Článek
Které z nich právě v tomto čase odemykají nádherou svých květů léto?
Pnoucí růže
Těší se popularitě díky své nenáročnosti k půdně klimatickým podmínkám a často značné mrazuvzdornosti ve dřevě. Jsou pro ně typické dlouhé výhony, dosahující výšky 2 až 6 m. Protože nemají úponky, musejí se vyvazovat k opěrné konstrukci.
Sadové (parkové) růže
Tyto růže dorůstají výšky nejméně 1,2 m. Vzpřímené výhony v kompaktním keři většinou nenamrzají. Nejsou náročné na ošetřování. Kromě květů má tato skupina růží i ozdobné (samozřejmě i jedlé) plody. Uplatní se zejména jako solitéry, vyniknou ale i v menších skupinách.
Původní botanické (plané) růže
Jde o nešlechtěné, v přírodě volně rostoucí růže, které mají větší sadovnický význam. Na stanoviště jsou nenáročné. Protože růstem se keře přibližují sadovým růžím, bývají k nim někdy začleněny. Využívají se převážně v parkových nebo podobných úpravách a v botanických zahradách. Lze sem zařadit i tzv. plodové růže. Vedle plodů (šípků) není u těchto růží o nic méně působivá nádhera jejich květů.
Fakta a růžové mýty
I když ne všechny růže voní, některé druhy a odrůdy mají vůni mimořádně intenzivní a příjemnou.
Určitým mýtem je čistě modrá barva růží, která je občas vidět v počítačově upravených katalozích, ale v podstatě jako modré se uvádějí růže s různými odstíny šedomodré, modrofialové, nafialovělé apod.
Stejně tak černými růžemi jsou ve skutečnosti odrůdy s květy (především poupaty) tmavě sametově červenými, nikoli čistě černými.