Hlavní obsah

Probouzíme pokojové sukulenty ze zimního odpočinku

Právo, Jiří Antal

Pod pojmem sukulentní rostliny si mnoho lidí představí kaktusy. Tento pojem je ale daleko širší.

Foto: Jiří Antal, Právo

Rostliny rodu Haworthia jsou u pěstitelů sukulentů také oblíbené. Existuje na 80 druhů. Na snímku je Haworthia tortuosa.

Článek

Sukulence je jev, kdy rostlina ve svých tkáních dokáže shromažďovat vodu, dalo by se říci, na horší časy. Takové rostliny to na svých přirozených stanovištích nemají jednoduché - zpravidla jsou to něčím extrémní místa. Drtivá většina kaktusů pochází z amerického kontinentu, často jde o tropické oblasti.

Nekaktusové sukulenty

Z Afriky naopak pochází většina sukulentů, které kaktusy nejsou. Sukulenty najdeme i v naší přírodě. Patří mezi ně např. všem dobře známé netřesky a rozchodníky.

Foto: Jiří Antal, Právo

Sukulentní pryšce jsou velmi rozšířeným rodem. Existuje jich velké množství a některé vypadají jako kaktusy. Na snímku je Euphorbia obesa.

Tyto rostliny vyžadují zcela jiné podmínky než sukulentní rostliny z jiných kontinentů. Na afrických stanovištích je v době, kdy je u nás zima, horké a suché léto. Je to období, které je pro rostliny zatěžkávací zkouškou. Rostliny postupně ztrácejí nashromážděnou vláhu a sesychají. Nemálo jich tyto podmínky nevydrží. Naštěstí jsou populace dost bohaté na to, aby se obnovovaly.

Jakmile totiž nejteplejší období v Africe mine a začne se ochlazovat, rostliny se probouzejí k životu. Nastává počasí, které si s Afrikou obvykle nespojujeme - takový náš listopad. Plískanice, vítr a déšť. V noci kolem 5 °C, přes den 10 až 20 °C. Sukulenty si naplní své vysušené buňky k prasknutí, rostou a kvetou jako o život, aby se dostaly do kondice a přivedly na svět nové potomstvo.

Foto: Jiří Antal, Právo

Senecio rowleyanus je starček s kulovitými listy, který pochází z Namibie.

A právě z toho musíme vycházet při pěstování. Africké sukulenty nejsou tropické kaktusy, proto je nemůžeme pěstovat zcela shodně. Rostou v chladném a deštivém období, v období veder zcela zastavují růst.

Probouzení na začátku února

Takovým obdobím, kdy bychom naše sukulenty po chladném zimování měli přivést k životu, je začátek února. V této době je, na rozdíl od Afriky, u nás málo světla. Proto vybíráme stanoviště co nejsvětlejší.

Rostliny zimované ve skleníku již můžeme začít opatrně zalévat. Vždy po úplném vyschnutí. Rostlinám také prospívá střídání denního tepla a nočního chladu. Ve většině případů nevadí ani teploty blížící se k nule.

Foto: Jiří Antal, Právo

Oblíbené jsou také smrdutky - Stapelia. Je jich mnoho druhů, mají atraktivní květy, ty ale nevoní! V přírodě je totiž opylují mouchy, které vůně nepřiláká.

Rostliny zimované v teple na parapetu probudíme co nejdříve a začneme zalévat. Opět je nejdůležitějším faktorem světlo. Pomoci může např. zasklená lodžie, která může být v i některých obdobích zimy vhodným stanovištěm. Je to takové letnění naruby, ale funguje!

Musíme však sledovat teploměr, a ohlásí-li mrazy, je nutné stěhování. Rostliny se nám odvděčí pěkným pevným habitem a bohatší násadou květů. Nemusíme se bát ani slunce, že by rostliny popálilo. Nemá ještě tu ničivou sílu.

Zasklené lodžie - ráj pro sukulenty

Zasklené lodžie lze považovat za takové sukulentní ráje. Rostliny při mírných zimách mohou být v zasklené lodžii téměř celoročně a bude jim to velmi svědčit.

Foto: Jiří Antal, Právo

Typicky africkým rodem je tlustice (Crassula), která také dala název celé čeledi Crassulaceae - tlusticovité. Na snímku je nejčastěji pěstovaná Crassula ovata, ze které lze vytvořit i pěknou bonsai.

Na konci února a v březnu jsou již africké sukulenty v plném růstu a čeká je přibližně tříměsíční období vegetace. Letnit můžeme, jakmile víme, že nepřijde mrazík. Vybíráme místo slunné, např. u jižní zdi. Bude-li vyvýšené, nehrozí tolik přízemní mrazíky. Pokud rostliny zmoknou, nesmíme je pak nechat mokré v chladu!

V březnu přesazujeme a tvarujeme

Březnem začíná období, kdy můžeme přesazovat, množit a tvarovat. Zjistíme-li, že rostlina vodu nespotřebovává, zkontrolujeme kořeny. Jsou-li uhnilé, ale spodek je pevný, necháme rostlinu pár dní na suchu a pak ji znovu zasadíme a pokračujeme s pěstováním. Je-li již zasažena hnilobou, musíme tuto část odříznout, nechat zaschnout a pak teprve rostlinu zasadit.

Foto: Jiří Antal, Právo

Euphorbia esculenta je dalším zajímavým pryšcem. Patří mezi tzv. medúzovité pryšce. Název skupiny je odvozen od jejího typického představitele E. caput-medusae (opravdu připomíná hlavu bájné Medusy, která měla místo vlasů hady).

Všechny rostliny každoročně přesazovat nemusíme. Pouze ty, kterým je nádoba opravdu malá. Po přesazení nějaký čas nezaléváme, ani nepřihnojujeme. Většinu úlomků či oddělků, které vzniknou během přesazování, můžeme použít jako množitelský materiál, pokud nám zbývá ještě místo. Naopak, když se místa nedostává, můžeme se pokusit rostliny sesadit do misek, kde tvarově i barevně rozmanité rostlinky vyniknou.

Související témata:

Související články

Pokojovým rostlinám to sluší pohromadě

Většina z nás staví domácí rostliny jednotlivě. Jednu na stolek, druhou na poličku, další třeba vedle křesla... A přitom kombinování a sdružování pokojovek do...

V japonském stylu

Pan Václav Wiesner se už více než třicet let zabývá pěstováním a tvarováním bonsají a podle jeho slov je to od bonsají k zahradám jen malý kousek.

Miniaturní jehličnany

Podobají se v mnoha ohledech svým větším příbuzným, ale jsou menší, kompaktní a obvykle rostou velmi pomalu. Jsou také velmi skromné a spokojí se s menším...

Výběr článků

Načítám