Pro ostřice se najde místo v každé zahradě

Až na pár výjimek jsou to vytrvalé byliny z čeledi šáchorovitých Cyperaceae. Se stovkami druhů rozmanitých barev, velikostí a struktur se můžeme potkat takřka na celém světě. Rostou v Severní a Jižní Americe, Austrálii, na Novém Zélandu, v Asii i Evropě.

Českou přírodu obývá přibližně osmdesát druhů včetně těch chráněných a silně ohrožených. Díky věrné podobě s ryzími trávami se pro početnou skupinu rostlin, kam ostřice patří, vžil obecný název traviny.

Ostřice Buchananova (C. buchananii) – Celoročně oslovuje bronzově hnědou až rezavě červenou barvou. Tuhé, štíhlounké, nahoře lehce zkadeřené listy jsou uspořádané v prořídlých trsech měřících 50 až 60 cm na výšku i šířku. Špatně snáší zimní přemokření. Prospívá jí jarní sestřih.

Stanoviště: Slunečné, výhřevné. Dostatečně vlhká půda s dokonalou drenáží.

Ostřice vyvýšená (C. elata) Aurea – Nepřehlédnutelná odrůda vzrůstem připomíná fontánu. Zářivě žlutozelené husté trsy složené z tenkých listů dosahují výšky okolo 40 až 60 cm. Listy drží dlouho do zimy a ve stínu bývají zelenější. Nesmí být vystavena dlouhodobému suchu.

Stanoviště: Polostín až stín, na slunci jedině při vysoké půdní vlhkosti.

Ostřice převislá (C. pendula) – Vytváří impozantní, až 70 cm vysoké a 100 cm široké přezimující trsy. Od konce jara nad nimi ční až 150 cm dlouhé, na vrcholu obloukovitě skloněné lodyhy s květními klásky podobnými jehnědám. V příznivých podmínkách se dravě vysemeňuje.

Stanoviště: Stín až polostín. Živná, vlhká půda, klidně jílovitá.

Ostřice Grayova (C. grayi) – Severoamerická kráska zaujme jak světle zelenými listy, tak bodlinatými plodenstvími, jež tvarem připomínají středověké palcáty. Uzrávají v červnu a hodí se do čerstvých i suchých kytic. Vzpřímené trsy jsou 60 cm vysoké a 40 cm široké.

Stanoviště: Slunce či polostín. Běžná zahradní půda, snáší i mokřiny.

Ostřice vláskovitá (C. capillaris) – Nabízí tmavě zelené, drsné, asi 2 mm široké přezimující listy hustě stěsnané do trsů vysokých 10 až 25 cm. Kvete od konce jara do července. Lodyha nese odděleně samčí i samičí květní klásky. V naší přírodě patří ke kriticky ohroženým druhům.

Stanoviště: Slunné. Živná, kyprá půda, nejlépe na vápencovém podkladu.

Ostřice ošimenská (C. oshimensis) Evergold – Zakrslá ostřice na sebe upozorňuje asi 35 cm dlouhými, poléhavými listy s tmavě zelenými okraji a středovým pruhem krémově žluté barvy. Svítivé zbarvení si udržuje celou sezonu. Vděčná je za zimní ochranu proti mrazu i slunci.

Stanoviště: Stín až polostín. Mírně vlhká až suchá půda.

Ostřice jitrocelovitá (C. plantaginea) – Nevšední druh s nápadně širokými krátkými listy. Podzemními oddenky se rozrůstá do souvislých leskle zelených koberců, které si svěží barvu uchovávají i přes zimu, 40 cm vysoké květní lodyhy přečnívají nad klenutými trsy o 10 cm.

Stanoviště: Polostín až stín. Humózní, vlhká půda s dobrým průsakem.

Ostřice palmová (C. muskingumensis) – I v hustých porostech působí nadýchaným, vzdušným dojmem. Úzké smaragdově zelené listy vyrůstají po celé délce vztyčených, asi 70 cm vysokých lodyh. Plochá letní květenství mají okrovou barvu. Existuje v miniaturní i panašované verzi.

Stanoviště: Slunce i polostín. Hlinitá, nevysychavá půda.

Třebaže díky šlechtitelským dovednostem přišla na svět spousta okrasných kultivarů, neztratily samostatnost a odolnost původních druhů, které tráví život na loukách, stepích, skalnatých stráních či ve stinných lesích a mokřinách.

Netoužíme-li po zákoutí jako z divoké přírody, věnujeme ostřicím aspoň trochu péče. Ta spočívá hlavně v odstraňování odumřelých listů.

Trsy opadavých druhů seřízneme koncem zimy těsně nad zemí, zatímco stálezelené stačí pročísnout hráběmi nebo prsty. Pozor! Pracujeme raději v rukavicích, protože, jak jméno napovídá, ostřice jsou pěkně ostré a dokážou nepříjemně pořezat kůži!

Pokud i listy neopadavých druhů ztratily přes zimu svůj pěkný vzhled, můžeme celý trs ostříhat na ježka. Na jaře znovu obrazí.

Starší polehlé či olysalé exempláře vykopeme, rozdělíme a vysadíme zpět do čerstvé půdy.

Společně s druhovou pestrostí jdou ruku v ruce nejrůznější možnosti využití, což vzbuzuje zájem u znalců i těch, kteří se zahradničením teprve začínají.

V zahradě stěží najdeme místo, kde by všestranné ostřice nezabodovaly. Stačí zvolit správný druh a nechat na fantazii, zda jejich prostý půvab vynikne na skalce mezi kameny, v borduře u cesty, na hlinitém břehu jezírka nebo třeba vlhké louce, v předzahrádce u domovních dveří, na trvalkovém záhonu či v keřovém podrostu.

Ostřice vnesou život i pod koruny stromů. Tvoří také perfektní pojítko mezi záhonem a travnatou plochou. Nízké druhy mohou trávník dokonce úplně nahradit.

Tlačenice mezi jednotlivými rostlinami je nijak nerozhodí, musíme však počítat s tím, že ostřicový koberec, má-li vypadat k světu, nesnese dlouhodobé zatížení. Zato delší pobyt v nádobě jim při pravidelném hnojení a zálivce vrásky nedělá.

Vezmeme-li si na pomoc barevně či tvarově výrazné variety, vytvoříme z nich snové kompozice, které oživí balkon, terasu i okenní římsu.