Článek
Ludmila Vaverková je velikou milovnicí rododendronů a ušlechtilých neopadavých keřů, které tvoří kostru zahrady v doprovodu s množstvím jehličnanů.
Spodní patro její rostlinné říše oživují četné polštáře letniček. Záhony ladných oblých tvarů se rozbíhají volně po travnaté ploše před rekonstruovanou chalupou z 19. století a hýří po celý rok všemi barvami.
„Rododendrony mám snad ve všech odstínech, které se u nás dají koupit. Dokonce mám jeden keř z Anglie, který jsem si tam pořídila na dovolené,“ ukazuje hostitelka na sytě rudý rododendron. Vzápětí přechází k dalšímu: „A tenhle, když rozkvete, má květy celé tuhé, že vypadají jako ze skla. To je taková krása po ránu, když se na nich zachycují kapky rosy!“
Skutečná chlouba mezi rododendrony mě ale teprve čeká. Moje průvodkyně se zastaví u na první pohled hezkého, květy obsypaného keře rostoucího nedaleko jezírka. „Tenhle je ze všech nejkrásnější. Je totiž trojbarevný. Když nasadí poupata, jsou červená. Rozkvetlý má barvu růžovou, a když už odkvétá, je žlutý,“ popisuje.
Jezírko z bazénu
Vaverkovi se na Souvrať přistěhovali na jaře roku 1990 a od té doby se zahrada neustále rozvíjí. Původní jablečný sad ve spodní části pozemku vzal před patnácti lety za své. Místo něj vzniklo jezírko s párem laviček jako klidné zátiší pro večerní odpočinek s výhledem do kraje.
A jak vzniklo jezírko? Když praskl nosný límec nafukovacího bazénu, zbylo neporušené dno. Právě to dalo základ stavbě jezírka. Vaverkovi vyhloubili jámu, vystlali ji plachtou z bazénu, kterou na okrajích zakryli kameny. Pak už zbývalo jen nalít vodu, dodat sem tam nějakou tu vodní květinu a 14 červených karasů dostalo nové bydlení.
Jak tady vznikají záhony?
Zahrada je pro Ludmilu Vaverkovou živý organismus, který vyžaduje trvalou péči a který se neustále rozvíjí. „Vždycky jsem vytvořila jeden záhon, ale pak mi přišlo, že je toho nějak málo, a tak jsem přidělala další,“ směje se.
Na jejich zakládání má už vypracovaný přesný postup: Nejprve ušlape trávu ze sekačky do požadovaného tvaru. Když je podoba záhonu daná, začne jej osazovat květinami. Do posekané a udusané trávy vyhloubí dolík, který zasype kvalitní hlínou a kompostem. Tam zasadí rostlinu a vše překryje vrstvou kůry. Tráva, která je vespod, se pozvolna mění v kompost a dodává rostlinám živiny.
Mnoho keřů rododendronů si paní Ludmila vypěstovala sama. Naučila se je množit hřížením. Zapustí větvičku do země, přeloží ji třeba kamenem a ona za čas sama pustí kořeny. I díky tomu se na své zahradě může těšit více než dvěma stovkami rododendronů a azalek.