Pohrajte si s rozmanitostí listů v zahradě

Obří, miniaturní, dužnaté, široké i tenké jako nitka, sametově chlupaté, ostnité, hlaďounké či krabaté, lesklé, matné, celokrajné, kadeřavé, zpeřené. Jednou připomínají ostré jehly a kopí, podruhé slunečníky, natažené dlaně, srdíčka či hvězdy. A ty barvy!

Krom všech myslitelných odstínů zelené je to stříbrná, zlatá, bronzová, purpurová, jahodově červená, meruňkově oranžová, dokonce i růžová, modrá a čokoládově hnědá. Některé jsou jednobarevné, jiné pestře žíhané s proužky či skvrnami. Na zimu buď opadávají, nebo zůstávají stálezelené. Ani vůně mnohým z nich nechybí.

Přitažlivou výstavku můžeme uspořádat také v květináčích na balkoně či u vchodových dveří do domu. Čím větší nádoby zvolíme, tím méně často k nim budeme muset chodit s konví.

Omezený prostor nevadí javoru (Acer palmatum) Garnet, jehož listy podobné delikátnímu krajkoví hrají červeně od jara do podzimu. Po vizuální stránce si ho oblíbíte natolik, že vás bude bavit kombinovat ho se vším včetně bohyšek (Hosta).

Zvlášť dobře vedle něj vynikají zlatě žíhané a namodralé odrůdy se zřetelně vroubkovanými listy.

Nebudeme přehánět, když výrazně srdčité, zvrásnělé listy osvědčené odrůdy pomněnkovce (Brunnera macrophylla) Jack Frost označíme za umělecké dílko.

Nejen zblízka vypadají, jako by v místech mezi tmavozelenou žilnatinou byly postříbřené jinovatkou. Kromě úpalového slunce se téhle nenáročné trvalce daří na všech nevysychavých stanovištích.

Úchvatně působí v kontrastu se vzpřímenými travními trsy imperáty válcovité (Imperata cylindrica) v plamenném podání asi 40 až 50 cm vysokého kultivaru Red Baron.

Máta klasnatá (Mentha spicata) je skromná, voňavá, jedlá bylinka směle se šířící dužnatými výběžky. Když jí v tom nezabráníme, přisvojí si celý záhon. Třebaže je vysoká, štíhlá a vůbec pěkně stavěná, role sólistky jí nesedí. Potřebuje partnera, ten však musí být silný, aby odolal její rozpínavé povaze.

Reveň dlanitá (Rheum palmatum) s obřími, zubatě laločnatými listy uspořádanými v trsu okolo 2 m na výšku i šířku, je dobrou volbou. Stejně tak jako mátu i ji udrží ve špičkové formě dostatek slunce a půdní vláhy.

Hledáte sošnou, neokoukanou trvalku k oživení místa v polostínu až stínu, kde leží těžká jílovitá půda? Tady je!

Jmenuje se rodgerzie (Rodgersia aesculifolia), měří často víc než 1,2 m (výška/šířka) a její největší předností jsou rozkladité, dlouze stopkaté, rýhované listy stavbou podobné koňskému kaštanu. Jejich hrubá textura nachází efektní protiklad v jemných, hluboce stříhaných vějířích kapradin. Ty raději vysadíme v hojném počtu, aby vůbec měly šanci se vedle dospělé rodgerzie prosadit.

Kapka vzrušení a tajemna prospěje zahradě v jakémkoli stylu. Jak toho docílíme? Poskládáme k sobě rostliny s množstvím menších zpeřených listů a ty, které jich nemají moc, zato jsou velké k nepřehlédnutí. A nejlépe v různých tónech oranžové, vínové až skoro černé.

Začneme tvorbou kulisy, v níž se výtečně uplatní keř bezu černého (Sambucus nigra) Black Lace. Před něj pak postavíme květináč nebo dva osídlený exoticky krásnými dosnami (Canna indica). Pozor, dosny na zimu uklidíme do tepla, jinak nepřežijí.

Přechod z jara do léta je ještě milejší při pohledu na nebe plné hvězd, které se snesly na zem v podobě subtilních lístků i kvítků mařinky vonné (Galium odoratum) a mléčně bělavých skvrnek zdobících úzké, na omak škrablavé a slimákům odolné listy plicníku lékařského (Pulmonaria offi cinalis).

Od přírody soběstačné rostliny utvářejí atraktivní půdní kryt v šeru pod korunami stromů a keřů. Spíš těch opadavých než stálezelených, ty totiž z půdy odnímají příliš mnoho vláhy potřebné k životu obou vytrvalých bylin.

Může se vám hodit na Firmy.cz: