Článek
Na mapě Walesu ho najdete v severní části země, v oblasti Gwynedd, kde formálně patří k obci Penrhyndeudraeth. Krajina kolem Portmeirionu je kopcovitá, což výrazně ovlivňuje místní klimatické podmínky, zejména vysokým ročním úhrnem srážek. Na tuto oblast navíc ještě výrazně působí Golfský proud, a proto je zde mírné klima vhodné i pro pěstování náročných a citlivých rostlin.
Ilustrační foto
Současná podoba Portmeirionu začala vznikat již ve dvacátých letech minulého století, kdy se architekt Clough Williams – Ellis, který byl dlouho i vlastníkem tohoto místa, pustil do prvních stavebních úprav. Portmeirion je vlastně vizitkou jeho celoživotního díla i lásky k italské architektuře a kultuře vůbec. Proměna starých, polorozpadlých budov na velšském pobřeží na přímořskou italskou vesničku trvala půlstoletí a skončila až v sedmdesátých letech.
Na malém území Portmeirionu se střídají různé typy budov i stavebních prvků.
Od té doby působí Portmeirion na turisty jako magnet. Někteří sem přijíždějí na pár hodin, jiní na pár dnů či celou dovolenou. Kromě turistů si za cíl vybírají Portmeirion i filmaři – vznikla tu řada slavných filmových scén i celovečerních filmů. Do městečka se vstupuje až po zaplacení vstupného a atmosféra komerce je všudypřítomná. Na romantický styl britských vesniček a panských sídel zapomeňte, za vstupní branou čeká na návštěvníka opravdový šok.
Portmeirion je tak populární, že ho ročně navštíví až 250 tisíc návštěvníků.
Fasády budov se představují v různých pastelových barvách, jako by každá s každou soupeřila o to, která je zajímavější, extravagantnější či méně neobvyklá, a na svazích kolem budov rostou subtropické rostliny tak přirozeně, jako by se tu vyskytovaly odedávna. Samotná architektura však není vším, co Portmeirion může nabídnout.
K vidění tady nejsou jenom půvabné krajinářské výhledy, ale i místa s pozoruhodnými ukázkami zahradnického umění. Příležitostně se tato místa objevují i mezi domky přímo v městečku. Pro obdivování rostlinných krás je ale nejlepší opustit domky a ulice vyzdobené duhovými barvami a vydat se na vycházku podél pobřeží.
Až tam se v plné kráse projeví, proč sem spolu s rekreanty přijíždějí také zahradníci, obdivovatelé rostlin a krajinářské architektury. Pod vysokými korunami stromů se tu záhy objevují četné porosty starých rododendronů dosahující mohutných rozměrů. Nemusí ani kvést, i tak jsou impozantní. Některé jsou vysoké sotva pět či šest metrů, ale jsou tu i kusy přesahující desetimetrovou hranici. Podle rododendronů to tu vypadá spíše jako v podhůří Himálaje, ne jako v italském městečku či na pobřeží Walesu.
Barevné stavby ze všech stran obklopuje bujná vegetace, která výrazně ovlivňuje dojem z tohoto místa
I další vegetace dosahuje obřích rozměrů. Roste tu třeba stará pokroucená kryptomérie, kterou je v podstatně menších rozměrech možné občas obdivovat v našich parcích a botanických zahradách. Najdete zde velkou sbírku různých dřevin, které jsou tak vzrostlé, že můžete mít snadno pocit, že procházíte tajemným lesem. K nejkrásnějším výsadbám ale nepochybně patří místo v lese s čínským pavilonem, poklidnou hladinou a charakteristicky červeným můstkem v typickém asijském stylu. Nad jezerem se tyčí vzrostlé magnolie, javory a rododendrony, jejichž siluety se zrcadlí na vodní hladině.
