Rododendrony - kde v zahradě nejlépe rostou

Než se rozhodneme rododendrony pěstovat, musíme je znát, vědět odkud pocházejí, jaké vyžadují stanoviště, způsob ošetřování a na jaké druhy a odrůdy se zaměřit. Kde se rododendronům nejlépe daří a jak je v zahradní kompozici umístit? Odpověď je snadná. Všude tam, kde stanovištní podmínky nahradí prostředí, ze kterého pocházejí. Zde také najdeme odpověď, kde v zahradě nejlépe porostou.

Rododendrony neboli pěnišníky patří do čeledi vřesovcovitých (Ericacae). Latinský název Rhododendron je odvozen z řeckého „rhodos“ – růžový, načervenalý a „dendron“ – strom. V současné době se v zahradnické praxi vžil více název rododendron. Rozsáhlý rod těchto stálezelených i opadavých dřevin pochází ponejvíce z oblastí jižní Číny, Himálaje, Kamčatky, Japonska. Rhododendron catawbiense a R. viscosum se vyskytují v západních a východních oblastech severní Ameriky.

Některé velmi významné druhy, například Rhododendron smirnowii a R. caucasicum rostou v horách Kavkazu, ale také v Karpatech a Transylvánských Alpách, kde najdeme ve výšce 2000 m Rhododendron kotschii. V Alpách je domácí Rhododendron ferrugineum – rezavě červená alpská růže a R. hirsurtum – plstnatá alpská růže. Rod je také rozšířený v subtropických a tropických oblastech Číny, Malajsie, Nové Guinee a severní Austrálie. V tropických dešťových lesích roste více epifytických druhů. V našich podmínkách tvoří rododendrony středně vysoké až vysoké keře.

Kvetoucí rododendron

Na původních stanovištích se vyskytují v územích s vysokým obsahem dešťů a vzdušné vlhkosti, v řídkém porostu stromů na lehkých kyselých a humózních lesních půdách s pH 4,45 – 5,5. Nesnášejí půdy vápenité, ani půdy těžké a uléhavé. Při pěstování v zahradě jim musíme tyto podmínky vytvořit.

Rododendrony nesmí trpět suchem. Vyžadují hodně vláhy, ne však půdu zamokřenou. Prospěšná je vysoká vzdušná vlhkost. Stálezeleným druhům škodí výsušné větry, zejména v zimním období. Mrazivý vzduch zvyšuje výpar vody z rostlin a může být příčinou úhynu uschnutím. Mnoho krásně kvetoucích odrůd, zejména k nám dovážených, je náchylných na zmrzání buď květných poupat, nebo i celých rostlin.

Rododendrony nejlépe rostou na lehkých kyselých rašelinných, nebo rašelino-písčitých půdách v polostinných podmínkách s vlhčím mikroklimatem. Nejlépe se jim daří v mírném polostínu dřevin, které chrání rostliny před slunečním úpalem a vysušujícími větry. Nejkrásnější exempláře se vyskytují v podhorských polohách, kde jsou klimatické podmínky velmi blízké původním stanovištím. V nížinách je nevysazujeme na plné výsluní, ale vždy do řídkého podrostu stromů. Příznivě působí také blízkost vodních ploch.

Nedodržení těchto stanovištních nároků je nejčastější příčinou úhynu rostlin. Platí to zejména při úpravě nových zahrad, kde postrádáme vzrostlé stromy, a tím také potřebný stín. Funkci stromů může částečně nahradit plocha stíněná budovou. Výsadba rostlin na plné slunce je nesprávná a končí neúspěchem. Když se vhodné chráněné místo na zahradě nenachází, je lepší výsadbu rododendronů odložit na pozdější léta, kdy bude stromové patro již vzrostlé a schopné vytvářet požadované mikroklima. Větší možnosti uplatnění těchto krásných dřevin se nabízejí při rekonstrukci starých zahrad, kde vzrostlá stromová zeleň již existuje.

Opadavé rododendrony, v praxi běžně označované jako azalky, nemají tak vyhraněné nároky jako stálezelené druhy. Ke sluníčku i suchu jsou tolerantnější, avšak úpal také rády nemají. Nároky na půdu jsou však shodné jako u druhů stálezelených. Lépe snášejí přezimování. V zahradách jsou velmi oblíbené pro barevnou škálu květů i podzimní zbarvení listů.

