Článek
Během krátkých chladných dnů začínají stromy, byliny, trávy i popínavky samy sebe doslova pojídat. Z listů stahují cenný chlorofyl a ukládají ho uvnitř kmenů, větví a podzemních oddenků, aby získaly energii, která je opět nasytí, až se vrátí jaro.
Díky tomu se ke slovu dostávají jindy dobře maskovaná barviva. Jaké rostliny, v jejichž listech převládly pigmenty vědou pojmenované xantofyly, se mohou chlubit nákladem zlata?
Platanové paraple
Místo, kam vysadíme platan javorolistý (Platanus x hispanica), se snadno stane tím nejzamilovanějším. V létě nás osvěží stínem, na podzim naopak nechá sluníčko tančit po svých velkých cípatých listech a dovolí mu, aby nás občas pošimralo ve tváři.
Budeme-li korunu od mládí vést po konstrukci z vodorovných tyčí a vzhůru rostoucí výhony pravidelně sestřihovat nakrátko, vejde se tento rychle rostoucí strom i do prťavé zahrádky.
V koruně platanu (Platanus x hispanica) tančí sluníčko, ale vzduch je už chladný, dny krátké, a tak strom nelení a stahuje živné složky chlorofylu do větví a kořenů.
Lískový paraván
Málokdo místo javoru či magnolie sáhne raději po lísce (Corylus avellana). Je to taková popelka mezi keři – prostá, nenáročná, krásná a houževnatá.
Proč bychom ji měli pěstovat? Nejen pro její chutné oříšky, ale i pro zlatou úrodu jarních jehněd a podzimních srdčitých listů, které rozvěšuje po výhonech až šest metrů dlouhých. Ty můžeme buď tvarovat do živého plotu, nebo je nechat volně růst a schovat za ně klidně celý dům či stodolu.
Líska ponechaná bez řezu se chlubí nákladem zlata, jímž zdobí podzimní zahradu a zároveň důmyslně zaclání výhled na starou stodolu.
Tapeta z přísavníku
Liána s přírodopisným názvem přísavník trojcípý (Parthenocissus tricuspidata) je ideálním řešením pro situace, kdy potřebujeme dodat barvu stěnám v oplocení, na domě či garáži.
Dlouhatánskými výhony s lepkavými destičkami se snadno přisaje k jakémukoli povrchu. Nádherné listy, které postupně mění barvu ze zelené na žlutou a dál k oranžové až do červena, skryjí i oprýskanou fasádu, ovšem jen do doby, než je odvane podzimní vítr.
Gejzír ozdobnice
Kaštanově červená květenství, nikoli stříbrná, jak jsme u ozdobnic (Miscanthus sinensis) běžně zvyklí, prozrazují až dva metry širokou a takřka stejně vysokou odrůdu Malepartus.
Právě silný kontrast, v němž vůči sobě stojí teple zabarvené listy a chmýrnaté ozdůbky vlající vždy o něco výš, objasňuje důvod její oblíbenosti. Na to, jak mohutnou nadzemní hmotu vytváří, je velmi nenáročná. Žádá jen slunce a hluboký sestřih na konci zimy.
Grandiózní ozdobnice (Miscanthus) Malepartus uchvacuje barvou listí i pérovitých květních lat v době, kdy mnohé trvalky jsou už mimo hru.
Světluška bohyška
Poetiku podzimní dekadence dokonale ilustrují žebrované listy bohyšky (Hosta), nádherné svým medově zlatým odstínem, který byl dříve maskovaný chlorofylem a teď krásně rozsvěcuje stinný kout s vlhkou půdou, kde je trvalce nejlépe.
V noci se do ní zahryzl mráz a vzal jí sílu stát v pozoru, jak to činila už od jara. Až ji gravitace přemůže, uchopíme spodní část řapíků mezi prsty a listy vyškubneme, aby z nich nezbyla mazlavá kaše.
Jindy bujné bohyšky podléhají nátlaku počasí. Dokonale přitom ilustrují pompéznost listopadové dekadence.