Jak na pěstování jahod, kdy začít a čemu se vyvarovat

Jahody jsou zajímavé nejen pro svou lahodnou chuť, ale i nutriční hodnotu – obsahují lehce stravitelné cukry, vlákninu, něco bílkovin, kyseliny, minerální látky, vitaminy – hlavně vitamin C, v jehož množství zaujímají jahody třetí místo po šípcích a černém rybízu! Odvar z listů je součástí čajů proti průjmovým onemocněním a nemocem močových cest.

Jahodník vyžaduje humózní, provzdušněnou půdu spíše hlinito-písčitou, s neutrální až mírně kyselou půdní reakcí. Nevhodné jsou těžké, chladné, nepropustné až jílovité půdy, nebo naopak písčité, silně propustné, na živiny a humus chudé.

Jahodník je velmi náročný na světelné podmínky, ve stínu moc plodit nebude, ale i na půdní a vzdušnou vláhu. Lze jej pěstovat jak v teplých záhřevných oblastech, tak v chráněných polohách podhůří i nad 500 m n. m. Nevhodná jsou větrná stanoviště a mrazové kotliny.

Záhony pro výsadbu jahod připravíme aspoň rok předem. Vhodnými předplodinami jsou rané brambory, papriky, rajčata, tykve, okurky, ke kterým byla půda vyhnojená organickým hnojivem (chlévský hnůj, zelené hnojení). Nejlepším je vyzrálý kompost (6 – 8 kg na m²). Použijeme i strojená hnojiva (Kristalon, Agria na jahody, Cererit apod.), z draselných síran draselný v dávce 30 g/m², z fosforečných Superfosfát v dávce 60 g/m².

Na jaře podnítíme růst dusičnatými hnojivy (ledek amonný, močovina apod.) v dávce 30 g/m² nebo hnojivy Kristalon, Agria na jahody, případně Cererit. Záhony na podzim zryté a zbavené plevele už na jaře nepřerýváme, jen hráběmi vpravíme přidaný kompost.

Výsadba může být v řádcích, kobercová, hrůbková, pyramidová, do otvorů barelů apod. Spon se řídí vzrůstností odrůd. Slabě rostoucím (Ostara) vyhovuje vzdálenost v řádcích 20 cm, středně rostoucím (většina odrůd) 30 cm, u bujně rostoucích (Karmen) i 40 cm. Řádky by měly být od sebe vzdáleny 50 – 70 cm, aby bylo možné rostliny ošetřovat.

Výsadba do černé netkané textilie má řadu předností. Textilie absorbuje víc slunečního záření (jahody zrají o 3 – 4 dny dříve a obsahují větší množství vitaminu C), zabraňuje růstu plevelů. Půda se nemusí kypřit, propouští lehce vláhu i hnojivou zálivku. Zrající jahody se nešpiní, lépe se sklízejí.

Pásy netkané textilie o šířce 80 cm položíme přes připravený záhon, okraje pásu zahrneme zeminou vyrýpnutou z rýhy podél pásu a přišlápneme. Zůstane nám pás asi 70 cm široký na dvouřádkovou výsadbu. Mezi řádky bude vzdálenost 50 cm a spon podle vzrůstnosti 25 – 30 cm.

Pro vzrůstnější odrůdy je možné zvolit trojúhelníkový spon 30 x 30 cm. Na vyměřených místech uděláme nožem nebo nůžkami křížový řez 10 x 10 cm a rohy podhrneme pod textilii. Mezi pásy je nutné nechat 50 – 60 cm širokou pracovní uličku, kterou udržujeme bez plevele.

Pokud máme dobře vyvinuté sazenice, můžeme jahodník vysazovat od poloviny dubna po celou vegetační dobu do půli října. Nejvhodnější je ale období od začátku srpna do konce září. Rostliny mají možnost důkladně zakořenit, ranní rosy a nižší noční teploty působí příznivě na jejich vývoj.

Pokud sázíme na jaře (nestihli jsme upravit na podzim záhon), vhodná doba je druhá polovina dubna, asi 2 – 3 týdny po založení záhonu. Od jarní výsadby samozřejmě ne-můžeme očekávat úrodu. Aby se rostliny nevysílily, vyštipujeme poupata. Ponecháme si jen pár plodů na ochutnání.

Nejlepší je nakoupit v zahradnických obchodech zdravé, uznané sazenice, objednat je u velkopěstitelů, případně přímo ve šlechtitelských pěstírnách.

Pro ranou jarní výsadbu lze také objednat tzv. Frigo sadbu – silné sazenice odebrané koncem léta, uskladněné v chladírenských boxech přes zimu a expedované k prodeji a výsadbě následující jaro.

Můžeme si také namnožit vlastní sazenice. Většina odrůd jahodníku v době jarního růstu intenzivně odnožuje plazivými šlahouny. V uzlinách šlahounů se vytvářejí malé listové růžice, které při styku s půdou zakořeňují. Zavedeme šlahouny na okraje meziřadí, přiháčkujeme první nebo nejvýše i druhou růžici k zemi a zbytek šlahounu odstřihneme. Mladé základy sazenic rychle zakoření a jakmile jsou schopny samostatného růstu, odstřihneme i „pupeční šňůru“, která je poutala k mateřské rostlině.

