Rozkvetlé pokojovky umocní domácí pohodu i v zimě

Kromě orchidejí, kterým jsme se věnovali podrobně v minulých číslech, vánočního kaktusu, vánoční hvězdy, azalek a bramboříků nám domácí pohodu rozzáří i některé exotické krásky.

Oblíbenou skupinou pokojových rostlin jsou rostliny z čeledi podpětovitých (Gesneriaceae). Mnohé z nich známe podle jména nebo častěji od vidění. Jde především o notoricky známé africké fialky – saintpaulie, gloxinie, alsobie, tořivky – streptokarpy aj.

Spojuje je potřeba celoroční pokojové teploty, dostatku rozptýleného světla bez přímého slunečního záření a střídmé zálivky odstátou vodou. Jejich kořeny nesnášejí přemokření, na které reagují uhníváním, krčkovými hnilobami apod. Pěstujeme je v lehkém substrátu a zaléváme až po vyschnutí. Jsou citlivé na studený vzduch z větrání v zimě, průvan a příliš studenou zálivkovou vodu. Zima není jejich hlavním obdobím kvetení, ale kvetení v zimě není výjimečné.

Výhodou těchto rostlin je kromě bezproblémového pěstování a častého kvetení i snadné množení listovými či stonkovými řízky.

Jedna z nejznámějších rostlin této skupiny „honzík“ – Achimenes, však v zimě parádu dělat nebude. Tyto oblíbené rostliny, které pěstovaly mezi okny již naše babičky, na zimu zatahují do drobných šupinovitých rhizomů. V zimě je vůbec nezaléváme, ale květináče ponecháme při pokojové teplotě. Koncem února rhizomy vyjmeme, zasadíme do čerstvého substrátu a začneme zvolna zalévat.

Broméliovité pokojové rostliny, ať již pěstujeme vríseu, echmeu, ananas či guzmanii, si zpravidla pořizujeme kvetoucí.

Bromélie však kvetou jen jedinkrát za život. Patří mezi rostliny tzv. monokarpické.

To znamená, že po odkvětu odumřou a my s tím nic neuděláme. Zanechají nám po sobě většinou jednoho či více potomků (dceřiných růžic), které lze dále pěstovat.

Bromélie zaléváme nárazově a vydatně, necháme vyschnout a až pak opět zaléváme. Můžeme zalévat do růžice listů.

Koupíme-li si ananas, který má nepoškozenou vrcholovou rozetu listů, můžeme si z něj vypěstovat rostlinu. Vrchol ukroutíme, necháme asi týden zaschnout a vysadíme do lehké půdy. Zpočátku zaléváme opatrně, až zakoření, zálivku zvýšíme. Kvete nejdříve za dva roky.

Speciální světelný režim před kvetením (jako např. vánoční hvězda) vyžaduje další rostlina krátkého dne – kalanchoe, botanicky kolopejka Blossfeldova (Kalanchoe blossfeldiana). Tato rostlina se sytě zelenými sukulentními listy a bohatým květenstvím se v zimě běžně prodává v mnoha barvách. Květy jsou bílé, okrové, žluté, oranžové, růžové, červené, purpurové.

Snadno ji rozmnožíme listovými nebo stonkovými řízky. Obdobně můžeme pěstovat další atraktivní rostliny tohoto rodu, např. Kalanchoe daigremontiana, K. mangini a další.

Gardenie bývaly oblíbené pokojovky. Dnes se opět začínají objevovat v květinářstvích. Bohatě větvené stálezelené keříky tvoří plné, bílé květy vonící po jasmínu. Listy jsou lesklé, tmavozelené. Vyžadují slunné místo. V bytech, kde je sucho musíme častěji rosit nebo mlžit.

Gardenie kvetou v zimě, ale mohou kvést i v létě. Kvetení se dá časovat. Tomu podřídíme termín řezu a průběh teplot. Rostliny kvetoucí v prosinci seřízneme začátkem července. V době tvorby poupat by měly být noční teploty nižší než 18 °C. V době kvetení vydatněji zaléváme a přihnojujeme. Teplota může vystoupit na 20 °C. V létě dáme rostlinu do zahrady. Rostliny kvetoucí v létě by měly v tomto období mít teplotu 12–15 °C. Snížíme zálivku a nehnojíme.

Náročná, ale krásná je kamélie. Její bílé, růžové nebo červené plné květy jsou jako růžičky. Podobně jako gardenie potřebuje chladnější přezimování na světlém místě. Optimální teplota je 4 až maximálně 10 °C. Zálivku omezíme, ale nesmíme nechat substrát přeschnout. Když se objeví první poupata, začneme rostliny pravidelně rosit. Jakmile se začnou poupata vybarvovat, přestaneme s rosením a o to více zaléváme. Kvetoucí rostlinu lze dočasně přenést i do vytápěné místnosti. Přes léto může stát na stinném místě v zahradě. Potřebuje bohatou zálivku měkkou vodou.

Jetelíček nebo čtyřlístek je lidové označení šťavelu (Oxalis deppei), který se pěstuje jako pokojová rostlina. Listy tvoří čtyři opakvejčité lístky s nahnědlou skvrnou a růžově-červenými květy. Pěstujeme na světlém stanovišti. Optimální je slunné okno, snese i polostín. V půdě jsou hlízky, které během léta udržujeme v suchu a chladnu.

Lze přirychlovat např. na Vánoce, Nový rok. Dříve se čtyřlístek pěstoval poměrně často. Dnes může být milým dárkem k novému roku.