Článek
Jednou z prvních věcí, které je o robotických sekačkách nutno znát ještě před jejich nákupem, je to, že nejsou určeny pro každou zahradu. Nehodí se tam, kde je hodně členitý terén. Zároveň se hodí pouze na pozemky s trávníkem, který je udržovaný. Neudržovaný pozemek plný drnů a dolíků ani po prvotním posekání jiným typem sekačky nebude právě kvůli nerovnosti terénu pro automatický stroj vhodný.
Problémem budou také zahrady v příliš příkrém svahu. Informaci o tom, jak velký náklon sekačka při práci zvládne, je nutno hledat u každého výrobku zvlášť. Tato schopnost se liší – a aby to nebylo jednoduché, někteří výrobci udávají maximální sklon v procentech, jiní ve stupních.
Než ji vypustíte, vyznačte jí teritorium
Robotické nebo někdy také automatické sekačky na trávu pracují na velmi podobném principu jako automatické vysavače. Na rozdíl od nich nemají ovšem vytyčený pracovní prostor zdmi či jinými překážkami, je proto potřeba je navigovat pomocí tzv. hraničního kabelu. Tím je nejprve třeba vytyčit území, které má sekačka obstarávat. Pokládá se na zem, k níž se připevňuje kolíky.
Jinou možností je zakopat jej do mělké hloubky pod zem. Každý výrobce doporučuje jinou hloubku v závislosti na citlivosti senzorů konkrétního stroje. Bude-li pod zemí do pěti centimetrů, neměla by mít problém žádná sekačka.
Kabelem je potřeba ohraničit také překážky uvnitř vytyčeného území, jako jsou například stromy, záhonky, jezírka, psí boudy atd. Kabel by měl být od překážky vzdálen asi 15 cm. Ideální je vést kabel od základny, kolem celé plochy a skončit zase u základny.
Základna není nijak malá (pro jednoduchost je lepší počítat s velikostí 1 x 1 metr plus maximálně půl metru na výšku), musí se do ní vejít celá sekačka. Navíc, základna musí mít kolem sebe dostatek místa, aby do ní robot pohodlně vmanévroval. Doporučují se zhruba 2 metry před základnou a metr z každé strany.
Z toho plyne, že základnu není dobré umísťovat někam do rohu. Samozřejmostí je pak umístit základnu v dosahu zdroje elektřiny.
Ošemetné zóny |
---|
Mnoho zahrad nemá ale jednoduchý, řekněme obdélníkový tvar, ale je rozčleněno do různých zón, oddělených od sebe překážkami v podobě zídek, záhonků nebo třeba vodních ploch. Průchod mezi nimi pak zajišťují cestičky. Některé robotické sekačky zvládnou obstarávat i takto členěné zahrady, dokážou mnohdy i projet z jedné zóny do druhé, ale musejí mít k tomu nejenom dostatečně široké průjezdy, ale především dobré softwarové vybavení. Majitelé takových zahrad by se proto právě po schopnosti sekačky obstarávat různé zóny měli ptát. |
Záběr – výkon – cena
Stejně jako manuálně ovládané, také robotické sekačky lze vybírat s různou šířkou záběru a s různým výkonem (v tomto případě ovšem ve smyslu velikosti obhospodařené plochy, nikoli výkonu motoru).
Připočteme-li k tomu ještě cenu, lze bez velkých nepřesností říci, že mezi těmito třemi parametry panuje přímá úměra. Čím větší záběr sekačky, tím větší výkon a samozřejmě tím i dražší stroj.
Majitelům tradičních strojů bude zpočátku připadat záběr robotické sekačky malý. Začínají zhruba na 15 cm (stroje určené pro obsluhu malých ploch do 400 metrů čtverečních), největší sekačky mají už záběr solidních 5 + 5 cm na pozemky o velikosti 2000 metrů čtverečních a více.
Robotická sekačka si snadno vystačí s celkem malým záběrem, právě díky své samostatnosti. Nikoho nezdržuje, když si po trávníku bude brouzdat třeba dvě nebo i čtyři hodiny.
Výkon sekaček je v případě těch robotických veličinou, kterou výrobci příliš často nezdůrazňují. Zatímco výkon motoru se neuvádí téměř vůbec, lze v manuálech spíše narazit na údaj informující o tom, kolik čtverečních metrů sekačka zvládne posekat za hodinu své práce. Nejmenší stroje začínají na zhruba 100 metrech čtverečních za hodinu, velké stroje za nejvyšší částky odvedou několikanásobně větší množství práce.