Buď je přesadíme k dopěstování na přípravný záhon, nebo je vyrýpneme později k nové výsadbě. Při ní ponecháme jen 4 – 5 zdravých listů. Kořeny, nejsou-li delší než 10 cm, nezkracujeme.

Rukou nebo sázecí lopatkou vyhloubíme půlkulatou jamku aspoň 10 cm hlubokou a širokou. Nalijeme do ní půl litru vody, po vsáknutí navrstvíme na dno kopeček kompostní zeminy. Na něj položíme sazenici, do široka rozprostřeme kořínky, zasypeme zeminou a přitlačíme.

Důležitá je hloubka sázení. Sazenice nesmí být ani „utopené“, tj. srdíčko pod úrovní okolního terénu, ani „vysoukané“, kdy je kořenový krček nad úrovní terénu. Musíme je zasadit tak, jak v úrovni půdy rostly. Nakonec zalijeme. Při větším horku na 2 – 3 dny zastíníme.

Koncem února, nejdéle v březnu, odstraňujeme staré, suché listy. Můžeme je olamovat nebo vyhrabávat. Jsou-li mokré, s měkkými řapíky, je lépe je odstříhat. Odtrháváním hrozí poranění kořenového krčku. Jakmile začínají srdéčka rostliny rašit, přihnojíme (pozor na srdíčka). Volíme lehce rozpustná dusičnatá hnojiva (ledek amonný, močovina…) nebo speciální hnojiva na jahodník Kristalon, Agria aj. Z draselných hnojiv síran draselný.

Orientační dávky na jaře: dusičnatá hnojiva 30 g/m², draselná 30 g/m², fosforečná (Superfosfát) 60 g/m². Výhodný je Cererit s obsahem stopových prvků. Nejdůležitější je dostatek vyzrálého kompostu (6 – 8 kg/m²).

Následuje první okopávka – u trsů mělká (zapravení hnojiv), v meziřadí hlubší, kypřící. Místa po uschlých trsech doplníme sazenicemi s celým kořenovým balem. Druhou mělkou okopávkou omezujeme růst plevelů, pokud nepěstujeme na textilii. Do sklizně by měly stačit 3 – 4 okopávky. Před květem a v době kvetení omezíme zásahy jen na mírné kypření, plevele raději odstraňujeme ručně. Poslední nakypření před sklizní doplníme přihnojením – použijeme hnojivo Kristalon, Agria na jahody, eventuálně ledek amonný.

Hlavně při nakvétání vyžaduje jahodník dostatek vláhy, půda by neměla zaschnout. Pozor na jarní mrazíky, květy poškozuje pokles teplot k 0 °C, ale některé odrůdy vydrží i –3 °C. Je-li očekáván pokles pod bod mrazu, je možné záhony pokrýt např. papírem, netkanou textilií, fóliemi apod.

Zrající jahody je lépe podkládat (pokud je nepěstujeme na netkané textilii) nejen proti ušpinění, ale i zamokření, jež zvyšuje nebezpečí hnití plodů. Zralé plody odštipujeme nebo odstřiháváme, nikdy je se stopkou nevytrháváme. Lépe je sklízet po ránu, ne za horka. Plody ukládáme do košíku nebo loubkových špánků, kde se tolik neotlačí, a co nejdříve uložíme do chladnější místnosti, pokud si na nich hned nepochutnáme. Důležitá je co nejčastější prohlídka trsů a odstraňování nahnilých nebo nemocných plodů.

Nejprve odstraníme podkladový materiál. Půdu záhonu mělce nakypříme, prokypříme a odplevelíme uličku. Jahodník přihnojíme a prosypeme kompostní zeminou, důležitá je pravidelná zálivka. Pokud nemáme jednoletou výsadbu, přihrneme k trsům zeminu, tím umožníme růst nových kořínků a zabráníme „vysoukání“ krčků rostliny.

Dva až tři týdny po sklizni odstraníme najednou nebo nadvakrát všechny šlahouny. (Neodstraňujeme je v průběhu jara, protože rostlina by se snažila nahrazovat je novými a vysilovala by se.)

Odstraníme sežínáním listy napadené houbovými chorobami, nesmíme ale poškodit srdíčko rostliny. Protože listy poskytují rostlině ochranu před namrznutím, je lepší zdravé listy odstranit až v březnu následujícího roku. Před příchodem zimy přihrneme k trsům dobrou kompostní zeminu a kvůli ochraně před mrazy jahodník pokryjeme, nejlépe chvojím.

Státní odrůdová kniha uvádí více než 30 odrůd a další jsou v uznávacím řízení. Na výběr máme celou řadu druhů jednouplodících odrůd, některé remontantní odrůdy i měsíční jahody.

Tak zvané popínavé odrůdy jsou spíš neseriózní reklamou – jahodník není popínavá rostlina. Tyto odrůdy plodí i na šlahounech, které je ale nutné na oporu přichycovat (Super Star), ale přirozenější pro ně je splývavý růst (Frapendula, s vynikající chutí lesních jahod).