Článek
Rostliny, jejichž listy či stonky jsou masité, dužnaté, se nazývají sukulenty (z latinského succus - šťáva). A odtud pochází výraz sukulence čili schopnost rostlin vázat v pletivech vodu.
Dobří hospodáři
Sukulenty, mezi něž řadíme i obrovskou čeleď kaktusovitých, jsou mistři v hospodaření s vodou. Pocházejí totiž z míst, která patří k nejchudším na dešťové srážky. Jejich listy či stonky slouží jako rezervoáry, v nichž shromažďují vláhu získanou třeba i z mlhy. Kdyby to neuměly, nepřežily by.
Z přirozených stanovišť sukulentů vyplývá, že je zaléváme až tehdy, když zemina důkladně proschne. V zimě mnoho druhů dokonce nezaléváme vůbec! Zcela zničující je pro ně stání v mokru. Rostliny občas porosíme a dopřejeme jim dávku hnojiva pro kaktusy. Většina sukulentů miluje slunce nebo alespoň světlé místo.
Zajímavé druhy
Kuriózní pepřinec - Jednou z novinek posledních let je pepřinec (Peperomia ferreyrae), jehož listy uspořádané do hustých růžic připomínají svým tvarem i barvou lusky keříčkových fazolů. Výborně se hodí do moderního interiéru, kde vyniká v hladkém lesklém obalu. Na štědrou zálivku a chlad reaguje citlivě a rychle zachází. Není snadné udržet ho dlouho v bezvadné kondici.
O rozmanitosti rodu pepřinců svědčí i tento druh (Peperomia ferreyrae), jehož listy připomínají zelené fazolky.
Pestrolistý pepřinec Pepřinec okrouhlolistý (Peperomia obtusifolia) má tmavě zelené velké, jakoby voskované listy, ale lépe vypadají pestré variety Variegata či Gold Tip s listy zdobenými krémovým či žlutým mramorováním. Ve srovnání se světlomilným původním druhem vyžadují stanoviště dál od okna v polostínu. Z listů stíráme prach a občas postříkáme vodou z rozprašovače.
Velké zakulacené listy s hladkým povrchem a moderním mramorováním patří pepřinci okrouhlolistému (Peperomia obtusifolia) Variegata.
Tečkovaná haworcie Kdybychom některé rostliny považovali za nesmrtelné, pak by jednou z nich byla jihoafrická haworcie (Haworthia). Zvlášť působivé jsou variety, jejichž temně zelené zahrocené listy zdobí mléčně bílé vystouplé tečky a proužky. Listové růžice zůstávají malé, a tak se klidně dají pěstovat v hrnečku. Pozor ale na přemokření! Stejně jako příbuznou aloe ji množíme bočními odnožemi.
Malé haworcii (Haworthia) se daří i v nepoužívaném hrnečku. Perličky skrývající povrch substrátu pěkně ladí se skvrnami na listech.
Malá, ale nápadná dužnatka Pro dužnatku (Echeveria) platí příslovečné: co je malé, to je pěkné. Zaujme pravidelně poskládanými, voskově ojíněnými listy s namodralým, stříbřitým nebo růžovofialovým zabarvením. V předvánočním období se dokonce nabízejí rostliny přestříkané barevným sprejem. Z růžice za čas vykouknou postranní růžičky vhodné k množení. Při troše štěstí také vykvete. Potřebuje hodně světla.
Nápadný tvar světlomilné dužnatky (Echeveria) vynikne v jednoduchém obalu.
Jemný ripsalis Zprvu vypadá jako střapatý bochánek, to až po nějaké době se jeho rozvětvené provázkovité výhony prodlouží a vytvoří zelený závěs. Ripsalis (Rhipsalis), podobně jako vánoční kaktus či jmelí, žije ve své domovině na stromech. Je to epifytní kaktus. V bytě ho pěstujeme ve vysokém květináči anebo v závěsné nádobě, vždy na dobře osvětleném místě bez přímého slunečního záření.
Jen přes hrany vysokého květináče nebo závěsného košíku se mohou spustit zelené „vlásky“ ripsalisu (Rhipsalis).