Článek
Zvětralé balvany podtrhují krásu divokých květin a lučních trav, při troše štěstí se mezi nimi zabydlí ještěrky, které využívají tepla z vyhřátých kamenů dlouho do tmy. Kámen je vynikajícím materiálem i do moderních zahrad, v nichž se klade důraz na uhlazenost a eleganci.
Na terase uplatníme velké rovné desky, z opracovaných kvádrů zase vznikají efektní schody. Možností využití tohoto přírodního materiálu je však mnohem víc!
Zahradní umění
Sochaři dokážou kámen vytvarovat, až bere dech. Ne všichni mají umělecké nadání a chuť tesat do skály, každý však zvládne postavit kamennou homoli nebo alespoň krásnou hromádku kamení, kde brzy najdou domov drobní živočichové a skromné skalničky.
Práce nezabere moc času, staví se bez malty a spíš s menšími kousky, které nevyužijeme při budování zídky.
Kámen svádí k tvorbě uměleckých prvků. Jeho krása nepomíjí, a tak může těšit celé generace.
Silné paže sice nepotřebujeme, ale dobré oko ano. Sebemenší nedostatek se totiž s růstem díla zvětšuje, ohrozit může dokonce jeho stabilitu. Pokud se nám výtvor podaří, zanecháme stopu dalším generacím. Krása kamene totiž nepomíjí.
Pohádková studánka
V asijských zahradách používají vodu k prohloubení meditativního klidu. Zklidnění přináší pohled na nehybnou hladinu i konejšivý zvuk prýštícího pramínku. Jak ale tekutý živel spoutat tak, aby výsledek působil co nejpřirozeněji a přitom nenudil?
Nabízí se kamenný žlab. Kdysi sloužil k napájení skotu, dnes je žádanou a hodnotnou ozdobou. Přisunout ho můžeme ke kamenné zdi podobně jako na snímku.
Dříve z něj pily krávy, dnes je z kamenného žlabu úchvatná studánka okrajkovaná mechem a jemnými trvalkami.
Časem se na vlhkých stěnách usadí mechy a lišejníky, které spolu s kapradinami, náhodně vysetým kontryhelem a kakosty dodají studánce pohádkovou atmosféru.
Ornamenty v cihlové zdi
Zdi nebo domovní stěny z pálených cihel vtiskují svému okolí přívětivou atmosféru, zvlášť jsou-li doplněné dřevěnými vrátky. A co teprve, když se mezi cihlami objeví oblázky dohladka obroušené vodou, takové parádě se vyrovná jen máloco!
Do maltového lože je můžeme namačkat v abstraktních vzorech nebo z nich vyskládat čitelnější ornamenty, které známe z mozaikových obkladů.
Pár kbelíků hlaďounkých oblázků promění cihlovou zeď v umělecké dílo.
Kdo by toužil po živém zeleném akcentu, nechá po stěně šplhat jemný plamének. Stálezelený břečťan ani bujný přísavník se nehodí. Nechceme přece, aby zeď po pár letech zmizela za hustou zelenou oponou.
Záhonové obruby
Ohraničení záhonových okrajů je důležité zejména tam, kde osázení navazuje na nezpevněnou plochu, třeba trávník nebo pěšinu vysypanou drcenou kůrou či štěrkem, který se při chůzi neposlušně trousí mezi rostliny.
V případě trávníku zapustíme kameny ve stejné úrovni s povrchem půdy. Jednak si usnadníme sečení trávy, jednak účinněji zabráníme jejímu prorůstání do záhonu.
Nápaditě vyskládaná bordura podtrhne krásu rostlin a nedovolí štěrku, aby se trousil po okolí.
Zato v sousedství cestičky vyskládáme obrubu minimálně do výšky ke kotníkům. Nikdo netvrdí, že kameny kupíme pouze vodorovně. Konečná řádka ze šikmých placáků je mnohem působivější, nemyslíte?
Pokrývka půdy
Přírodní kámen si s rostlinami báječně rozumí. Proto neuděláme chybu, když nahou půdu mezi trvalkami oblečeme do slušivého kabátu ze směsi různě velikých valounů.
Vyhneme se drobné drti, nejde o to, založit štěrkový záhon, ale spíš jakousi skalku pro trvalky. Neobvyklé? Každý nápad, který překvapí a zahradě přidá na zajímavosti, se počítá! Navíc taková vrstva v létě funguje jako mulč zadržující potřebnou vláhu.
Už ani píď holé země! Různě velké valouny odlišují spoře osázený trvalkový záhon od šedého průměru.
Dostatek volného prostoru mezi zelení a důsledné pletí jsou podmínkou dokonalého vzhledu. Políčit musíme i na slimáky, kteří se pod kamením s oblibou zdržují.
Vlastní kousek hradu
Kdo by nesnil o vlastním nedobytném hradu či prastaré romantické zřícenině, odkud by se v klidu a v soukromí kochal výhledem do okolí? Se špetkou představivosti si můžeme sen vyplnit, stejně jako se to povedlo majiteli této zahrady.
Klidné zákoutí s lavičkou, ke kterému vede jediná přístupová cesta po úzkých schodech, je vydlážděné kamennými deskami. Tentýž materiál v jiném formátu se opakuje i v hradní zdi s okénkem a rezavou mříží.
Romantické zákoutí prastaré zříceniny ve vlastní zahradě? Proč ne! Staré olysané kameny navodí tu správnou atmosféru.
Hrubá struktura a jakoby ledabylé, záměrně nedokončené uspořádání těžkých zvětralých balvanů umocňují tajemný dotek středověku.