Zahrada se stálezelenými rododendrony vytváří celoročně působivou kompozici, která je nejvýraznější na jaře, v době jejich květu. Když nekvetou, působí výtvarně zajímavě svým habitem a texturou samostatně, nebo v kombinaci s doprovodnými a podrostovými rostlinami. V době vegetačního klidu oživují spolu s dalšími stálezelenými dřevinami a jehličnany vzhled zahrady. V současném sortimentu najdeme odrůdy, které jsou velmi rané, rozkvétající již v měsíci dubnu, a naopak zase pozdní, které kvetou ještě v červnu. Vhodnou druhovou skladbou se podaří kvetení těchto dřevin na zahradě prodloužit.

Rhododendron dauricumfoto: Ing. Drahoslav Šonský

Krásu rostlin netvoří pouze jejich květ. Podílí se na ní také habitus a textura dřevin. V průběhu vývoje byly vyšlechtěny odrůdy se širokou škálou tvarových typů, například široce polokulovité, vzrůstné, nebo typy kompaktní – kulovité, typy s řídkou texturou, nebo odrůdy rostoucí přízemně až zakrsle.

Stálezelené rododendrony proto můžeme řadit mezi dřeviny s výrazným vnějším vzhledem, které i jako nekvetoucí dodávají zahradě osobitý výraz. Ideální uplatnění nacházejí v zahradách řešených v přírodně krajinářském stylu. Krása jejich květů a listové hmoty se mnohonásobně uplatní tam, kde prostorové podmínky umožňují výsadbu ve větších skupinách.

Úspěch pěstování je závislý na cíleném výběru druhů a odrůd, který však činí značné problémy. V současné době je na trhu k dostání široká paleta barevně i tvarově zajímavých odrůd. Převážně jde o rostliny dovážené z Holandska a Německa, z nichž některé v našich podmínkách selhávají. Příčinou jsou nízké teploty způsobující namrzání květů, dřeva i listů. Je-li toto namrzání pravidelné, každoročně se opakující, není rostlina schopna regenerace a hyne. Těmto odrůdám se musíme vyhnout a zaměřit se na spolehlivé. Mnohé odrůdy nejsou odolné chorobám a škůdcům, které napadají jak listy, tak květy. Rozhodující slovo by měl mít odborník, který zná původ rostlin, u kříženců rodičovské páry a jejich nároky.

Zárukou dobré volby je využití výsledků víceletých hodnocení, která před léty uskutečnil ve Výzkumném a šlechtitelském ústavu okrasných rostlin v Průhonicích ing. Hieke, a používání osvědčených odrůd českého šlechtění (doc. Kavka, prof. Scholz, Dvořák, Kyndl, ing. Opatrná). Tyto odrůdy se však bohužel na trhu vyskytují velmi zřídka.

Pro solitérní výsadby volíme odrůdy kompaktního vzrůstu, s celistvým listovým pláštěm, zapojeným až k zemi. V posledních letech se v zahradách dobře uplatňují odrůdy vyšlechtěné z japonského Rhododendron yakushimanum. Původní druh se vyznačuje velikou mrazuvzdorností, kompaktním polokulovitým vzrůstem, bohatým olistěním, na spodní straně plstnatě rezavým. Tyto vlastnosti zdědily i vyšlechtěné odrůdy, které každoročně pravidelně kvetou. Výška těchto hybridů nepřesahuje 150 cm.Mnohé odrůdy s překrásným květenstvím často nevytvářejí habituálně pěkné keře. Jejich výsadba je působivější ve větších skupinách v kombinaci se vzrůstnými a kompaktními odrůdami. Při skupinové výsadbě je nutné respektovat výškové uspořádání, dobu květu a barvu jednotlivých odrůd.

Při výsadbě rostlin je potřebné upravit půdní podmínky v jámách. V praxi se půda upravuje přidáním rašeliny, která v důsledku své kyselosti vytváří požadovanou půdní reakci. Jámy musí být dostatečně velké i hluboké. Pětiletá rostlina potřebuje jámu průměru 80 – 100 cm a hloubky 50 – 60 cm. Vysazuje-li se více rostlin do skupiny, je vhodné upravit celý záhon. V těžkých uléhavých nebo mokrých půdách se musí pod rostliny umístit štěrková drenáž.

Na trvalé stanoviště vysazujeme raději rostliny starší s dobře založenou nadzemní částí, s minimálně třemi silnými zdravými olistěnými výhony, zakončenými květním pupenem. To odpovídá zhruba tříletému stáří. Ještě lepší je výsadba pětiletých a starších rostlin. Vedle rašelinného substrátu lze půdní podmínky zlepšit přidáním zetlelé chlévské mrvy, případně kompostované, jemně drcené borové kůry. Při jarní výsadbě můžeme do substrátu přimíchat i speciální minerální hnojivo pro rododendrony.

