Pestré tulipány rozzáří na jaře zahrady, skalky i balkóny

Přesto, že nejsou naší domácí rostlinou, patří již od poloviny 16. století v našich zahradách k nejčastěji pěstovaným cibulovinám.

Ve střední Evropě bychom našli planý druh tulipánu, a to tulipán lesní (Tulipa sylvestris). Ostatní původní botanické druhy, z nichž byly vyšlechtěny současné atraktivní kultivary, jsou doma ve Střední a západní Asii. Hojně rostou v Malé Asii, na území dnešního Afghánistánu, Íránu, Iráku, Sýrii. Několik druhů bychom našli také na Balkáně, v Řecku, na Kypru a Krétě.

V těchto zemích rostou na stepních stanovištích, v horách, ale také jako plevel na polích. Pole zaplevelené červenými tulipány připomíná naše pole s vlčími máky. Některé botanické druhy se s oblibou pěstují na skalkách.

Na zahradách se pěstuje především obrovské množství odrůd, ale i botanické druhy. Pro snadnější orientaci byly tulipány roztříděny do patnácti skupin:

1. Jednoduché rané jsou vysoké do 30 cm, hodí se na obruby záhonů.

2. Plné rané jsou obdobou předešlé skupiny, jen květy mají plné.

3. Triumph, nejpočetnější a nejcennější skupina pro rychlení a řez. Květy jsou jednoduché, mnohdy dvoubarevné. Rostliny jsou vysoké 40-60 cm.

4. Darwin hybridy vznikly křížením Darwinových tulipánů s vybraným klonem Tulipa fosteriana. Kvetou koncem dubna a začátkem května. Nehodí se příliš k řezu, květy se brzy otevírají.

5. Jednoduché pozdní jsou vysoké, pozdnější, nehodí se k rychlení.

6. Liliokvěté tulipány mají typický tvar květu s dlouhými, úzkými a ven vytočenými okvětními plátky. Hodí se do záhonů i k řezu.

7. Třepenité neboli Crispy mají květy na okrajích třepenité či krajkované. Kvetou později, květy jsou trvanlivé, hodí se k řezu.

8. Viridiflora neboli zelenokvěté tulipány mají na okvětních plátcích zelenou barvu. Jsou pozdnější a mnohdy bývají napadány virovými chorobami.

9. Rembrandtovy tulipány jsou pozdní a v květech mají plamenovitou kresbu. Pěstování je obtížné, rostliny totiž trpí virózami, které se špatně rozeznávají.

10. Papouškovité tulipány mají velké květy s různě třepenitými okraji a nepravidelnými výrůstky. Hodí se k řezu.

11. Plnokvěté pozdní mají pivoňkovité, plné květy. Jsou vyšší, pevnější a pozdnější než tulipány druhé skupiny.

12. Kaufmanniana - tato skupina zahrnuje hybridy i přírodní variety odvozené od T. kaufmanniana. Jsou to nízké, velmi rané tulipány. Hodí se na skalky a obruby.

13. Fosteriana - obdoba předešlé skupiny, hybridy a variety T. fosteriana. Kvetou později, bývají zpravidla ohnivě červené nebo bílé s výraznější kresbou.

14. Greigii - skupina zahrnuje hybridy a variety od druhu T. greigii. Listy mívají purpurovou kresbu, květy bývají často dvoubarevné. Nižší se hodí do skalek.

15. Ostatní druhy a jejich variety - sem patří botanické druhy a jejich variety. Zpravidla úzkolisté, nízké rostliny hodící se do skalek. Kvetou mnohdy již začátkem března.

Od konce března do konce května kvete většina tulipánů. Chceme-li, aby stejně pěkně vykvetly i příští rok, musíme dodržet několik zásad, které zajistí udržení cibulí v dobrém stavu, případně jejich nárůst.

Vyskytnou-li se mezi kvetoucími rostlinami odlišné, nápadně žíhané květy, signalizuje to virové onemocnění. Hrozí šíření na další rostliny. Tyto poškozené jedince zcela odstraníme. Virové pestrokvětosti přenášejí mšice, ale můžeme je přenést i při řezu rostlin do vázy šťávou, ulpělou na noži či nůžkách. Někdy se vyplatí nůž po každém řezu raději otřít hadříkem namočeným v lihu. Napadené, barevně žíhané rostliny sice mohou vypadat zajímavě, ale postupně estetický vzhled ztrácejí a během několika let se choroba projeví na deformovaném růstu.

Tulipány ponecháváme na místě dva až tři roky. Po této době cibule vyjmeme, uložíme a na podzim znovu vysadíme na jiné místo.

Pro výsadbu vybíráme slunnou, otevřenou polohu. Půda by měla být dostatečně propustná a dobře zásobená živinami. Nejvhodnější doba pro výsadbu je od poloviny října.