Pomocníci pro přípravu dřeva na zimu. Máte je všechny?

Namísto polínek velkých tak akorát do krbu či kamen se dají koupit dvoumetrové či metrové kusy kulatiny a ty si následně můžete zpracovat sami. Ti zdatnější se mohou domluvit s majitelem nebo správcem nějakého lesa a tam si dřevo sami i vytěžit. Např. Lesy ČR nabízejí pro veřejnost (fyzické osoby) možnost samovýroby v objemu max. 35 m3/rok/osobu.

V každém případě, kulatinu je potřeba nařezat na špalky na velikost spalovacího prostoru v krbu či kamnech. A to nepůjde bez řetězové pily. Na výběr jsou různé typy, které se liší jak typem pohonu, tak výkonem nebo délkou lišty. Která řetězovka ale bude ta správná?

Prvním kritériem je četnost využívání pily. Budete ji používat jen občas, nebo s ní budete pravidelně chystat velký objem palivového dřeva na celou zimu? A budete s ní pracovat pouze na zahradě, nebo s ní občas vyrazíte i do lesa na samovýrobu?

Pokud budete na zahradě řezat jen pár polínek na příležitostné zatopení v krbu, vystačíte si i s tou nejslabší elektrickou pilou s příkonem do 2000 W. Pro středně velké množství dřeva zvolte pilu silnější, například s příkonem 2400 W.

Výhodou elektrických pil je snadná obsluha a údržba. Nemusíte ji startovat, doplňovat palivo, seřizovat karburátor, měnit filtr, svíčku apod. Vlastně stačí jen udržovat ostrý řetěz, doplňovat olej pro mazání a udržovat pilu čistou.

Ale můžete řezat jen tam, kam dosáhne přívodní kabel a maximální výkon pily je omezen vlastnostmi elektrické sítě.

„Pár polínek do krbu snadno nařežete i akumulátorovou pilou. Její údržba i obsluha je srovnatelná s elektrickou pilou, ovšem výkon a dobu použití limituje akumulátor,“ říká Petr Tichý, produktový specialista sítě prodejen Hecht. Ten podle typu pily a kapacity vydrží pilu napájet pár desítek minut až jednu hodinu. Pak jej musíte nabít nebo vyměnit za nabitý (tedy mít dva akumulátory).

Kdo řeže velké množství dřeva např. do kotle a vyráží i do lesa na samovýrobu, měl by sáhnout po klasické benzínové pile.

„Výkon motoru je oproti elektrickým pilám naprosto bezkonkurenční. Proto mohou být motorové pily osazené i delšími lištami a řežou o poznání rychleji než ty elektrické,“ popisuje Petr Tichý. Daní za to je však vyšší hmotnost, vysoká hlučnost a složitější obsluha i údržba.

Po řezání přichází fyzicky nejnáročnější část - štípání. Sekera nebo kalač (štípací kladivo) jsou tradiční cestou, kterou někteří volí právě kvůli fyzické námaze a mentálnímu odpočinku. Pro snadnou a efektivní práci je potřeba vybrat sekeru, která padne do ruky, není příliš dlouhá, je dobře vyvážená a má optimální hmotnost.

Při výběru je dobré se zaměřit i na materiál. Modernější laminátová topůrka jsou v porovnání s dřevěnými odolnější, ergonomičtější a čepel je v ní zalita, takže nehrozí její vypadnutí.

„K práci se sekerou je potřeba větší, pořádně vyschlý špalek z tvrdého dřeva. Je nutné, aby byl rovný a stabilní, jinak v případě smyku hrozí riziko úrazu, ale i poškození sekery. Výška špalku by měla být 40 až 60 cm s průměrem přes 40 cm,“ vysvětluje David Irmann, odborník na zahradní techniku firmy Bauhaus.

Příznivci svižnější a fyzicky méně náročné práce uvítají štípače dřeva nebo kolébkové pily. Představují sice větší počáteční investici, kterou ale vyvažuje jednoduchá obsluha, větší bezpečnost a hlavně rychlost, s jakou se dá dřevo zpracovat.

Štípačů dřeva jsou dva typy. „Horizontální štípač je ideální pro příležitostné dělení menších špalků,“ říká Ivo Žirovnický, zástupce značky Fieldmann.

„Vertikální modely jsou určeny náročnějším uživatelům a pro pravidelné využití. Díky vyššímu tlaku totiž umožňují zpracovat i o něco mohutnější nebo delší špalky, či dokonce pařezy.“

Samozřejmou součástí práce se dřevem má být i správný oděv a ochranné pomůcky. Základem je pevná obuv s protiskluzovou podrážkou. Dobrá stabilita je při manipulaci s technikou nutností! Vhodný je oděv z pevné tkaniny, kterou jen tak nějaká tříska nepronikne. Pracovní rukavice jsou podmínkou.

Krýt bychom si měli také hlavu a oči, tedy mít helmu a ochranné brýle. Jestliže pracujeme s hlučnou technikou přesahující hladinu 80 decibelů, neměli bychom nikdy zapomenout na sluchátka.

Bezpečnost řezání zvyšují i stojany pro řezání dřeva. Tím může být nejen klasická koza, ve které je však nutné často dřevo přidržovat, v poslední době jsou stále oblíbenější samosvorné stojany. V těch špalek nebo trám drží pevně sevřen vlastní vahou, a tak se můžete plně soustředit na řezání.