Zemní bal rostliny obsypeme rašelinou a doplníme substrátem. Zetlelá chlévská mrva by neměla přijít do styku s kořeny. Substrát okolo rostliny mírně přimáčkneme, nesešlapujeme. Povrch záhonu je dobré namulčovat vrstvou drcené a kompostované borové kůry. Kompostováním borka ztrácí svoje inhibiční účinky. Vrstva nastýlky 5 – 10 cm udržuje stálou půdní vlhkost a brání zaplevelení. Měla by se každoročně obnovovat.

Stálezelené rododendrony mají zvýšené nároky na vláhu. Největší na jaře v době rašení, v období vytváření nových přírůstků a potom před příchodem zimy. Pokud je v průběhu roku vodních srážek nedostatek, musíme zalévat. Výhodnější je delší, vydatnější zálivka, opakovaná po sedmi i více dnech.

Nezbytnou podmínkou růstu a vývoje rostlin je jejich výživa. Hnojíme pravidelně v jarním období, první dávku nejlépe před rašením a druhou po odkvětu (nejpozději do konce června s ohledem na vyzrávání letorostů). Nejlepší je používat hnojiva speciálně vyrobená pro rododendrony. V letním období se doporučuje dávku zvýšit o fosfor a draslík. Každý rok je vhodné spolu s obnovou mulčovací vrstvy dodávat do půdy též zetlelou a rozloženou chlévskou mrvu.

Po odkvětu vylamujeme odkvetlá květenství. Tvorba semen odčerpává živiny na úkor tvorby nových přírůstků a květních pupenů pro příští rok. Rododendrony jsou mělce kořenící dřeviny, proto půdu pod nimi neokopáváme. Případné zaplevelení likvidujeme ručně.

Rhododendrony

Doprovodné dřeviny musí rostlinám poskytovat pouze řídký stín a svým kořenovým systémem nesmějí konkurovat. Kromě zastínění poskytují i ochranu před mrazivými a výsušnými větry. Vhodnou kombinací je výsadba listnatých a jehličnatých dřevin, například rozvolněný řídký porost dubů s podsadbou tisů jako krycí kulisy, které tvoří požadované mikroklima a ochranu. Současně také esteticky působivé pozadí pro barevné odrůdy. Vhodnější jsou dřeviny hluboko kořenící.

Z listnatých stromů lze doporučit dub letní (Quercus robur) a dub zimní (Quercus petraea). Z dalších dřevin jsou vhodné lípa (Tilia) a buk (Fagus). Méně vhodná je bříza (Betula), javor mléčný i horský (Acer platanoides, A. pseudoplatanus). Nevhodné jsou kaštan (Aesculus), ořešák (Juglans) a ovocné stromy.

Z menších stromů a keřovitých dřevin se dobře hodí zmarličník (Cercidiphyllum japonicum), stromovité magnolie (Magnolia kobus, M. soulangiana, M. acuminata a další), javor dlanitolistý (Acer palmatum), javor kapadocký (A. capadocicum), javor hrubý (A. grosseri) a další. Z jehličnatých druhů jsou vhodné jedle (Abies), modřín (Larix) a borovice (Pinus) dvou a pěti jehličkové.

Výsadba rododendronů ve skupinách se velmi často kombinuje s výsadbou doprovodných a pokryvných druhů trvalek, případně pokryvných druhů dřevin. Výsadba podrostů umožní potřebné začlenění rododendronových skupin do zahradní kompozice a zvýší jejich výtvarný účinek. Zejména po odkvětu rododendronů mohou skupiny poskytovat jiné barevné efekty. Například kombinací s výsadbou náprstníků (Digitalis), orlíčků (Aquilegium) a žluťuch (Thalictrum) se barevnost výsadeb výrazně prodlouží. Působivých efektů lze docílit v kombinaci s hortenziemi (Hydrangea serrata, H. quercifolia, H. sargentii). Veliké a vzájemně prospěšné kombinace nabízí výsadby rododendronů s pokryvnými druhy trvalek a dřevin.

Z pokryvných dřevin lze doporučit například poléhavé odrůdy brslenu (Euonymus fortunei), libavku (Gaultheria procumbens), třezalku kalíškatou (Hypericum calycinum), tlustonitník klasnatý (Pachysandra terminalis), z vyšších případně zimolez kloubkatý a lesklý (Lonicera pileata a L. nitida). Často doporučovaný břečťan není vhodný, vrůstá do keřů.