kostýmech, zatímco dospělí pomáhají dohlížet na hladký průběh celé akce.

Výtěžek sbírky, kterou takto každoročně Ken Carraher se sousedy pořádá, putuje charitativní organizaci podporující pacienty trpící nemocí motýlích křídel.