S citem zařízená zahrada spojuje půvab rostlin s krásou umění

Stejně důležitou roli jako výběr rostlin hrají na zahradě citlivě zvolené a rozmístěné doplňky. V případě paní Marcely, u které se vztah ke keramice rozvíjel už od dětství, bylo hned jasné, že půjde o plastiky. Ty dělá sobě pro radost, ale i na zakázku.

„Bez nich by místo bylo prázdné a smutné, chybělo by mu srdce,“ říká autorka s domovem v Česku i na slunném jihu.

Marcelin manžel Giuseppe je každým coulem Ital, srdečný a věčně usměvavý. Ačkoli mají dům u jezera v Itálii, oba se do Česka rádi vracejí, a aby nemuseli spát po hotelích, rozhodli se pro druhý domov v Rudě na Rakovnicku.

„Jezdíme sem už víc jak dvacet let a vždycky nás potěší změna k lepšímu,“ shodují se manželé.

Nelze si nevšimnout upravených předzahrádek i veřejných prostranství, o která tu místní lidé pečují. Krátce střižené trávníky, udržované stromy nebo třeba parčík na návsi s lavičkami a půvabnou sochou z Marceliny dílny nejenže pěkně vypadají, ale také dělají život na vsi atraktivnější.

O tom, že v domě na kraji obce přebývá člověk s duší umělce, svědčí jeho průčelí zdobené velkou nástěnnou plastikou vyjadřující propojení člověka s vesmírem. Ne vždy ale nemovitost připomínala malebný obrázek, jakým je dnes.

„Vypadalo to tu jako v Pompejích. Museli jsme překopat celý dům od podlahy po střechu,“ sděluje roztomilou češtinou Giuseppe.

„Taky jsem po celé zahradě vyhloubil drenážní chodníčky, aby prospíval trávník a dům zůstal v suchu.“

Přikoupením sousední parcely se plocha pozemku rozrostla na 2600 m2. Otevřel se tak prostor pro výsadbu oblíbených stromů a keřů, které nyní obklopují zahradu téměř ze všech stran.

„Tenkrát toho v zahradnictví moc nebylo. Sjezdili jsme světa kraj, než jsme sehnali vzrostlejší strom,“ vzpomíná majitelka. Z původní výsadby zůstal jen ořešák, ale ostatní ho svoji výškou za ta léta dohnaly. Vysoko v korunách povlávají tenounké větvičky bříz, nechybějí ovocné stromy ani zadumané smrky s borovicemi. Šeříky, svídy a hortenzie dělají společnost trávám a trvalkám v okrasných záhonech.

Dominantně vyniká poblíž stodoly se zdmi z opuky a s cihlovým štítem dvacetiletý javor mléč (Acer platanoides) Crimson King s korunou temnější než plody ostružin.

Stříbřitými listy zase okouzluje rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides). Nezvykle vybarvený rakytník spolu s mohutnými sloupovitými zeravy a cypřišky vnáší do české zahrady náladu, jakou majitelé důvěrně znají z prosluněné Itálie.

Sbírka dřevin tyčící se nad pečlivě udržovaným trávníkem, který se téměř po celé ploše rozlévá jako zelené moře, připomíná scénu ze zámeckého parku. Přívětivou atmosféru místa umocňují lavičky a samozřejmě Marceliny něžné sochy.

„Jako dítě jsem chtěla na střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni, jenže rodičům to tehdy přišlo nepraktické. Přesto jsem si doma pořád něco patlala z hlíny. Zpočátku to byly spíš jen malé sošky do interiéru, pak ale přišlo okouzlení italským uměním. Ať v Itálii přijdete, kam přijdete, monumentální sochy jsou všude kolem vás. Nakonec jsem si řekla, že taky zkusím něco většího, co by se pod širou oblohou jen tak neztratilo.“

Marcela nejčastěji pracuje se šamotovou hlínou. Její plastiky oslovují jemnými obličejovými rysy a často vyjadřují hloubku mateřské lásky.

Autorka se ovšem nevyhýbá ani abstraktním motivům rostlin, které ozvláštní každý záhon, ani ryze praktickým zahradním doplňkům, jako jsou květináče či pítka pro ptáky.

Kromě toho, že se nám v přítomnosti uměleckých prvků zklidní tep, začneme vnímat i detaily z okolí, kterých bychom si jinak asi nevšimli.

Sochy nás dokonce přinutí pečovat důkladněji o zeleň. Umění zkrátka dokáže přivést zahradu k dokonalosti.