Při úvahách o ceně je třeba počítat s tím, že i ta nejlevnější sekačka je dražší než průměrná benzínová sekačka. Nejlevnější modely se prodávají za částky do 30 tisíc korun. Ty obstarají plochu maximálně do velikosti 500–600 metrů čtverečních a vydrží pracovat okolo půl hodiny, nemají obvykle GPS navigaci.
Střední třída sekaček se prodává za částky do 60 tisíc korun. Jsou určeny pro sekání velkých ploch (i nad 2000 metrů čtverečních). Umožňují jim to kvalitní články zaručující i vícehodinovou práci na jeden zátah. Mají GPS senzor. Často je lze ovládat pomocí aplikace z mobilního telefonu (lze je tak při práci sledovat.)
Sekačky za částky nad 60 tisíc korun lze považovat za profesionální stroje. Pracují snadno ve svahu a zvládnou rovněž obsloužit více ploch propojených průjezdy.
Pozor na baterii
Důležitým ukazatelem kvality je kvalita akučlánků, jimiž je sekačka osazena. Ty bývají ve valné většině typu Li-Ion. Jejich výdrž se pohybuje okol 1000 cyklů nabití a vybití, což by v průměru mělo pokrýt čtyři až sedm let provozu.
Důležitá je ovšem hlavně kapacita článků. Ta se udává v ampérhodinách (Ah) a liší se podle typu a především výkonnosti přístroje. Začíná zhruba na 2 Ah u nejlevnějších sekaček, nejlepší mohou mít ale akumulátor s kapacitou i více než 10 Ah.
Doba, jak dlouho sekačka s jedním nabitím vydrží sekat, se určuje velice obtížně, závisí to na mnoha aspektech. Údaje uváděné výrobci je proto nutné brát pouze jako orientační.
Co všechno mohou a umějí
Orientace pomocí GPS. Zatímco levnější sekačky se orientují především podle ohrazovacího kabelu a v lepším případě si jakž takž pamatují vytyčenou plochu, po níž se pohybují víceméně náhodně, nejdražší modely, vybavené GPS senzorem, si svůj rajon nejprve obkrouží po obvodu a pak jej metodicky celý posekají. Trávník je pak po celé ploše sečen rovnoměrně, práce sekačky je efektivnější a tudíž i rychlejší.
Některé sekačky mají ultrazvukový senzor, jenž jim pomáhá s orientací na pozemku. Záleží ovšem na jeho kvalitě. Čím je lepší, tím přesnější orientaci v prostoru a detekci překážek jí umožňuje. Většina sekaček ovšem funguje spíše na principu jemný náraz – otočka.
Dešťový senzor dělá přesně to, co by majitel očekával – v případě, že začne pršet, zažene sekačku do „domečku”, tedy do základny. Důvodem není fakt, že by sekačce vadil déšť jako takový, ale v promočeném terénu se jí bude mnohem hůř pracovat.
PIN kód. Sekačky jsou jim zabezpečeny podobně jako například mobilní telefony. Bez zadání správného kódu sekačka nepracuje. A stejně jako u telefonů, i u sekačky je pak PIN jištěn ještě druhým kódem, tzv. PUKem.
Krádeži sekačky má rovněž bránit přímočařejší opatření, jímž je alarm. Ten se spustí vždy, kdy se stroj ocitne ve vzduchu (někdo jej zvedá), anebo se dostává za hranice svého území (někdo jej odnáší).
Technické vybavení
Z technického hlediska je pak při volbě sekačky vhodné hledat modely, které mají kvalitní konstrukční zpracování. Znamená to především dostatečně velká kolečka, aby co chvíli zbytečně někde nezapadávala, a také kvalitní ocelový žací nůž.
Důležitá je pro pohodlnou komunikaci velikost displeje a samozřejmě ovládání v češtině. I tak může být právě nutnost naprogramování sekačky kamenem úrazu, nebo rovnou odrazujícím momentem. V takovém případě je dobré vybrat si prodejce, který kromě pravidelného servisu nabízí i možnost dovezení sekačky a její naprogramování technikem.
Anketa
Nemají koš
Robotické sekačky nemají ve výbavě sběrný koš na trávu. Je to proto, že jsou určeny k pravidelnému sekání relativně rovných ploch, a délka nasekaných kousků trávy se tak pohybuje jen v rozmezí několika centimetrů.
Sekačky takto nadrobno nasekanou trávu proto zanechávají na ploše trávníku, který tím mulčují.