Článek
Proč bychom do spár a škvír měli vůbec něco sít nebo sázet? Protože zeleň vytváří plynulé přechody mezi živou a neživou částí zahrady. Větší zpevněné povrchy tak snáze začleníme do okolí, což působí útulnějším a přirozenějším dojmem.
Občas malebný obrázek dokreslí příroda, když rozfouká semínka rostlin do skulin, kde vyklíčí a zapustí kořeny. Jindy je na nás, abychom místa s vydrolenou maltou nebo mezery, které vznikají při stavbě suchých zídek, vhodně vyplnili. Možná vás překvapí, čím vším můžeme jinak poměrně nudnou plochu zdí a schodů oživit.
Netřesky a kapradiny
O netřesku (Sempervivum) nelze mluvit jinak než v superlativech. Je jednou z nejpřizpůsobivějších a nejodolnějších rostlin, které můžeme vysadit a dál se o ně nestarat. Vytváří kuriózní růžice rozličných barev i velikostí podle toho, o jaký druh či kultivar jde. Vzhledem k jeho dužnatým listům si vystačí jen s vodou z deště.
Není to ani velký jedlík a ochotně se rozmnožuje slabými plazivými výběžky, které jako pupeční šňůra propojují mateční rostlinu s potomstvem v podobě maličkých rozetek. Právě tyhle drobečky po oddělení strčíme do spáry, kde zakoření a založí vlastní rodinu.
Ještě snazší to mají kapradiny, jejichž spory rozšiřuje vítr. Musíme tedy počítat s tím, že u jednoho trsíku nikdy nezůstane.
Vlastně je to dobře, protože barevně umírněné kapradiny, jako jsou osladiče (Polypodium vulgare) či rozmanité sleziníky (Asplenium), vykouzlí i v tom nejhlubším stínu čarokrásná zátiší. Delší pobyt na slunci jim nesvědčí, zatímco netřesky bez problémů snášejí výheň jako z pece.
Kvetoucí miniatury
Roztomilá zmenšenina záhonového kontryhele (Alchemilla alpina) je jen kapkou v moři rostlin, které příroda obdařila ani ne tak ztepilým tělem jako spíš obdivuhodným množstvím květů.
Stačí se podívat na modré trumpetky či hvězdičky zvonků karpatského (Campanula carpatica), lžičníkolistého (C. cochleariifolia) nebo Poscharkova (C. poscharskyana) a dost možná budou tím prvním, co do spár, ať svislých, či horizontálních, vysadíme.
Nebo to bude dlouhověký kakost dalmátský (Geranium dalmaticum), který kvete růžově ve výšce asi 15 cm a pak si vynucuje pozornost svými vykrajovanými, na podzim červeně zbarvenými listy?
Nic nezkazíme, když ve štěrbinách s hrstkou hlíny ubytujeme stálezelenou trávničku (Armeria maritima) či hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus).
Snadno se v nich uchytí také semínka turanu Karvinského (Erigeron karvinskianus). Zimu tahle subtilní rostlinka sice nepřežije, ale díky schopnosti šířit se semeny o příští generace nepřijdeme.
Trvalky i voňavé bylinky
Je až s podivem, z kolika trvalek, jejichž semena uvíznou ve skulinách mezi cihlami nebo kameny, vyrostou plnohodnotné rostliny.
Od jara do podzimu tu uplatňují barvy mavuně (Centranthus ruber) s malinově červeným květenstvím, kterým by záviděly i červánky na obloze. Dále žlutý zlatobýl (Solidago) nebo třeba modrokvětá šanta (Nepeta) s růžovým řebříčkem (Achillea), v jejichž listech se hromadí aromatické látky.
Libými vůněmi nešetří meduňka (Mellisa) ani tymián (Thymus). Zatímco trsnatá, nenápadně kvetoucí meduňka je opadavá, tymián spouští stálezelené závěsy, které v červnu zdobí hustý květovaný vzor.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Oběma bylinkám život ve skrovných podmínkách prospívá a včely je při cestách za nektarem nikdy neminou.