Řez stromů je důležitý pro jejich delší životnost a plodnost

Doporučení uváděná dále se vztahují k řezu jádrovin i peckovin (s výjimkou broskvoní), pěstovaných ve tvaru zákrsků s pyramidální korunou.

Ve druhém roce po výsadbě zkrátíme prodlužující se jednoleté výhony hlavních větví (ramen) asi o polovinu. V dalších letech je zkracujeme postupně méně a méně (o 1/3, 1/4, 1/5), až nakonec tento zkracovací řez ukončíme.

Vždycky dbáme, aby konce zkrácených hlavních větví byly v jedné rovině nad zemí a koncový pupen na nich směřoval ven z koruny. Zkrácený terminál má rovinu ramen převyšovat vždy asi o 20 cm.

Během období výchovného řezu podporujeme na ramenech v odstupu 1/2 až 3/4 m tvorbu mírně šikmo nebo vodorovně směřujících postranních větví, na nichž se vytvoří plodný obrost. Jednoleté tlustší výhony vyrůstající šikměji ke konci větví můžeme zkrátit až o polovinu délky.

.: Nežádoucí obrůstání jabloně vlky po silném zmlazení.foto: Právo/Radoslav Šrot a S- archiv

Jestliže větve vyrůstají blíže ke kmeni, zkrátíme je méně nebo vůbec ne, jsou-li kratší a mají mírně šikmou nebo vodorovnou polohu. Příliš husté jednoleté výhony proředíme.

Častou chybou u jabloní při výchovném řezu, ale i později, je každoroční šablonovité zkracování všech jednoletých výhonů v horních partiích koruny na krátké čípky (do 20 cm i méně).

Na každém takovém čípku vyroste několik bujných letorostů, které korunu rok od roku více zahušťují, ale úrody se na nich pěstitel nedočká. Při řezu jabloní bereme v potaz, že většina odrůd tvoří květní pupeny na výhonech během druhého roku a plody až ve třetím roce. Proto jednoleté výhony nezkracujeme, ale je-li jich na větvích příliš mnoho, nevhodné zcela odřežeme.

Na každém takovém čípku vyroste několik bujných letorostů, které korunu rok od roku více zahušťují, ale úrody se na nich pěstitel nedočká. Při řezu jabloní bereme v potaz, že většina odrůd tvoří květní pupeny na výhonech během druhého roku a plody až ve třetím roce. Proto jednoleté výhony nezkracujeme, ale je-li jich na větvích příliš mnoho, nevhodné zcela odřežeme.

Na každém takovém čípku vyroste několik bujných letorostů, které korunu rok od roku více zahušťují, ale úrody se na nich pěstitel nedočká. Při řezu jabloní bereme v potaz, že většina odrůd tvoří květní pupeny na výhonech během druhého roku a plody až ve třetím roce. Proto jednoleté výhony nezkracujeme, ale je-li jich na větvích příliš mnoho, nevhodné zcela odřežeme.Dvouleté výhony s nasazenými květními pupeny zkrátíme. Ve spodní části koruny za 3. květním pupenem, v horní části za 4. až 5. pupenem.

Při něm odstraňujeme z koruny výhony a větve konkurenční, nadbytečné a poškozené. Také zkracujeme dlouhý a rozvětvený plodonosný obrost. Tím přispíváme k tomu, aby koruna byla vzdušná, měly do ní přístup sluneční paprsky, strom lépe odolával houbovým chorobám a měl kvalitní ovoce.

Pokud jsme zanedbali výchovný řez, vyžaduje udržovací řez mnoho práce s průklestem tlustších a hůře dostupných větví. Zpravidla nezbývá než úpravu koruny rozložit do několika let po sobě a každoročně odstranit jen část nevhodných větví. Příliš silný jednorázový řez by měl za následek tvorbu vlků a opětovné zahoustnutí koruny.

.: Důsledky každoročního zkracování řezu.foto: Právo/Radoslav Šrot a S- archiv

Stárnoucí stromy s ochablou růstovou schopností, zhoršenou plodností a kvalitou ovoce zmlazujeme.

Zpočátku postačí, když odřezáváme obloukovitě dolů skloněné nebo na koncích rozdvojené větve.

Později, když stromy nemají již téměř žádné přírůstky, ale jejich kmen a hlavní větve jsou dosud v dobré zdravotní kondici, je zmladíme řezem do staršího dřeva. Po řezu má zůstat výšková převaha prodlouženého kmene nad hlavními větvemi. Na konci každé zkrácené hlavní větve má zůstat slabší postranní větev odbočující vhodným směrem – u spodních větví nahoru, u vyšších mírně šikmo a u horních vodorovně.

Po seříznutí by měly mít stromy s úzkou korunou vrcholový úhel 70 °, s kulovitou 90 ° a se zploštělou 110 °. Při zmlazování též silně zredukujeme starý rozvětvený plodonosný obrost. Při řezu nenecháváme na koncích větví pahýly, neboť by mohly být vstupní branou infekčních chorob dřeva. Větve odřezáváme těsně u kmene nebo hlavních větví, z nichž odbočují.

.: K odstraňování tlustších větví jsou vhodné pákové nůžky.foto: Právo/Radoslav Šrot a S- archiv

Po silném zmlazovacím řezu dochází k velké tvorbě vlků, které (nejlépe v červnu), když ještě nejsou zdřevnatělé, vytrhneme rukou z místa, kde vyrůstají. Vzniklé rány v kůře se do zimy zacelí. Kdybychom tento zásah opomenuli, nezbylo by než příští jaro vlky těsně u kůry odstranit pilkou nebo nůžkami, ovšem tak, aby nezůstaly ani sebemenší čípky dřeva. Na nich by se totiž vytvořily nové vlky.

Některé slabší a kratší vhodným směrem rostoucí vlky lze v koruně ponechat a řezem nebo vyvázáním z nich vytvořit plodný obrost.

K řezu větví do tloušťky 1 cm potřebujeme dvousečné nůžky. Jednosečné nůžky nejsou vhodné, způsobují na větvích otlaky.

K odřezávání tlustších větví se používá zahradnická pilka. Má mít otočný list, aby jí bylo možno odřezávat i větve s malým odklonem od kmene nebo tlustších větví. Pro řez ve vyšších partiích koruny jsou potřebné štafle. Hodí se nůžky nebo pilka na dlouhé tyči, s nimiž lze odstraňovat větve i ze země.

Větve tlusté 2 až 3 cm se snadno odstraňují pákovými nůžkami. Na nejtlustší větve a kmeny je nutná motorová pila.

K zahlazení roztřepených okrajů řezných ran se používá zahnutý nůž zvaný žabka. Všechno nářadí má být dobře naostřené, aby práce byla snadná a přesná.

Rány o průměru větším jak 3 cm ihned po řezu zatřeme latexovou barvou, nejlépe šedohnědě tónovanou, stromovým balzámem nebo štěpařským voskem, aby se rychle zacelily a nestaly se terčem houbových infekcí.

Foto: autor a archiv