Článek
Málokdo by do spojitosti s nápadnými bergeniemi neboli badany, chcete-li, dal drobné lomikameny, které si na skalce hýčká snad každý alpínkář. A přece jsou to příbuzní ze stejné čeledi Saxifragaceae.
Mezi další blízké příbuzenstvo patří čechravy (Astilbe), dlužichy (Heuchera) či obří rodgerzie (Rodgersia). Ač jsou mezi nimi velké rozdíly, v záhonu si spolu dobře rozumí.
Krom bergenie srdčitolisté (Bergenia cordifolia) a tučnolisté (B. crassifolia) se v zahradách nejčastěji objevují půvabné hybridy. Vlastně je úplně jedno, jakou si vybereme. Všecky umí totéž: tvořit nádherné listy i krásně kvést.
Přitažlivé listy
Okolo 20 až 30 cm velkých listů s krátkými řapíky si všimneme ze všeho nejdřív, ať hřeje slunce, nebo mrzne, až praští. Jsou široce oválné, kožovitě tuhé a na omak hladké jako vodou obroušený kamínek. Zdobí je žilnatina s nápadným středovým žebrem.
Lesklá voskovitá vrstvička, která rostlině pomáhá vyrovnat se s letním horkem, dává listům nádech luxusu. Mohou být zcela ploché, lehce zkadeřené nebo stočené do kornoutu.
Ač se šlechtitelé vyznamenali odrůdou s krémově žíhanými listy, převládají ty čistě zelené. Nemyslete si ale, že vás bergenie začnou obyčejnou zelení nudit. Jakmile se koncem roku přihlásí chladné počasí, zažehnou v nich červené pigmenty odlesky vína a bronzu.
Někdy se dokonce rozvášní tak, že připomínají řepovou dužninu. Některé barvu ukazují pouze na rubu nebo v lemu, jiné úplně všude.
Skrýš nejen pro žáby
Listy vyrážejí z plazivých, dužnatých oddenků podobných kosatcovým. Díky nim se bergenie rozrůstají do hustých chumlů. Když jich vysadíme několik, obsadí poměrně brzy rozlehlé území, že se jimi dá nahradit i trávník.
Velké listy nepouštějí k zemi sluneční paprsky, a tím znemožňují růst plevele. V jejich stínu si rády hoví žáby. Ty jsou pro zahradu stejně přínosné jako ježci, také totiž požírají drobné plže.
Pokud v zahradě ježčí dupání ani žabí kvákání neuslyšíme, může se stát, že vlhko, které se pod bujnou zelení dlouho drží, přiláká slimáky, úhlavní nepřátele bergenií. V boji proti nim pomůže jarní očista od zbytků odumřelých částí. V porostu se často objevují jemné pavoučí sítě. Pavouci vlákna důmyslně natahují pod lehce skloněnými listy, které je chrání proti dešti jako paraple.
Něžné květy
Jen co se z oblohy usměje březnové sluníčko, začínají se pod listy rýsovat poupata. V dubnu už bergenie na nic nečekají a na masitých stoncích vysokých 20 až 60 cm vynášejí vznešená květenství napěchovaná drobnými květy zvonečkového tvaru v barvách, jakými se chlubí také rozkošná srdcovka (Dicentra), tedy v růžové, karmínově červené a bílé.
Krásné jsou hybridy s bílými květy usazenými v červených kalíšcích. Bergenie kvetou okolo dvou týdnů a ve váze s vodou jim to sluší právě tak jako na záhonu.
Skromnost a soběstačnost
Na tyhle dvě přednosti dlouhověké bergenie tak trochu doplatily. Často jsou totiž odkázané do odlehlých koutů, kde pořádně nevyniknou. Statečně obstojí ve stínu u severní zdi, v konkurenci kořenů pod stromy i v průvanu. Na světlých, otevřených pozicích s chudší půdou se v zimě zbarvují intenzivněji.
Toužíme-li spíš po bohatém kvetení, vysadíme je na slunce či do polostínu a každé jaro do hlíny kolem nich zapracujeme štědrou dávku kompostu. Jaro je také ideálním obdobím k množení. Stačí odkopnout kousek trsu a hned vysadit na nové místo v záhonu nebo do větší nádoby, kde při pravidelné zálivce vydrží celá léta.
Jinak si bergenie, třebaže rostou v obrubě chodníku, před keři, na svahu, ve skalce či na štěrkovišti, vystačí s vodou ze srážek. Stálé vlhko jim nesvědčí, vede k hnilobě dužnatých oddenků.
Parťák snů
Bergenie jsou nápadné, zároveň ale nechávají vyniknout ostatní. Nesejdou z očí, jak je rok dlouhý, proto si mohou užít pestrou společnost doprovodných rostlin od sněženek a čemeřic (Helleborus) přes narcisy, pryšce (Euphorbia) a pomněnky k vrbinám (Lysimachia punctata), kakostům (Geranium) a denivkám (Hemerocallis) až po podzimní sasanky (Anemone x hybrida) a mochyně (Physalis alkekengi) s oranžovými lampionky.
Nádherně souzní s bohyškami (Hosta), kapradím, ale také s keři, jako jsou stálezelené brsleny (Euonymus fortunei) či purpurově olistěné dřišťály (Berberis thunbergii).
Může se vám hodit na Seznamu:
Anketa
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.