Článek
Pšeníčko rozkladité (Milium effusum) Aureum není žádná tuctovka, ale zajímavá dekorativní tráva. Světu ji představil uznávaný britský zahradník E. A. Bowles.
Zlatožluté chomáče dodávají jarnímu záhonu s plicníky a čemeřicemi potřebnou jiskru.
Díky němu si do zahrádky můžeme pořídit mnoho dalších oblíbených rostlin, třeba zlatolistou ostřici vyvýšenou (Carex eleta, Aurea), biku lesní (Luzula sylvatica, Aurea) či fialkově kvetoucí trýzel (Erysimum, Bowles Mauve). Jako všechny ostatní trávy patří pšeníčko do obrovské čeledi lipnicovitých (Poaceae).
Od jara do podzimu
Když konečně první jarní paprsky problesknou skrze holé větve stromů, vyklubou se semenáčky ze země. Zanedlouho už vytvářejí zářivé ostrůvky hladkých páskovitých lístků, které vyženou tmu i z toho nejponuřejšího zákoutí.
Jaro si libuje ve žluté. K zářivým listům se v dubnu přidávají převislé kvítky kandíků.
V polovině dubna měří 30 až 40 cm na výšku a stejně na šířku. Trsy mají střapatý vzhled, některé listy převisají jako fontány, jiné neposlušně trčí vzhůru. Kabátek z pronikavě žluté barvy pěkně kontrastuje s okolní zelení a s prvními barevnými květy jarniček.
Jen co se v korunách rozvinou listy a sousední rostliny narostou do výšky, získá pšeníčko o něco tmavší tón, svou výraznou tvář však neztrácí. V květnu až červnu ho zdobí vzdušné laty zlatých květních klásků, které se ve větru pohupují, jako by nic nevážily. Později se tenká stébla pod tíhou zrajících semen prohýbají do oblouku.
Pěstitelské tipy
Pěstování pšeníčka rozkladitého není složité. Semínka hned po uzrání rozhodíme po půdě nebo vysadíme sazeničky od zahradníka.
Na zahrádce v přírodním stylu se spolu s pšeníčkem nevázaně rozrůstají krásné hluchavky skvrnité.
Ke svému životu potřebuje dostatečnou půdní vlhkost. V suchu živoří. Nevadí mu dokonce ani zemina s vyšším podílem jílovitých částic. Vhodná je mulčová nastýlka, která přispívá k udržení vláhy.
Trávu nekrmíme umělými hnojivy. Živiny získává z kvalitního domácího kompostu. Na lehčích půdách přidáme rozleželý organický materiál přímo do výsadbových jamek.
Kvůli žlutým listům prosperuje nejlépe na místech, kam nedosáhne silné sluneční záření, které jeho tenké listy snadno popálí. Jako jedna z mála rostlin snáší hluboký stín. Ranní nebo večerní sluníčko pšeníčku nevadí.
Žluto-modrá kombinace nikdy nezklame. O tom nás přesvědčuje pohledná souhra s modřenci.
Odrůda Aurea je krátkověká, ale ze zahrádky nikdy zcela nezmizí. Úspěšně se samovolně vysemeňuje a semenáčky nesou stejné znaky jako mateřská rostlina. Abychom se o další generaci nepřipravili, nesmíme laty po odkvětu odstřihnout!
Nechtěné semenáčky snadno vytrhneme, koření mělce. Trs po zavadnutí listů seřízneme k zemi.
Sympatický společník
Zatímco původní forma se světle zelenými listy, kterou potkáme i v našich lesích, působí spíš nenápadně, zlaté pšeníčko se nikde neztratí.
Zlaté pšeníčko nejlépe zapadá do zahrádek přírodního charakteru, lesních záhonků a hajních partií, kde mu je dobře po boku plicníků (Pulmonaria), bergénií (Bergenia), čemeřic (Helleborus), plazivých hluchavek skvrnitých (Lamium maculatum) nebo křehkých kandíků (Erythronium).
Pod stromy bývá šero a smutno. To neplatí, pokud tam rostou zářivé vodotrysky pšeníčka a oblaka podobně zbarvených pryšců.
Nezapomenutelný jarní obrázek vytváří s dymnivkami (Corydalis flexuosa) a modřenci (Muscari), protože žlutá a modrá se perfektně doplňují. Dobře si rozumí také s purpurovými dlužichami (Heuchera) a škornicí (Epimedium x versicolor), jejíž mladé, srdčitě tvarované listy mají začátkem sezóny bronzový a na podzim červený nádech.
S kapradinami a podobně vybarvenými pryšci (Euphorbia) nekontrastuje barevně, ale tvarově. V létě jsou to zvonky a kakosty (Geranium), později čechravy (Astilbe) a oměje (Aconitum), s nimiž to pšeníčku sluší.