Článek
Plamenky nemají co do činění s plaménky (Clematis), což jsou rostliny neméně půvabné, leč pnoucí. Komu se tahle jména pletou, nechť jim po zahradnicku říká floxy. Nebo ještě přesněji flox zahradní či záhonový. Oni totiž i skalničkáři mají své floxy, rozkošné přízemní trpaslíčky, kteří by museli povyrůst o 60 až 120 cm, aby dosáhli výšky rozmanitých kultivarů plamenky latnaté.
(Staro)módní květiny
Vnadné trvalky v nás chtě nechtě vyvolávají nostalgii. Bodejť by ne, léta letoucí zpestřují svéráz zahrádek u vesnických domků a chalup. Z módy šité na míru venkovu jen tak nevyjdou. O tom svědčí moderní odrůdy s banánově a mléčně žíhanými listy i nové barvy květů. Žádná malířská paleta není tak bohatá, aby obsáhla tolik rozličných valérů růžové od bleďounkého prasečího rypáčku přes melounovou k lososové po kýčovitě sladkou.
Obzvlášť svůdné jsou květy s nápadným očkem uprostřed nebo s proužky. Fialové mají decentní švih. Odrůdy vybarvené bělobou a magentou září jasně jako plamen. Odtud kousek k názvu plamenka, odborně Phlox, jak rod už v roce 1753 pojmenoval švédský botanik Carl Linné. Vycházel přitom z řeckého slova právě pro plamen. A latnatá jí říkáme pro květenství vrcholových lat.
Vypěstováno na kmínku
Mašličky a závoje
Kuželovitá až téměř kulovitá květenství se skládají z desítek květů o pěti (vzácně i více) korunních plátcích. Vládnou mazlivou vůní plnou sladkosti prázdninové zahálky. Co květ, to malý větrník na protáhlé úzké trubce s kvantem nektaru. Díky němu jsou celé léto ozdobené mašličkami motýlků. Neodolá ani dlouhozobka svízelová. Tenhle hmyzí kolibřík je v naší zemi letním hostem. Má rád teplo a slunce.
I plamenky se rády vyhřívají. Musejí se ale pravidelně zalévat, aby je sluníčko neupražilo dosucha. Stát v louži však nesmějí. Trvalejší sucho i mokro burcuje k akci padlí, které proměňuje jinak šťavnaté listy v neduživou hmotu jakoby zastřenou bílým závojem. Jde veskrze o estetický problém, který vyřešíme otrháním poškozených listů nebo, je-li napadení silné, sestřižením celého trsu. Pro rychlejší rekonvalescenci se vyplatí rostlinu přihnojit, třebaže jsme to udělali už na jaře. Výtečně se osvědčily na fosfor bohaté slepičince a ptačí guáno.
Usedlice z Nového světa
Blízké příbuzné jirnic (Polemonium), se kterými se mimochodem letmo začátkem léta potkávají na záhonech a moc jim to tam spolu sluší, nemají české kořeny, jak by se mohlo zdát, když je vidíme kvést u lesa, na stráni, podél silnice. Zběhly tam ze zahrádek. V nich usedlé plamenky už dávno zapomněly na širé kraje rodné Severní Ameriky.
Když jim dáme prostor, rozbují se, nikdy ale úplně nezdivočí, takže je bez obav kombinujeme skoro s čímkoli. Slunečnice, janeby, divizny, rudbekie a zápleváky je zahrnou zlatem svých květů. Stračky, topolovky a rozrazilovce nad nimi vystavějí věžičky a postarají se o kontrast mezi tvary. Trávy, chrpy, krásenky a zvonky s kohoutky a heřmánkem opticky nadlehčí latovitá květenství, kdežto vedle jiřinek, denivek a zavinutek se vyjeví jejich korpulentnost. Jakmile éra květů skončí, odstřihneme je. Dočkáme se jich znovu v podzimní repríze.
Pozvěte motýly na drink
Může se vám hodit na Firmy.cz: Zahradnictví, Zahradní centra, Návrhy a realizace zahrad
